Divadelní noviny > Kontext Zprávy

Veřejně a hlasitě

Publicista a kritik Bohumil Doležal ukončil včera 17. listopadu 2013 spolupráci s deníky Mladá fronta Dnes a Lidové noviny. Podle něj souvisí odchod Roberta Čásenského a Dalibora Balšínka ze šéfradktorských pozic obou listů se změnou majitele vydavatelství, kterým se stal šéf Agrofertu a hnutí Ano Andrej Babiš. A nyní i tiskový magnát a faktický vítěz voleb, dodává publicista.

Problém pana Babiše, říká Bohumil Doležal, není v první řadě v tom, co bylo, v jeho údajném agentství nebo v tom, jak přišel k majetku. Nýbrž v tom, co dělá teď! (Ne že by jedno s druhým vůbec nijak nesouviselo). Například: minulý týden náhle zmizel šéfredaktor nyní Babišovy Mladé fronty Dnes, tento týden ho následoval šéfredaktor Babišových Lidových novin. Všechno to samozřejmě proběhlo v úplné shodě mezi vlastníkem a „odcházejícími“ a bylo to oboustranně dlouhodobě připraveno. Zažil jsem něco podobného kdysi v prvních měsících po ruské invazi a nenechám si takovýmhle způsobem věšet bulíky na nos. Moji novinářští kolegové se na to dívají s bohorovným nezájmem. Já můžu udělat jen málo, ale to málo udělám: od nynějška ani v MFD, ani v LN nepublikuju. Nehodlám dělat pasivní štafáž při privatizaci svobody projevu do rukou oligarchy. A v koutku duše doufám, že se snad proboha aspoň někdo přidá. Veřejně a hlasitě.

Plné znění oficiálního zdůvodnění Doležalova rozhodnutí:

Krátce po říjnových volbách do Poslanecké sněmovny byla provedena výměna šéfredaktorů ve dvou velkých českých denících, v Mladé frontě Dnes a v Lidových novinách. Stalo se to za doprovodu útěšných řečí o dlouho připravovaných krocích a vzájemné shodě.

Přitom od léta vlastní oba listy velkopodnikatel Andrej Babiš, nyní tedy i tiskový magnát a lídr silného parlamentního uskupení, faktický vítěz voleb.

Výměna je pro mne výrazným signálem proměny politických poměrů v ČR, a to proměny výrazně k horšímu. Čeští politici i novináři přitom chtě nechtě spolupracují na vytváření iluze „jako by se nechumelilo“.

Nechci se na tomto tyátru podílet. Proto jsem se rozhodl, že od nynějška nebudu v obou listech publikovat. Vím, že nové vedení z toho hlava bolet nebude, ale nedělám to kvůli nim, dělám to kvůli sobě: něco podobného jsem totiž zažil po ruské invazi v roce 1968 a nemám to na stará kolena zapotřebí.

Bohumil Doležal, 17. listopadu 2013

///

Tomuto rozhodnutí předcházel otevřený dopis výboru Klubu na obranu demokracie:

PROHLÁŠENÍ K 17. LISTOPADU

Demonstrace 17. listopadu 1989 spustila lavinu událostí, které nakonec ukončily dlouholeté období nesvobody a vrátily naši zemi do společenství svobodných demokratických států. Je důležité, bychom si to připomněli dnes, ve chvíli hluboké politické krize, v níž se to, čeho jsme tehdy dosáhli, stává nejistým. Výsledky říjnových voleb do Poslanecké sněmovny nepřinesly nic překvapivého. „Pravice“ (TOP09, ODS) už předtím selhala a potvrdila, že je dlouhodobě neschopná účinně bránit parlamentní demokracii. A zároveň selhala taky ČSSD: několikaletá divoká kampaň proti politickým oponentům a „starým pořádkům“ se jí úplně vymkla z rukou.

Sociální demokraté nevzali v úvahu, že vzhledem k jejich několikaletému podílu na vládnutí budou vůči nim radikálové z KSČM, ANO a Úsvitu přímé demokracie vždycky ve velké výhodě. Navíc se ČSSD přičinila o to, aby byl Miloš Zeman zvolen prezidentem a aby pak dostal pod kontrolu státní aparát. Důsledkem jsou slabý volební výsledek strany i její následná krize. Další zavedená demokratická strana, KDU-ČSL, se sice vrátila do PS, ale je poměrně slabá, Strana zelených se tam vůbec nedostala.

Česká politika dlouhodobě zanedbávala vymezování společných zájmů, jež jsou základem vlastenectví a loajality k vlastní zemi. Demokratické strany by teď sice daly dohromady většinu 106 hlasů, ale vzhledem k mnohaletému zhoršování vzájemných vztahů nejsou ve chvíli ohrožení svobody a demokracie schopny se dohodnout a vlastně ani společně nazřít, že ta chvíle nastala. Velkého úspěchu ve volbách dosáhly „nesystémové“ strany, které se staví proti „starým pořádkům“ vcelku: KSČM, ANO, Úsvit přímé demokracie. Mají v nové sněmovně 94 mandátů a představují největší nebezpečí pro českou demokracii.

Přitom ANO se vzhledem k volebnímu úspěchu a následné krizi ČSSD stalo skutečným vítězem voleb. Je nepředstavitelné, že by někdo bez něj sestavil vládní koalici. A v záloze bude stále neformální a třeba jen příležitostná spolupráce ANO a KSČM s nespolehlivou ČSSD – tyto strany by disponovaly většinou, potřebnou k přepsání podstatných částí ústavy. Neblahý politický vývoj posledních měsíců, za nímž volby jen udělaly tečku, se nepochybně promítne do úrovně demokracie v naší zemi. Významně se změnila povaha režimu.

Z nejvyššího patra české politiky se stalo kolbiště těch, kdo v obraně svobody a demokracie selhali, s těmi, jimž o žádnou svobodu a demokracii nejde. Je samozřejmě nutno na jedny i druhé v rámci daném ústavou a zákony tlačit, aby dostáli svým závazkům vůči České republice. A je nezbytné bránit na všech úrovních života společnosti základní občanská práva a svobody, zejména svobodu projevu, před různými uzurpátory. To znamená mj. průběžně upozorňovat například na selhávání veřejnoprávních médií, jež jsou pod rostoucím mocenskopolitickým tlakem, i na soustředění významných sdělovacích prostředků v rukách vlastníků s vyhraněnými mocenskopolitickými zájmy a ambicemi.

Zároveň bychom měli vlastní iniciativou usilovat o udržení prostoru pro svobodu slova na internetu a přispět k jeho rozšíření a zkvalitnění. Pokud si o ten prostor každodenní prací řekneme, bude i v dnešních podmínkách obtížné nám ho vzít. A konečně: příští rok na podzim budou obecní volby. Měli bychom za každou cenu zabránit tomu, aby se dnešní rozvrat a úpadek „vysoké politiky“ přenesl na tuto úroveň. A snažit se, aby důsledné prosazování přirozených a oprávnných místních zájmů bylo propojeno s vědomím o obecných zájmech české společnosti a České republiky. Nenechme se vlastní netečností připravit o správu svých věcí aspoň v této oblasti.

Výbor Klubu na obranu demokracie

Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Bohumil Dvořák, Pavel Otto, Jan Scheinost

V Praze, 13. listopadu 2013

Bohumil Doležal (1940)

Vystudoval bohemistiku a germanistiku na FF UK. Byl členem redakčního kruhu měsíčníku Tvář. Literárně-kritické a teoretické studie publikoval v řadě dalších periodik. Stal se jedním z prvních signatářů Charty 77, v samizdatu vydal knihu Poznámky k Masarykovi a národnímu obrození. V letech 1987–1989 byl tajemníkem a pak místopředsedou Demokratické iniciativy (po listopadu 89 Liberálně demokratické strany). V letech 1992–1993 byl šéfem sboru poradců českého premiéra. V letech 1993–2000 přednášel politologii na FSV UK. Od roku 1990 publikuje politické studie, komentáře a fejetony nejen doma, ale i v Německu, Rakousku a Maďarsku. V roce 2000 založil vlastní internetový zápisník Události, kde komentuje politické dění. V roce 2010 obdržel Řád Maďarské republiky za zásluhy třetího stupně.

/Pro i-DN z více zdrojů zpracoval hul/

• Autor: DN
• Publikováno: 18. listopadu 2013

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Veřejně a hlasitě

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ