Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Veselé pozdravy z otrlcových tenat (No. 3)
Festivalová středa se nesla ve znamení dua dvojitých dávek. Na postu hosta se pro podstatnou část akce blaženě uvelebil herec, právník, pedagog a milovník bizáru Michal Reichert. Nejprve si svou chvilku pražské slávy odbyla nadšenecká grupa brněnských filmařů Founder movies sdružená kolem Roberta Vrby a Jaroslava Fibingera, aby početné a radostí řvoucí publikum oblažila epesním trashovým diptychem složeným ze snímků The Blaster (2014) a Blaster II.: The Second Blast (2023, režie: Robert Vrba).
Laskavě posměšná pocta akčním osmdesátkám jednoznačně prokazuje vynikající kreativní schopnosti sehraného týmu i jejich lásku ke zvolenému žánru. Zatímco výkop série představuje variaci na filmy s armádou políbenými hrdiny, dvojka je nefalšovanou papundeklovou space operou buffo. Násobně nabobtnalý rozpočet je znát nejen na luxusní výpravě, ale i na přítomnosti skutečných hvězd: dabingovou galaxii reprezentuje Stanislava Jachnická, tu divadelní pak eso činohry Národního divadla Brno Martin Siničák či jedna z hadivadelních legend a kultovní cukrárnice Mariana Chmelařová. Po freneticky přijaté projekci následovala podobně živelná diskuse s přítomnými tvůrci, jež českou metropoli dobili šarmantně a s nepřehlédnutelnou radostí. Pospolitě bylo!
Následovala totálně vydařená simulace noci v americkém B-cult kině, během níž jsme mohli okusit, a mnozí z nás i okusili, demoliční ochutnávky z tradiční americké kuchyně, či expresně rychlé cukry. Promítaly se proslulé monster fláky Neuvěřitelný zmenšující se muž (The Incredible Shrinking Man, USA 1957) a Tarantule (Tarantula, USA 1957) žánrového veterána Jacka Arnolda. Přehlídka vynalézavých triků, stylizovaného herectví i varovných proroctví se protáhla až do časného rána. Ostrá strážkyně nočního klidu, jako vždy střežící přilehlý dvorek kina Aero, byla jako vždy bdělá, a naprosto nekompromisní, a tak k žádným hlukovým výbojům nedošlo. Cesta domů však byla napínavá, neb mnohé noční šelesty hrozily příchodem některé z mytických stvůr. Není tedy divu, že jsem trasu Biskupcova – Náměstí Republiky v podstatě proletěl – a šustot hmyzích končetin mne provázel až do jinak blaženého spánku. Dobrou noc!
Pokračování příště!
Komentáře k článku: Veselé pozdravy z otrlcových tenat (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
