Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Festivaly Reportáž

    Veselé pozdravy z otrlcových tenat (No. 7)

    Nedělí jsme společně doskotačili do závěru 19. ročníku Festivalu otrlého diváka, jenž byl neobyčejně sladký. Po časně odpolední druhé projekci Krotitelů brouků se slova ujal Immanuel Lubrikant alias Antonín Tesař, aby se v roli na slovo vzatého odborníka rozšafně ujal tradičního Filmového hovnocucu. Pod podtitulem Chvála hovnivála se skrýval decentně humusácky zábavný sled komentovaných ukázek, tentokrát zaměřený výhradně na bizarní animované filmy. Vtahující rozloučení s letošním tématem.

    Foto: archiv festivalu

    Pod lákavým názvem Pohroma ve stříkačce aneb Otrlá primadona (Evil Spawn, USA, 1987) se skrýval další podloudný skvost někdejšího wrestlera, a přičinlivého brakařského šmudly Freda Olena Raye, jednoznačně motivisticky parazitující na odkazu Wilderova vrcholného díla Sunset Boulevard. Příběh trudného finále filmové kariéry béčkové prsatice, jíž neodolatelným způsobem ztvárnila žánrová vlajkonoška Bobbie Bresee, byl prostřednictvím titulků, stvořených Samanthou Bifidus, zásadně infikován aktuální otrlou DNA. Hlavní hrdinka tudíž toužila vystoupit na plátně kina Aero, a to ve filmu, jenž slavnostně ukončí 19. ročník FOD. Sledovat její cestu za snem byl zážitek stejně zábavný jako děsivý, který se lačně zahryzl do útrob nejednoho z nás, a dostatečně tak nalákal na poslední chod.

    Foto: archiv festivalu

    Šťavnatým mangem na letošní otrlé tabuli se stala live dabingová projekce filmu Andyho Sidarise Buď se hecnem, nebo zhebnem (Do or Die, USA 1991). Samantha Bifidus, Jíra Fostrá a Josef Vokurka nasadili turbo, jež vejde do festivalových dějin, a hypnotickou přehlídku olbřímích koz, nablýskaných dopravních prostředků a totálně nesmyslných zápletek doplnili šílenými dialogy i řadou povedených parafrází na legendární songy, jež početný divácký dav postupně proměnily v nadšeně halekající pěvecký sbor. Loučení se skoro jubilejní edicí milované akce tak bylo radostné i dojemné, a nemohla mi je zkalit ani skutečnost, že jsem v rozlučkové tombole nevyhrál vysněný artefakt v podobě zmutovaného čmeláka, jenž byl po celý čas festivalu součástí tematické výzdoby baru. Již teď jsem natěšen na podzimní pokračování radovánek našich. Aero opět dokázalo, že je rájem milovníků (nejen) neortodoxní kinematografie. Děkuji za pozornost a posílám lásku, larvy a energii k dalším piškuntáliím.

    ///

    Více reportáží naleznete zde.


    Komentáře k článku: Veselé pozdravy z otrlcových tenat (No. 7)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,