Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
Věštírna Encounter (No. 4)
Čtvrtým dílem se uzavírá seriál reportáží z letošního již 34. ročníku Mezinárodního festivalu divadelních škol SETKÁNÍ/ENCOUNTER. Pátkem do festivalového finiše dokodrcal expres plný inscenací, a to stylově: nejprve Na Orlí projektem As We Were (Comme nous avons été) proslulého Institutu pro činohru a divadelní režii Max Reinhardt Seminar, vídeňské Univerzity hudby a múzických umění, jenž se celý odehrává v jednom vlakovém kupé. Scénická adaptace absurdního dramatu Arthura Adamova může svou vizuální podobou okamžitě vyvolat asociace na Šiktancův Jídelní vůz uvedený poměrně nedávno v ústeckém Činoherním studiu. I zde se totiž vlak stává dějištěm atmosférických dějů a podstatnou roli hraje rovněž videoprojekce navozující dojem jízdy.
Místo simulace reality se ovšem v rakouské inscenaci střídá stylizace promítaných záběrů a autentický záznam jízdy krajinou městskou i přírodními scenériemi postupně dostává rysy noirové, ale i komiksově hypnoticky přepálené. Herectví zúčastněné trojice je potom kompaktní a zcela poplatné estetickým kořenům vyhlášeného učiliště. Zážitek z vytříbené formy i emotivního obsahu, jež byl univerzálně sdělný i napříč jazykovými bariérami. Letitý text vytříbenými výrazovými prostředky kreativně transmutovaný v ryze současné divadlo. Co víc si přát?
Rozloučení s hlavní programovou sekcí pak ve Studiu Marta obstarala scénická koláž Songs to the Gods of the World v podání studentek a studentů krakovské Národní akademie divadelních umění AST. Série tu podařenějších, tu spornějších pěveckých výstupů, jež byly volně propojeny tématem modlitby k různým bohům, byla spíš suverénní prezentací získaných dovedností než plnokrevným artefaktem. Poněkud rozpačité finále však bylo odměněno vřelým přijetím nadšeného publika, jež bylo rytmy i harmoniemi svedeno k divokým tancům, jež následně pokračovaly i na již druhé party v Artbaru Druhý pád, tentokrát nazvané ENC: TROPICAL DEPRESSION, na níž mimo jiné vystoupily kapely NESSYE, Space Bandits a Beach Bum.
Festivalová sobota pak v rámci doprovodného programu nabídla trio (z původně avizovaného kvarteta bylo totiž jedno představení zrušeno) monodramat studentů či nedávných absolventek a absolventů JAMU, dvě diskuse a workshop, vespolná pozornost pak byla namířena především k Závěrečné ceremonii, konané v Huse na Provázku, jež byla tentokrát dynamická, stručná i scénicky atraktivní a definitivně tak stvrdila úspěch letošního ročníku.
Festivalové ocenění Marta bylo odbornou porotou uděleno:
V kategorii režie Kristině Kellnerová a Jovitě Siu Ji Chin za inscenaci anytime, anywhere. Porota ocenila zejména inovativní a mezioborový přístup, který skrze praktický výzkum spájí dohromady multimédia, vizuální umění, pohyb a poezii.
V kategorii Ženský herecký výkon Barboru Šimovou za inscenaci Obraz ženy / Origin of Clouds aneb co znamená v něco věřit za působivé zachycení pocitů a emocí postavy bez použití slov.
A Nině Perge za citlivé zprostředkování hlubokého a upřímného prožitku ze hry v inscenaci 4.48 Psychosis.
V kategorii Mužský herecký výkon Matīsse Kučinskise za procítěné ztvárnění hlubokých pocitů bezvýchodnosti, zamilovanosti, vypočítavosti i naděje v inscenaci Hello, Out There!
Festival Setkání/Encounter letos učinil poměrně odvážný, leč nutný krok k větší organizační kompaktnosti i dramaturgické pestrosti programu, a to z hlediska žánru i zvolených forem. Opulentní činohra ustoupila komornějším projektům a prostor dostalo divadlo nonverbální, alternativní i multimediální, nezřídka dokonce i tematicky současné. Věštecká koule, do níž byla radost se zahledět. Příští ročník akce milované, i pozorně sledované se uskuteční 1. – 5. dubna 2025, a já již teď doufám, že na něm nebudu chybět. Děkuji za skvělé zážitky i čtenářskou pozornost vaší!
///
Více reportáží z festivalu zde:
Komentáře k článku: Věštírna Encounter (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)