Vidět a slyšet Josefa Somra

Takové příležitosti kromě občasných vystoupení v Divadle Viola „naživo“ prakticky neexistují. Herec se naštěstí prezentuje také v novince této „poetické vinárny“ Jak dělat podobiznu ptáka, vycházející z tvorby i u nás před lety velmi populárního francouzského básníka Jacquese Préverta. Jeho poezie nepatří k typu zaumného kutání v jazykových vrstvách, je prostá ve výrazu, ale duchaplná a hluboká. Kongeniálního překladatele našel Prévert v Adolfu Kroupovi a především z jeho převodů inscenace ve Viole vychází. Její režisérka Lída Engelová má k básníkově tvorbě hodně osobní vztah, sama s Rudolfem Hrušínským recitovala ve Viole v pásmu Jako zázrakem (režíroval Josef Henke v roce 1973).

S Josefem Somrem v prévertovské koláži vystupují Barbora Poláková a David Novotný a jejich trojhlas je stylově vyvážený, Poláková vnáší do celku tajemný dívčí půvab a jakousi okouzlenou melancholii, recitačně suverénní David Novotný překvapí povzbudivě spikleneckým humorem v mimice a gestice, interakce se spoluúčinkujícími je příkladná a nevtíravá. Nejvíce pozornosti na sebe ovšem strhává neokázale zralá, pravdivá interpretace Josefa Somra, v partu mu byly přiděleny velké Prévertovy „hity“ jako Barbara, titulní Jak dělat podobiznu ptáka či Ta láska. Interpretova nezaměnitelná barva hlasu a dikce hřejí silou zažitého, verše znějí v jeho podání úplně čerstvě, jako by na místě vznikaly.

Kromě slavných i méně známých veršů zazní i několik krátkých próz, plných černého humoru, vzpomínky překladatele Adolfa Kroupy na setkání s básníkem a také šansony Josepha Cosmy na Prévertovy texty, Barbara v podání Yvese Montanda brzy poté, co ji přednesl Josef Somr. Skromná (jak jinak v miniaturní Viole) scénografie Ivo Žídka evokuje pomocí markýzy a zezadu podsvícené dřevěné žaluzie pařížskou atmosféru. Do Violy stojí za to kvůli mnoha podobám lásky i svobodě vznášejících se ptáků, častého Prévertova tématu, rozhodně zavítat.

Divadlo Viola – Jacques Prévert: Jak dělat podobiznu ptáka. Scénář Lída Engelová a Lucie Němečková, režie Lída Engelová, scéna Ivo Žídek, kostýmy Ivana Brádková, hudební spolupráce Jiří Pazour. Premiéra 18. února 2010.