Vidět a slyšet Luďka Munzara

Úmyslně obdobný titulek textu, jakým byla opatřena reflexe jiného počinu Violy, účinkování Josefa Somra v prévertovské produkci Jak udělat podobiznu ptáka, se vztahuje k návratu Luďka Munzara do „poetické vinárny“ po pětatřiceti letech. S hercem se dnes prakticky tváří v tvář nelze setkat. Vzpomínkový večer, týkající se Munzarova blízkého staršího přítele, básníka Františka Hrubína, od jehož narození uplynulo právě v září 100 let, nazvali ve Viole Obleču tě do hvězd. Za vznikem projektu stáli bývalý umělecký šéf Violy Vladimír Justl a rozhlasový redaktor, známý empatií při kladení otázek i naslouchání odpovědím, Robert Tamchyna. Justl se premiéry bohužel nedočkal, Tamchyna se objevuje na jevišti. V poloimprovizovaném tvaru se Munzara občas nevtíravě vyptává, herec vzpomíná a interpretuje části Hrubínových básnických skladeb Romance pro křídlovku a Černá denice. Třetím mužem na jevišti je Emil Viklický – u klavíru. Luděk Munzar má dar vtáhnout diváka nejen do toku „řeči vázané“, ale také přiblížit komplikovaný osud umělce: v jeho vzpomínkách se snoubí humor s nostalgií, jsou doplňovány i trpkým kořením bolesti. Verše interpretuje herec stylem, který snad mohu nazvat civilním patosem, rozhodně „nebourá kulisy“, ostatně podotýká, že se svou interpretací právě Hrubínových veršů měl potíže s jistým režisérem, který po něm požadoval výraznější podíl konvenční recitace. Munzar dovede do veršů zatnout existenciální spár, jeho interpretaci charakterizují pokora i vzdor.

Z původně dvou plánovaných repríz se jich už v programovém kalendáři Violy objevilo víc, večer patrně bude dozrávat do fixovanější podoby. Při premiéře vynikající jazzman Viklický ukázky z poezie na můj vkus až příliš pečlivě „ilustroval“. Ti, kteří mají rádi Luďka Munzara, Františka Hrubína, či oba dohromady, by si večer ve Viole rozhodně neměli nechat ujít.

Divadlo Viola Praha – Obleču tě do hvězd. Ke 100. výročí narození Františka Hrubína. Premiéra 14. září 2010.