2 + 1 = ! ??!
Revizor, jímž budapešťský Vígszínház zahájil slavnostně plzeňský divadelní festival, nabídl jako představení – to jest jako jedinečný komunikační akt jeviště a hlediště – dva atributy. Prvním, klíčovým je aktualizující scénický přepis Gogolova textu, který se nekompromisně soustředí na politickou tematiku. Snad je z pojmu aktualizující zřejmé, že tento akcent na politiku je jednoznačně obrácen do současnosti. Z toho vyplývá atribut druhý: použití komediálních prostředků jakéhokoliv – i pokleslého – druhu, které umožňují předvést postavy a jejich jednání jako jakýsi patologický kal projevující se ve všech rovinách. Zejména je ukazována nekonečná hrabivost a naprostá nekultivovanost – řečí počínaje a chováním konče.
Byl maďarský Revizor komediálně obžerný, nebo myšlenkově bohatý? FOTO JAROSLAV PROKOP
Představení vršilo – pokud lze z českého překladu posoudit – obscénní výrazy, především však rozehrávalo v drsné fraškovité podobě řadu situací. Když všechny postavy po příkladu Chlestakova slízávaly ze země vodku, ptal jsem se sám sebe, jestli tato poetika nezašla příliš daleko, jestli tu političnost tato komediální obžernost nepohlcuje.
Zvlášť líto mně přišlo, že se to děje s jedním z nejlepších komediálních textů světové dramatiky, ne-li s nejlepší komedií novodobé evropské dramatiky. Je jistě také svrchovaně politická, vždyť v ní jde o správu věcí veřejných. A funguje v ní výsostná komediálnost, protože všechny postavy jednají nepatřičně, nesmyslně, absurdně – tedy směšně. Jenže tyto vlastnosti nejsou redukovány na jednu polohu, která v budapešťském představení neustále s přímočarostí až podivuhodnou a obdivuhodně dodržovanou vystupuje agresivně do popředí. U Gogola má ta špinavá hrůznost veřejného – chcete-li politického života – košatou strukturovanost se spoustou nuancí, které skládají složitý a hluboký obraz bytí. Dalo by se jistě říci velice jednoduše, že Gogolův text je o mnoho chytřejší a moudřejší než scénický tvar, který vytvořili ve Vígszínházu.
Ale nechci v žádném případě literární předlohou ubíjet to, co jsem vnímal z plzeňského jeviště; dokážu pochopit, proč maďarští tvůrci dali přednost té komunikaci, která tak nezakrytě, až brutálně útočí na stejně brutální způsob politického života. Leč myslím si, že hlubinná a zevrubná interpretace udržující přece jenom větší vztah ke strukturovanosti Gogolova textu mohla vyřknout – pokud jde o obraz dnešní politiky, a jistě i lecčehos jiného – podstatnější slovo. Jenže ona je to pracnější operace než jedním gestem nakreslit jedinou linku, která se svou tlustě nanesenou barvou neúnavně vnucuje.
Hodnocení: 2,5
Viz také recenze Vladimíra Hulce Proč se na Revizorovi neřehtat?!, hodnocení 4,5
Vígszínház a Sputnik Shipping Company, Budapešť – Nikolaj Vasiljevič Gogol: Revizor. Režie Viktor Bodó, dramaturgie Krisztina Kovács, Júlia Róbert, scéna Juli Balász, kostýmy Fruzsina Nagy, světelný design Tamás Bányai. Premiéra 8. ledna 2014.
Komentáře k článku: 2 + 1 = ! ??!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
