Viktor Bodó: Přehrál jsem herečce Hitchcockovy filmy
Inscenace Revizora maďarského souboru Vígszínház slavnostně zahájila 22. ročník Mezinárodního festivalu Divadlo. Přípravy před uvedením hry se nesly v poněkud napjaté atmosféře, protože režisér Viktor Bodó ještě na poslední chvíli měnil text, čímž přiváděl k šílenství nejen překladatelku, ale i techniky, kteří měli na starosti titulkovací zařízení. Přesto si našel čas na rozhovor pro ČRo i DN.
Většinou se nápad rodí během zkoušek… Viktor Bodó před plzeňským představením Revizora FOTO ADAM KENCKI
Co má společného realita ruského maloměsta konce 19. století a tehdejší byrokratický aparát se současným Maďarskem?
Revizor se hraje prakticky od roku 1830 bez textových změn. Nemuseli jsme nijak zvlášť hledat, co bychom k textu přidali nebo jak bychom jím okomentovali maďarskou realitu, protože lidská společnost funguje pořád úplně stejně. Lidé jsou zkorumpovatelní, prolhaní a tyto vlastnosti a fungování státu jsou věčně tytéž. Dodali jsme jen některé aktuální kauzy, které prošly maďarským tiskem, takže diváci o nich vědí, jsou pro ně vzrušující a reagují na ně právě proto, že je znají. Tím, že divák sleduje realitu, kterou žije, skrze dění na scéně jakoby z vnějšku, je to pro něho o to působivější. Snažili jsme se do inscenace vložit i humor, aby vše bylo zajímavější a veselejší.
Jak razantně jste musel zasáhnout do původního textu, abyste dosáhl kýžené aktualizace?
S textem se každopádně muselo pracovat, protože jsme chtěli, aby inscenace komunikovala se současným divákem jazykem, kterým mluví, a situacemi, které mu evokují současnou společenskou realitu. Pořídili jsme nový překlad, do textu jsme dodali různé vsuvky, jež se týkají reálných, aktuálních kauz, které Maďarsko zažívá a které tvoří asi pět procent textu. Je to vždy jedna věta, půl věty, slovo, vypointovaná situace. Na premiéře se pak odehrál celkem zajímavý skandál, protože se konala v období před volbami. Tvrdili nám, že je to od nás volební kampaň a že napadáme pravici. Přišel jeden novinář, který konkrétně popsal, jaká místa se vztahovala k současné politice a kdo je kdo. Ale to se mýlil, protože už původní Revizor byl napsaný jako politická hra a Gogol i my jej vnímáme naprosto obecně. Vysmívá se jakékoli momentální moci a vládě.
Jak pracujete s herci?
Záleží na tom, s kým pracuji, a také na každé jednotlivé inscenaci. Jsou projekty, kde si můžeme dovolit hodně improvizovat a teprve potom zafixujeme inscenaci tak, jak vznikla během zkoušek. A pak jsou jiné, kde do textu nezasahuju. Například u Čechova bych si to nikdy nedovolil, tam je vše striktně dáno, s tím nehýbu. Máme i takové inscenace, kde nebyl dopředu žádný text ani příběh, jen jakási linie, a všechno vznikalo na základě improvizovaných monologů a dialogů herců, které pak zpracovali, dopsali a upravili dramaturgové. Zkouším všechny možné metody a přístupy.
Máte rád rychlou akci, ostré střihy, drsné, groteskní situace… I proto býváte označován za Quentina Tarantina současného divadla. Jak se vám to přirovnání líbí?
To je velmi milý kompliment. Tarantina mám moc rád, takže s tím rozhodně nemám problém. A doufám, že v budoucnu budu srovnáván i s jinými, ještě zralejšími tvůrci.
Jak pracujete s odkazy a citáty, kterých míváte ve svých projektech hodně? Máte je připravené dopředu, nebo vás napadají a do textu je zakomponováváte až v průběhu zkoušek?
Citace je výborný způsob divadelní hry – myslím tím přípravu a zkoušky – pro práci režiséra. Rozvolňují text i dávají příběhu nové rozměry. Je fajn, že při jejich používání člověk nemusí být disciplinovaný. Někdy jsou citáty zajímavé jen proto, že jsou nečekané. Ale vždy je dobré, když diváci poznají původní zdroje oněch inspirací a citací. Tím pádem jsou vtaženi do režisérovy hry a dění na scéně je začíná víc zajímat, stávají se jeho součástí. Nemusí je však znát dopředu. Jsou diváci, kteří většinu odkazů poznají, protože jsou sečtělí a vzdělaní. Ale je i spousta těch, kteří je během představení neznají nebo nepoznají a vrtá jim hlavou, o co může jít. Tím se aspoň vzbudí jejich zájem o tato citovaná díla.
Jak a kdy citace do výsledného tvaru inscenace vkládáte?
Většinou se nápad rodí během zkoušek. Máme ale i inscenaci, kde zcela programově vystupuje proslulá Hitchcockova blondýna. Tam jsme naprosto důslední: nechali jsme jí udělat podobné obleky, účesy, herečce jsem přehrál Hitchcockovy filmy a řekl jí, že po ní chci tento druh herectví. Za tímhle jsme šli od začátku cílevědomě. Ale většinou hra s odkazy a citacemi vzniká samovolně jako improvizace během zkoušek. Dokonce i tady v Plzni, těsně před představením, jsme ještě pořád vymýšleli a improvizovali, napadaly nás nové situace.
P. S. Inscenace Revizora je zajímavá také tím, že je výsledkem spolupráce dvou velmi rozdílných divadel. Klasického kamenného Vígszínházu s více než stoletou tradicí a nezávislého divadelního souboru Sputnik Shipping Company, jehož zakladatelem je právě Viktor Bodó a který se vyznačuje svébytným rukopisem, razantními, novátorskými postupy, překvapivými inscenacemi. Zajímalo mě proto, jak hodnotí tuto zkušenost Géza Hegedűs, člen Divadla Vígszínház, který v Bodóově inscenaci Revizora ztvárnil postavu Starosty.
Jsem členem souboru Vígszínház čtyřicet let. Vyrůstal jsem v tomto divadle, takže můj styl herectví je založen na jeho tradici. Zkoušet Revizora s Viktorem Bodóem, poznat jeho způsob práce, bylo pro mě i mé kolegy něco úplně nového, co jsme dosud nezažili. Nazval bych to obrození duchovní genetické banky našeho souboru. Sputnik Shipping Company hledá nové cesty divadelních forem i způsobu jevištní řeči, což pro nás bylo naprosto neznámé území. Myslím, že tato syntéza byla obohacující nejen pro nás, ale i pro diváky. Na všechna představení Revizora máme plno. Naše divadlo má tisíc sto míst a tímto projektem se do něj dostalo moderní divadlo.
Komentáře k článku: Viktor Bodó: Přehrál jsem herečce Hitchcockovy filmy
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
