Viktor Dvořák

Herec Městských divadel pražských, člen souboru Veselé skoky

První divadelní zážitek

Pohádka O Sněhurce. A potom Gurneyho Milostné dopisy s Janou Hlaváčovou a Petrem Kostkou.

Divadelní sen

Divadelní sny moc neprovozuju, je to snění do kapsy, stejně jako psaní do šuplíku. Ale první mě napadlo odpovědět: Když v divadle všechno funguje. Jenomže to by brzo byla pěkná nuda.

Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout

Nejspíš nějaké moje okno.

Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat

Žít ne, ale nakouknout. Do studiových divadel, která existovala na hraně mezi možností ještě hrát a zákazem. Doba sedmdesátých a osmdesátých let u nás a taky v tehdejším sovětském Rusku. Něčím mě to fascinuje. Možná tou komunitností. Nevím ale, jestli bych to vydržel. V Rusku určitě ne.

Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)

A. P. Čechov. Dal bych mu laskavě možnost obsadit si mě do několika jeho her. Já bych naopak zjistil, jak si ty své komedie opravdu představoval.

Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl

Dal bych si naživo Vrchlického a Fibichovu trilogii o Hippodamii v ND ze sedmdesátých let. Znám jenom televizní záznam.

Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu

Teď tam mám Tři mušketýry po dvaceti letech a Dostojevského Běsy. Do antikvariátu bych naopak odnesl leccos, jenomže oni máloco vezmou!

Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete

Kdykoli můžu Světáky a komedie mistrů Macourka a Vorlíčka. Možná jsem nechutně pozitivní, ale co nechci vidět, hned zapomínám.

Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte

Nejvíc si pouštím Cimrmany, u nich mívám období, kdy je poslouchám denně. Pak dlouho nic. Pak Navarovou, Javory, Tata Bojs, Jamiroquai, nějakou tu Latinskou Ameriku a prokládám to stanicí Vltava. Nevydržím nic, co mi zní spíš jako rámus.

Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě

Mám rytinu nosorožce a českou lesní krajinu temperou. Možná jsou to trochu naivní obrazy, ale pro mě nedocenitelná díla od blízkých přátel. Vybral bych si Jana Zrzavého. Mám alespoň kalendář s jeho reprodukcemi. Otáčím pořád dokola.

Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru

Čaj si vařím v šatně, takže pivo.

Květina, kterou byste nejraději dostal po premiéře

Asi nějakou, co se dá sníst, po představení mívám hlad.

Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu

Nevím, opravdu. Zpětně si to nedokážu představit. A do budoucna si to teď představovat nechci.

Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě

Jen to ne. Postava jménem Viktor Dvořák má pro mě víc než dost materiálu ke studiu. Nechci v reálu jinou.

Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?

Do toho bych nerad těm nahoře mluvil. Nejde o to – kde, ale jak. Chtěl bych smrt vědomě vnímat.

Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik

Jedno jméno za lomítkem bych měl, ale já si to sežvejkám sám. On je to vlastně hodnej člověk. Nejmenoval bych ho veřejně ani za nic. Proč taky?