Viktor Dvořák
Herec Městských divadel pražských, člen souboru Veselé skoky
První divadelní zážitek
Pohádka O Sněhurce. A potom Gurneyho Milostné dopisy s Janou Hlaváčovou a Petrem Kostkou.
Divadelní sen
Divadelní sny moc neprovozuju, je to snění do kapsy, stejně jako psaní do šuplíku. Ale první mě napadlo odpovědět: Když v divadle všechno funguje. Jenomže to by brzo byla pěkná nuda.
Divadelní zkušenost (role), na kterou nemůžete zapomenout
Nejspíš nějaké moje okno.
Doba, ve které byste chtěl žít a věnovat se divadlu, případně je sledovat
Žít ne, ale nakouknout. Do studiových divadel, která existovala na hraně mezi možností ještě hrát a zákazem. Doba sedmdesátých a osmdesátých let u nás a taky v tehdejším sovětském Rusku. Něčím mě to fascinuje. Možná tou komunitností. Nevím ale, jestli bych to vydržel. V Rusku určitě ne.
Osobnost divadelní historie nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči (o čem byste s ní chtěl mluvit?), případně s ní spolupracoval (na čem?)
A. P. Čechov. Dal bych mu laskavě možnost obsadit si mě do několika jeho her. Já bych naopak zjistil, jak si ty své komedie opravdu představoval.
Inscenace/projekt, který byste rád viděl podruhé (víckrát), a inscenace/projekt, který byste víckrát vidět nechtěl
Dal bych si naživo Vrchlického a Fibichovu trilogii o Hippodamii v ND ze sedmdesátých let. Znám jenom televizní záznam.
Kniha, kterou máte na nočním stolku, a kniha, kterou byste nikdy nedal do antikvariátu
Teď tam mám Tři mušketýry po dvaceti letech a Dostojevského Běsy. Do antikvariátu bych naopak odnesl leccos, jenomže oni máloco vezmou!
Film nebo televizní pořad, na který jste kdykoli ochoten se dívat, a film, případně televizní pořad, který už podruhé vidět nechcete
Kdykoli můžu Světáky a komedie mistrů Macourka a Vorlíčka. Možná jsem nechutně pozitivní, ale co nechci vidět, hned zapomínám.
Hudba, kterou posloucháte – doma, v autě, na koncertě…, a hudba, kterou zásadně neposloucháte
Nejvíc si pouštím Cimrmany, u nich mívám období, kdy je poslouchám denně. Pak dlouho nic. Pak Navarovou, Javory, Tata Bojs, Jamiroquai, nějakou tu Latinskou Ameriku a prokládám to stanicí Vltava. Nevydržím nic, co mi zní spíš jako rámus.
Obraz/fotografie/plakát, který byste chtěl mít či máte v obýváku, v ložnici, v kuchyni a (případně) na záchodě
Mám rytinu nosorožce a českou lesní krajinu temperou. Možná jsou to trochu naivní obrazy, ale pro mě nedocenitelná díla od blízkých přátel. Vybral bych si Jana Zrzavého. Mám alespoň kalendář s jeho reprodukcemi. Otáčím pořád dokola.
Nápoj, který si nejraději dáváte v divadelním baru
Čaj si vařím v šatně, takže pivo.
Květina, kterou byste nejraději dostal po premiéře
Asi nějakou, co se dá sníst, po představení mívám hlad.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu
Nevím, opravdu. Zpětně si to nedokážu představit. A do budoucna si to teď představovat nechci.
Divadelní postava, kterou byste chtěl být v reálném životě
Jen to ne. Postava jménem Viktor Dvořák má pro mě víc než dost materiálu ke studiu. Nechci v reálu jinou.
Chtěl byste umřít na jevišti (v divadle)?
Do toho bych nerad těm nahoře mluvil. Nejde o to – kde, ale jak. Chtěl bych smrt vědomě vnímat.
Plus: Oblíbený/neoblíbený divadelní kritik
Jedno jméno za lomítkem bych měl, ale já si to sežvejkám sám. On je to vlastně hodnej člověk. Nejmenoval bych ho veřejně ani za nic. Proč taky?
Komentáře k článku: Viktor Dvořák
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
