Divadelní noviny > Festivaly Kontext
Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 1)
Je to tak! Jsem zase zpátky ve své nejoblíbenější filmové Mecce (Vary jistě prominou). Jasně, již 44. Letní filmová škola se ani tentokrát neobejde bez mé přítomnosti, a tím pádem i bez tradiční série deníkových zápisů. Počtení příjemné přeji Vám všem!
Páteční letmé dotyky
Svou letošní uhersko-hradišťskou existenci jsem načal opatrně – coby láhev skutečně exkluzivního vína. Po vykonání klasických příjezdových akreditačních formalit, jejichž průběh se obešel bez zádrhelů, a následné kompletaci vlastní stanové rezidence jsem vyrazil nasávat první zážitky. Ze dvou skandinávských gigantů filmové režie, jimž letos LFŠ věnuje vlatsní sekce, jsem se protentokrát rozhodl pro mladšího z nich, a jal se tedy ochutnat panická jablka juvenilní tvorby Larse von Triera. Slavnostní úvod bloku byl ověnčen přítomností dánského velvyslance Ole Frijs-Madsena, hlavního dramaturga LFŠ Jana Jílka a především kurátora sekce, předního odborníka na enfant terrible dánské kinematografie Petera Schepelerna. Ten ve stručnosti, komplexně a vtipně představil specifika Trierovy filmové etapy dětské a univerzitní, v níž i přes mládí budoucího lamače konvencí byly jasně zřetelné typické obsesivní jevy jeho autorského rukopisu. Pokud mi to nabitý program letního filmového šílení dovolí, hodlám se do hlubin trierovských běsů nořit opakovaně. Úvodní vplutí bylo sarkastické, rozmarné i vtipné.
Na jazyku noční můry
Vykopávacím snímkem série laskomin se stal snímek režisérů Johna Hougha a Vincenta McEveetyho Lesní duch (The Watcher in the Woods) z roku 1980. Repro archiv
Sekcí, jíž mi letošní LFŠ udělala radost největší, jsou Půlnoční delikatesy, jež mají podtitul Stranger film, a jsou zasvěceny dětským hororům a teenagerským morbiditám, ať už v podobě popkulturních kultů z dob mého vlastního dospívání nebo jejich ideových nástupců. Vykopávacím snímkem série laskomin se v pátečním čase půlnočním stal snímek režisérů Johna Hougha a Vincenta McEveetyho Lesní duch (The Watcher in the Woods) z roku 1980. Adaptaci hororového románu Florence Engel Randallové si sice řada přítomných včetně šéfredaktorky Filmových listů tradičně spletla se slavným žánrovým milníkem Sama Raimiho, jenž se v tuzemské, původně ještě neoficiální distribuci objevil mj. i pod totožným názvem, tentokrát se však jednalo o britsko-americkou koprodukci vzniklou pod Disneyho produkčními křídly. Film disponuje výbornou postviktoriánskou atmosférou, jež je esteticky velmi úzce spjata s poetikou Hammer films, a bezchybným castingem. Ryzí dětskou děsivost kazí jen zbytečně idylický závěr, v němž se nad dosud převládající dusivou temnotou rozklene všeobjímající a zbytečně doslovná duha.
První UH večírek roku 2018 mně uvítá spokojeného a náležitě natěšeného na věci příští. A taky – Konibar, aneb místní skanzen restaurační kultury má otevřeno, a láká k pravidelným návštěvám. Radost!
Poznámka k letošní festivalové znělce: Je krátká, ostře pointovaná a vtipná. Chválím!
Komentáře k článku: Víření bubnů z LFŠ 2018 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
