Absurdní komedie
Vyhlášení vítěze konkurzu na ředitele Městských divadel pražských (MDP) proběhlo za zvláštních okolností. Konalo se v Divadle Komedie v den výročí sovětské okupace a za asistence bílého pudla radního pro kulturu Jana Wolfa, který na jevišti předsedal z páníčkova klína.
Návrh výběrové komise, aby se šéfem MDP stal Daniel Přibyl, nikoho nepřekvapil. Naopak její doporučení vypsat na ředitele Divadla Komedie nový konkurz, které tlumočili Yvona Kreuzmannová a Dušan Pařízek s podporou Matěje Stropnického, přítomné zaskočil. Tím spíš, že se k němu přihlásil i radní Jan Wolf, který před pěti měsíci v Radě hlavního města Prahy (RHMP) hlasoval o připojení Komedie k MDP. Daniel Přibyl, který vyhrál konkurz s projektem, jenž dle zadání magistrátu počítal s využitím tří divadel – ABC, Rokoko a Komedie, by tak měl řídit o jednu scénu méně.
Budoucí šéf měl na vybranou: ber, nebo nech být. Zvolil první možnost. I když by asi bylo možné konkurz, jehož podmínky se během výběrového řízení změnily, napadnout právně, dosáhl by jen toho, že ho RHMP nejmenuje, výběrové řízení zruší a vypíše nové, už bez Komedie. A on by v něm měl menší šanci uspět, neboť nic se necení u šéfa příspěvkové organizace více než loajalita. Přibyl raději snědl první žábu v budoucí funkci. Dal sice najevo překvapení nad doporučením konkurzní komise, ale rychle couvl, když ho její předseda Matěj Stropnický tvrdě napomenul – přece to ví už čtyři dny, tak o co jde…
Popsaná epizoda je zatím vyvrcholením několikaletého „zápasu“ o Divadlo Komedie, které má po Dočekalově a Pařízkově éře punc kultovního prostoru. Divadelníci v něm právem vidí šanci získat dobré zázemí v centru Prahy s financováním z městského rozpočtu zajištěným na několik let dopředu. Politická reprezentace, která má oblast kultury na magistrátu na starost, zjevně nemá na problém „jak dál s Komedií“ vlastní názor, a tak lavíruje mezi různými záměry podle toho, kdo jí právě radí.
O systémové financování pražských divadel se opřít nemůže: transformace příspěvkových scén zůstala v půli cesty, kulturní politiku radnice přijala na konci května s dvouletým zpožděním (navíc v ní jde o pouhý výčet líbivých cílů bez opory konkrétních kroků) a poradní sbor pro kulturu, který měl poskytovat politikům konzistentní pohled na podporu kulturních institucí a projektů, byl naposledy funkční v roce 2010. RHMP tak svá rozhodnutí odvozuje (přinejlepším) od doporučení ad hoc jmenovaných komisí, v nichž se odrážejí různé skupinové i individuální zájmy a lobbistické tlaky. Jak nešťastný stav to je, můžeme velice dobře sledovat právě na případu Divadla Komedie.
Poučení z krizového vývoje
Pražské komorní divadlo s Dušanem Pařízkem bylo prvním souborem, který si vyzkoušel působení v transformovaném Divadle Komedie – odtrženém před patnácti lety od MDP a financovaném z grantového systému. Pařízkův projekt byl umělecky velmi úspěšný, získal respekt kritiky i kulturní veřejnosti a expandoval do zahraničí. Ukázal také ostře limity nejistého grantového financování repertoárové scény: nemožnost plánovat na víceleté období a fatální závislost na byrokratických procesech spojených s rozhodováním grantové komise. Varovnou se ukázala i tendence k rozdělování peněz „vyváženě“ neboli malá odvaha poslat v rámci grantového systému výjimečnému projektu výrazně větší prostředky než průměrně dobrým.
Pařízkovi došla v roce 2011 trpělivost, ohlásil svou poslední sezonu v Divadle Komedie a jako bonus před svým odchodem do Německa pro magistrát shrnul důvody. Na některé z nich později reagoval úpravou grantového systému radní pro kulturu Václav Novotný (TOP 09) – například na dostatečný předstih žádosti o grant, aby divadlo znalo dopředu s výhledem jedné sezony své finanční možnosti a mohlo naplánovat dramaturgii nebo nasmlouvat hosty.
V roce 2011 také byl, ještě za radního Lukáše Kauckého (ČSSD), vypsán konkurz na nového provozovatele, který vyhrála společnost Company.cz s ambiciózním Centrem východní dramatiky. K jeho průběhu už nemá smysl se vracet. Důležitější je, že působení souboru opět potvrdilo systémový problém, na který narážel Pařízek a na nějž mnozí radního při výběrovém řízení marně upozorňovali. Pokud provozovatel nevysoutěží s vítěznou koncepcí zároveň konkrétní finanční podporu, může grantová komise posoudit její potřebnost úplně jinak. Přesně to se stalo. Company.cz měla i jiné – personální a umělecké – problémy, ale fakt, že nikdy nedosáhla na podporu, kterou ve svém konkurzním projektu požadovala, situaci souboru nejen zhoršoval, ale nakonec i znemožňoval regulérní posouzení, zda svůj program plní, či nikoliv.
Tanec kolem Komedie začíná
Na sklonku roku 2015 bylo zřejmé, že Company.cz kvůli nedostatku financí sotva dokončí svoji poslední sezonu a nejpozději od sezony 2016/2017 bude Komedie volná. Tehdy se na scéně objevuje zastupitel Matěj Stropnický (Zelení – Trojkoalice). Na zasedání výboru pro kulturu správně urguje vypsání konkurzu na provozovatele divadla a vyzývá radního Wolfa (KDU-ČSL – Trojkoalice), aby řekl, jaké záměry má město s prostorem dál.
Na tomto místě je třeba přiznat, že situace kolem Komedie není jednoduchá. Divadlo funguje v přízemí a suterénu funkcionalistického paláce bývalé Báňské a hutní společnosti, který vlastní Česká republika. Příslušnost hospodařit s ním má podle katastru nemovitostí Generální finanční ředitelství. HMP má divadelní scénu pronajatou za necelý milion ročně do roku 2030 s právem ji podnajímat. Divadlo není v dobrém stavu a vyžaduje zásadní investici do stavebních úprav (rozvody, klimatizace apod.) i jevištní techniky (zvukový pult, světla apod.) v minimální odhadované výši 15 milionů korun, důkladná rekonstrukce by prý vyšla na milionů padesát. Do té se městu příliš nechtělo – smlouva o pronájmu končí za třináct let. Úřad oprávněný s budovou nakládat podle magistrátu dával najevo chuť ji prodat a opravu údajně odmítal spolufinancovat. Nějakou dobu se dokonce diskutovala možnost, že by budovu za cca 600 milionů koupil přímo magistrát, který si nyní musí pronajímat za vysoké částky kanceláře prakticky přes ulici.
V lednu 2016 radní Wolf předložil výboru pro kulturu čtyři možnosti dalšího využití divadla, které tyto složité okolnosti reflektovaly. První – vrátit je majiteli budovy a nechat na něm, ať s prostory naloží po svém. Další dvě možnosti spočívaly ve vypsání výběrového řízení na provozovatele Divadla Komedie, lišily se v zadání: mělo být buď obecné – divadelní činnost –, nebo s přesnější specifikací, jaký typ divadla by si magistrát v tomto prostoru představoval.
Materiál určený výboru pro kulturu šel tak daleko, že jmenovitě zmiňoval i členy konkurzní komise. Jména jsou zajímavá v souvislosti s tím, jaká komise nakonec vybírala ředitele pro MDP s připojenou Komedií. Radní Wolf tehdy počítal s dvěma členy grantové komise, Danielem Přibylem a Vlastimilem Ježkem. Tak chtěl zajistit soulad v názoru grantové a výběrové komise a předejít dodatečným sporům o kvalitu projektu a výši grantu. Jako odborníci měli provozovatele vybírat Jiří Hromada (Herecká asociace), Daniela Šálková (ředitelka Divadla v Dlouhé) nebo Vladimír Procházka (ředitel Činoherního klubu).
Čtvrtá navrhovaná možnost zněla: přestěhovat do Divadla Komedie některé z pražských příspěvkových divadel, která platí vysoký nájem v soukromých objektech, jmenovitě Divadlo v Dlouhé, Studio Ypsilon, Divadlo ABC nebo Divadlo Rokoko. Za tu se stavěl například bývalý radní pro kulturu Novotný. Měl vážný argument: nástroje, které magistrát pro podporu činnosti kulturních institucí má (granty, partnerství a dar), podle něho neumožňují RHMP zároveň s výběrovým řízením na pronájem Komedie stanovit finanční podporu divadelní činnosti na několik let dopředu. Matěj Stropnický byl v tomto směru větší optimista (nebo anarchista) – v rozhovoru pro Divadelní noviny navrhoval nestandardní řešení: spojit vyhlášení výběrového řízení se schválením mimořádného víceletého grantu určeného vítězi. Takový institut ale stávající grantový systém nezná.
Prázdný sál Divadla Komedie FOTO ARCHIV
Komise pro využití Komedie
V listopadu 2016, s chvályhodným ročním předstihem, začal radní Wolf řešit budoucnost Komedie znovu. RHMP ustavila komisi, která jí měla s využitím divadla poradit. On sám se postavil do jejího čela. Dalšími členy byli dramaturg Daniel Přibyl, kulturní manažer a předseda Asociace nezávislých divadel Štěpán Kubišta, herec Ondřej Vetchý, herec a prezident herecké asociace Jiří Hromada, filmový režisér Jan Hřebejk, politici Lukáš Kaucký (ČSSD), Eliška Kaplicky (ANO) a také ředitel odboru kultury na pražském magistrátu František Cipro nebo ředitelka Divadelního ústavu Pavla Petrová.
Komise v lednu 2017 odevzdala své doporučení, v březnu pak RHMP souhlasila s jejím překvapivým návrhem, aby bylo Divadlo Komedie přičleněno k příspěvkové organizaci Městská divadla pražská a od sezony 2018/2019 fungovalo jako stagiona pro více souborů s důrazem na divadlo pro mládež (věková kategorie 12+). Součástí usnesení rady je i úkol pro MHMP – OZV MHMP (magistrátní úředníky): zapracovat do podmínek výběrového řízení na ředitele Městských divadel pražských požadavek na směrování Divadla Komedie jako stagiony pro více souborů s důrazem na divadlo pro mládež (věková kategorie 12+). A druhý: zapracovat přičlenění Divadla Komedie k příspěvkové organizaci Městská divadla pražská do zřizovací listiny Městských divadel pražských a předložit návrh této změny Radě HMP a Zastupitelstvu hl. m. Prahy ke schválení.
Nečekané doporučení komise tehdy okomentovali pro Divadelní noviny Daniel Přibyl, Jiří Hromada a Štěpán Kubišta. Podle prvních dvou zkušenost Dušana Pařízka i souboru Company.cz ukázala, že pro nezávislé soubory je za stávajících pravidel obtížné, ne-li nemožné, získat granty kolem 15 milionů korun, které by pokryly náklady repertoárové scény s vlastním souborem. Komise tak prý hledala pro další provozování prostoru „zastřešení“, jež by znamenalo finanční jistotu, a dospěla k tomu, že nejlepší bude návrat pod křídla příspěvkové organizace MDP. V jejím rámci by mohla být jednodušeji financována mírná rekonstrukce a dovybavení zvukovou a osvětlovací technikou, jejíž pořízení by pro nezávislé divadlo bylo nedostupné. Podle Přibyla se prý symbióza nezávislého souboru a příspěvkové organizace osvědčila na Palmovce (pražská odnož Divadla F. X. Kalby), ve Švandově divadle (Buchty a loutky) i na Zábradlí (Masopust). Což je do značné míry pravda.
Kubišta naopak zdůrazňoval, že přičlenění Komedie, která má fungovat jako stagiona, k repertoárovým MDP je nesystémové a symbióza divadla pro teenagery s nezávislými soubory není provozně možná. Jeho argumenty měly rovněž svoji logiku.
Všechno bylo jinak
Radní Wolf se na výše popsaném setkání k vyhlášení vítěze konkurzu na ředitele MDP snažil doporučení této komise, jíž předsedal, a usnesení rady, v níž zasedl, bagatelizovat slovy, že šlo o přičlenění pouze dočasné, do doby, než proběhne rekonstrukce, že se změnilo stanovisko vlastníka budovy k rekonstrukci atd., usnesení RHMP i důvodová zpráva ale hovoří jednoznačně o připojení Komedie k MDP bez jakýchkoli podmínek.
Stejně tak text vyhlášení výběrového řízení schválený radou 30. května 2017: Koncepce rozvoje příspěvkové organizace Městská divadla pražská 2018–2025 bude koncipována jako koncepce divadla se třemi scénami: ABC, Rokoko a scéna Komedie. Městská divadla pražská – scény ABC a Rokoko – mají dosud charakter repertoárového divadla s jedním společným souborem, jejichž rozvoj a směřování – i v jiném pojetí – je třeba v koncepci pojmenovat a strukturovat… Směřování Divadla Komedie Hlavní město Praha uvažuje v systému otevřeného kreativního centra pro více souborů s důrazem na divadlo pro mládež (věková kategorie 12+). Toto uvažované směřování je v předložené koncepci žádoucí reflektovat i kriticky a případně se znalostí reálných možností navrhnout alternativu. Tato scéna bude od sezony 2018/2019 přičleněna pod správu této příspěvkové organizace. Uchazeči dostali na podání přihlášek necelý měsíc – do 29. června 2017.
V hlavní roli Matěj Stropnický
Matěj Stropnický na svém facebooku 31. května píše: …dostal jsem na starost výběrové řízení na nového ředitele Městských divadel pražských (ABC, Rokoko a nově znovu i Komedie). Sestavil jsem komisi ve složení tři politici a čtyři odborníci: Dušan Pařízek (exředitel Komedie), Miroslav Krobot (exšéf Dejvického divadla), Yvona Kreuzmannová (ředitelka divadla Ponec a Tance Praha) a Eva Kyselová (pedagožka a teoretička DAMU). Hlavním smyslem takto složené komise je dát všem uchazečům najevo, že výsledek je opravdu otevřený. A k tomu pár inovací: uspořádáme v červnu veřejnou debatu nad možnostmi rozvoje těchto scén, abychom věděli, co od nich laická i odborná veřejnost čeká, uděláme prohlídku technického zázemí všech tří scén pro uchazeče před podáním přihlášek, aby věděli, do čeho jdou, a vedle zveřejnění všech podaných koncepcí uspořádáme po rozhodnutí komise veřejnou debatu s vítězem. Tak trochu revoluce ve způsobu vybírání, no ne?
Revoluce to svým způsobem byla. Bývalo dobrým zvykem, že kompetentnost uchazečů k vedení příspěvkových organizací zvažovali také ředitelé příspěvkových organizací nebo ekonomové (viz původní radního výběr výše). Ti ale ve Stropnického komisi chyběli. Přitom MDP (nově se třemi činoherními scénami) je po Divadlu na Vinohradech druhá nejlépe dotovaná městská příspěvková organizace s 60 miliony korun ročního příspěvku, který měl být ještě navýšen o budget pro Komedii. Zato v komisi (kromě tří politiků) zasedla Yvona Kreuzmannová, jejíž výhradní specializací je taneční a pohybové divadlo (a lobbing za tzv. nezávislá divadla) nebo teoretička Eva Kyselová, která získala na DAMU doktorát s disertační prací Vývoj slovenské činohry ve 20.–70. letech 20. století a její dialog s českým divadlem a která o současném českém divadle nepublikuje a o divadelní praxi ani nezavadila. Miroslav Krobot a Dušan Pařízek jsou nezpochybnitelné umělecké autority s velikou zkušeností s vedením souborů, ale ani oni příspěvkovou organizaci nikdy neřídili.
Červnová debata o MDP, kterou vedl výhradně Matěj Stropnický, skončila fiaskem. Nebyl schopen odpovědět na základní otázky: zda magistrát zvažoval s ohledem na množství činoherních scén v centru města profilaci MDP a náklady za pronájem soukromých prostorů i zrušení této příspěvkové organizace, zda se počítá s navýšením rozpočtu pro MDP o peníze na provoz Komedie, kolik chce magistrát investovat do rekonstrukce…
Stropnický dříve kritizoval, že výběrová řízení na šéfy divadel nejsou vypisovaná s dostatečným předstihem. Necelý měsíc, který měli uchazeči na přípravu projektu pro rozšířené MDP, byl šibeniční. Bylo jasné, že magistrát nemůže očekávat relevantní počet uchazečů, což se nakonec potvrdilo. Zda to byl záměr, stejně jako to, aby konkurz proběhl během prázdnin, těžko říct. Přihlásili se: režisér a současný ředitel MDP Ondřej Zajíc, dramaturg se zkušeností uměleckého šéfa na Nové scéně Národního divadla a v Městském divadle Kladno Daniel Přibyl a režisér a umělecký šéf Divadla Husa na provázku Vladimír Morávek, který s rokem 2017 dokončí svou dlouholetou misi na brněnské scéně.
Kdo získá MDP?
Všichni tři zájemci o vedení MDP byli veřejným tajemstvím. Dosavadní ředitel MDP Ondřej Zajíc se netajil tím, že nehodí své spolupracovníky přes palubu a bude o setrvání ve funkci bojovat. Jediný měl výhodu desetileté zkušenosti s řízením příspěvkové organizace. Jeho působení lze z uměleckého hlediska vytknout mnohé, ale pokud se podíváme na čísla, byl manažersky úspěšný.
Provoz Divadla Komedie Zajíc definoval jako otevřený prostor s nezávislou uměleckou radou a pro jeho vedení získal relevantní osobnosti: Petra Boháče nebo Ludmilu Vackovou (Spitfire Company, Nultý bod). Náklady na provozování Komedie pak vyčíslil na dalších 23 milionů ke stávajícím 60 milionům příspěvku z městského rozpočtu. Jeho handicapem v konkurzu pravděpodobně bylo, že už nikdo moc nevěří v jeho schopnost přivést MDP se stávajícím týmem k výraznější umělecké profilaci.
Daniel Přibyl měl příležitost promýšlet další fungování Divadla Komedie už jako člen magistrátní komise pro jeho využití. Přičlenění k MDP v ní prosazoval a nepochybně se při tom musel zabývat i provozem ABC a Rokoka. Jeho projekt, který zdůrazňuje společenskou odpovědnost, stojí a padá s osobnostmi v jeho týmu. Budoucí umělecký šéf, režisér Michal Dočekal, za sebou má úspěšné éry v Divadle Komedie i v činohře Národního divadla. Jeho režijní rukopis spojující divadelní metaforu s reflexí současnosti v pražském divadelním prostředí nyní schází. Navíc byl volný – jeho dvouleté angažmá v roli ředitele činohry Národního divadla bylo od začátku spíše formální. Bez angažmá je od nové sezony i dramatik a režisér David Drábek, který má mít na starosti prostor pro původní tvorbu a komediální žánry v Divadle Rokoko. Před několika měsíci skončil jako umělecký šéf v Klicperově divadle v Hradci Králové. Nepřehlédnutelná, politicky vyhraněná osobnost vzbuzující kontroverze, ale schopná spolehlivě rozbouřit stojaté vody společenské lhostejnosti.
Pro Komedii si Přibyl vybral tým, který spíš plní tu část zadání, jež hovoří o dramaturgii pro diváky 12+. Režisér Tomáš Jarkovský i herečka a lektorka Anna Hrnečková se specializují na divadlo pro děti a mládež. Kontakt s nezávislou scénou je v projektu zmíněn spíš okrajově. Na provoz Komedie požaduje Přibyl navýšení příspěvku o 15 milionů korun.
Třetí z přihlášených, režisér Vladimír Morávek, k předpokládanému datu nástupu do MDP na konci roku 2017 opouští své dosavadní působiště – post uměleckého šéfa v brněnském Divadle Husa na provázku. Na rozdíl od svých konkurentů ale neměl příležitost se před vypsáním konkurzu pořádně seznámit s fungováním MDP a problematikou Divadla Komedie. Na projektu je to znát, je „nejvychrlenější“, vizionářský a nejméně promyšlený. Ve výběru autorů, režisérů, spolupracovníků (Daniel Dvořák, Lucie Němečková, Martin Velíšek, Čestmír Kopecký), názvech dramaturgických linií i charakteristice uměleckého směřování MDP je patrná nostalgie za působením na „Provázku“ i v Klicperově divadle. Je to víc koncepce vyhraněného uměleckého šéfa než ředitele divadla, ostatně s řízením příspěvkové organizace nemá Morávek žádné zkušenosti.
Pro Komedii si představuje nepravidelnou dramaturgii: chce zvát kvalitní inscenace vhodné pro věkovou kategorii 12+ a zúročit zkušenosti s Dětským studiem Husy na provázku. Náklady na provoz, o které by rád navýšil příspěvek pro MDP, vyčíslil na 13 milionů korun.
Proč zvítězil Daniel Přibyl? Minimálně stejně jako soutěžní projekty – ten Přibylův byl nejvíce „veřejnoprávní“, ale i nejrizikovější, co se týče návštěvnosti – pro členy komise nejspíš vážily osobnosti uchazečů, které je garantovaly: Ondřej Zajíc nebyl zárukou nutné proměny MPD, Vladimír Morávek by jistě obstál jako režisér, ale funkce ředitele vyžaduje jiné předpoklady.
Konkurzní komise řadí v cíli zpátečku
Přestože se všichni tři kandidáti na ředitele MDP v soutěžních koncepcích se ctí a přesně dle zadání vyrovnali s provozem Divadla Komedie, připojila konkurzní komise k návrhu Daniela Přibyla do funkce ředitele MDP – nepochopitelně a zcela nad rámec svých kompetencí – zvláštní doporučení. Jeho naplnění znamená, že se část vítězné koncepce vztahující se k Divadlu Komedie nebude vůbec realizovat: Nízký počet uchazečů o vedení MDP a částečně ne zcela uspokojivé návrhy využití tohoto prostoru vedly k úvaze, jestli by Divadlo Komedie nemělo zůstat nadále scénou se samostatnou uměleckou programací, píše se v něm. Odborní členové konkurzní komise prý vnímají zachování Divadla Komedie jako zásadní příležitost k vytvoření solidních podmínek pro dynamicky se rozvíjející nezávislou scénu na území hlavního města. Proto se rozhodli (aniž by je kdokoli pověřil!) navázat na práci komise RHMP pro další využití Divadla Komedie a opět otevřít otázku využití této scény. Nevídané.
Ještě víc šokuje návrh konkurzní komise vypsat výběrové řízení na programového ředitele Komedie, který by po dokončené rekonstrukci v Komedii realizoval koncept otevřeného produkčního domu, který bude vytvářet podmínky pro vznik i reprízování umělecky hodnotných projektů v roli koproducenta nabízejícího prostorové zázemí, technickou podporu a propagaci, popř. další profesionální podmínky pro umělce z nezávislé scény, a to buď formálně pod administrativním vedením MDP, avšak s vlastním uměleckým vedením, nebo jako zapsaný ústav.
Jinými slovy: komise vybrala ředitele a vítězný projekt a zároveň doporučuje, aby se jeho část nerealizovala, případně navrhuje obejít kompetence nového ředitele a dosadit mu z moci úřední šéfa jedné scény, kterou právě vysoutěžil a eventuálně bude administrativně spravovat. A radní pro kulturu s tím veřejně souhlasí a říká: Komise vybrala ředitele MDP, tedy divadel ABC a Rokoko. A tu Komedii, tu jsme mu vlastně přidali jen tak prozatímně, po dobu rekonstrukce…
Ještě hůř: na otázku z pléna, zda Praha v rozpočtu počítá s navýšením příspěvku MDP o částku uvedenou v Přibylově projektu jako potřebnou na provoz Divadla Komedie, radní nejdříve odpoví, že navýšení bude předmětem jednání s novým ředitelem. Když Dušan Pařízek otázku znovu a naléhavě zopakuje, od radního Wolfa zazní, že samozřejmě počítá. A podobně si odporuje a mlží i při odpovědi na dotaz, zda vůbec a kolik má magistrát připraveno v rozpočtu na rekonstrukci divadla, která by podle Wolfových slov měla začít, jakmile Komedii opustí Divadlo Na zábradlí, které zde do konce tohoto roku našlo dočasné působiště. Později ale termín opravy opět zpochybní.
Co se vlastně stalo
O důvodech všech veletočů můžeme jen spekulovat, stejně jako o tom, jak to nakonec dopadne. V tuto chvíli se zdá, že má navrch lobby nezávislých divadel, tanečního divadla a nového cirkusu, reprezentovaná Yvonou Kreuzmannovou a Štěpánem Kubištou a politicky podporovaná Matějem Stropnickým, který si možná myslí, že mu to přinese nějaké hlasy v podzimních volbách. Jejich snaha o samostatnou Komedii pro taneční a novocirkusové soubory je snad i dobře míněná a důvody z velké části racionální, ale způsob, jakým své představy prosazují bez respektu k pravidlům, je nepřijatelný.
Při pohledu zpátky si ovšem uvědomíme, že i Daniel Přibyl si trpělivě připravoval pozici a prostředí, v němž by si mohl plnit své představy o divadle. Jeho účast na rozhodování komise, která naopak doporučila přičlenit Komedii k MDP s konkrétním programem divadla pro mládež a následná účast v soutěži o šéfování příspěvkovky, na jejímž zadání se podílel, zavání střetem zájmů. Bylo by zajímavé zjistit, zda si zbývající tři členové komise, Dušan Pařízek, Miroslav Krobot a Eva Kyselová vůbec stačili uvědomit, v jaké hře se ocitli.
Snad se na mě nebude Daniel Přibyl zlobit, když v závěru použiji citace z našeho kuloárového rozhovoru. Já to beru jako boží mlýny, řekl mi ve foyeru Komedie poté, co jsem dala najevo, že se mi nelíbí, jak jako vítěz konkurzu zároveň přišel o jedno divadlo. Ocenila jsem, jak v té větě s nadhledem a sebereflexí přiznal, že možná dělal pro splnění svého snu až moc. Víte, ono je to teď jako v těžítku, když ho obrátíte a zvíříte ten sníh, ale po čase se to zase uklidní a nějak si to sedne, dodal optimisticky. Jako pragmatik si dobře uvědomuje, že za rok budou komunální volby. A pak se uvidí…
Šťastný to muž a perspektivní ředitel příspěvkové organizace.
Komentáře k článku: Absurdní komedie
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
