Viva Sýkora!
Minule jsem se zde zmiňoval o našem projektu s názvem SPAM: Interpretace černobílých struktur Zdeňka Sýkory, na kterém jsem poslední měsíc intenzivně pracoval s Davidem Vrbíkem pro první ročník pražského festivalu Signal. Akci máme úspěšně za sebou, můžu s úlevou napsat. Atmosféra se díky neuvěřitelnému zájmu lidí pohybovala někde mezi přeplněnou galerií a jarmarkem, takže tvorba i konzumace umění vyžadovala pevný nervy. Jak vždycky říkám, SPAM je skupina synchronizační. Tentokrát jsme synchronizovali 3 videoprojektory, 1 laser a zvuk v podobě hudby a čteného textu. Postavili jsme jednoduchý příběh, který vyprávěl zhruba následující: Zdeněk Sýkora začal v roce 1961 pracovat na abstraktních geometrických obrazech, jejichž kompozice byla výsledkem opakovaného použití jednoho nebo více základních elementů. Tyto elementy měly čtvercový nebo obdélníkový tvar a specifické vnitřní členění. Oním specifickým vnitřním členěním jsou myšleny černé a bílé půlkruhy s inverzním pozadím, nebo trojúhelníky ve stejných barevných zákonitostech. Sýkora vybudoval originální postup práce, který pojmenoval trefně Můj systém. Tento „jeho systém“ obsahuje návod, jak na základě kombinatorického principu vytvářet černobílé struktury z jednotlivých elementů. Elementy tvoří logickou řadu, v níž každý má svůj negativ. Jsou seřazeny podle poměru bílá-černá a tak očíslovány 1, 2, 3, 4. Jejich polohy jsou označeny písmeny z, b, y, i. Program pro vytváření struktur se skládá ze zadání, tj. umístění výchozích elementů a znamének + a − do předem připravené mřížky. Po vytvoření tohoto zadání je nutné zvolit jedno z pravidel, které definoval sám Sýkora. Pravidla jsou: V=0 Elementy navazují barvami, elementy navazují tvary, V=1 Elementy navazují barvami, elementy nenavazují tvary, V=2 Elementy nenavazují barvami, elementy navazují tvary, V=3 Elementy nenavazují barvami, elementy nenavazují tvary. Znaménka + nebo − určují v rámci mřížky místa, kde se buď přičítá, nebo odečítá koeficient. Koeficient se volí (např. 0‚75) a má funkci urychlit nebo zpomalit přechody od světlých elementů k tmavým nebo naopak. Vyšší koeficient znamená kontrastnější přechody, nižší povlovnější.
Až potud určuje vše autor. Další postup je počítán počítačem, a umělec je tak vydán napospas výsledku, který měl šanci do té doby ovlivnit co nejdůmyslnějším zadáním.
Že tomu zcela nerozumíte? Nevadí. Myslím, že máte aspoň slušnou šanci odtušit, jak zajímavé a moderní myšlenky Sýkora v 60. letech vnesl do českého umění. Musím přiznat, že přestože jsem jeho práci obdivoval už dávno před ponořením do naší audiovizuální interpretace, teprve teď mi došla síla jeho novátorství v přístupu k malbě.
Díky požehnání Lenky Sýkorové jsme společně s Davidem Vrbíkem měli šanci skutečně proniknout do skryté architektury jeho obrazů a myšlení. Již jeho první práce s computerem mu naznačovaly, že pokud důsledně dodrží svůj předem stanovený systém, zbourá tak mnoho tradičních konvencí v takzvané intuitivní malbě. Lze o něm s trochou nadsázky říci, že žil digitální život v analogové době a přemýšlel způsobem, který si v kontextu československého umění v jeho době nikdo jiný nedovolil.
Pro nás to bylo fantastické setkání a krásný výlet pod povrch jeho černobílých struktur, o kterých rád říkal, že jsou vlastně jenom výřezem z nekonečna. Až půjdete kolem jeho struktury v Jindřišské ulici (dnes je bohužel neúplná a součástí interiéru kavárny) nebo natrefíte na velkoplošné mozaiky na letenských komínech, zkuste si představit, že každá z nich pokračuje do všech směrů až do nekonečna. Pak budete na chvíli sdílet umělcův ambiciózní sen a aspoň pro tento okamžik oživíte Sýkorovu vizi.
Komentáře k článku: Viva Sýkora!
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
