Vladimír Karfík
Říká se, že demokratický systém správy společnosti a kapitalistický systém v hospodářství prozatím nepodařilo se nahradit něčím dokonalejším, co by fungovalo lépe. Není to zdání, že demokracie i kapitalismus se v posledních desetiletích proměnily. O hospodářství bych raději pomlčel, nemám o něm dosti evidencí. Vidím jenom, co snad každý, jak z evolučního procesu zdokonalování výroby systém stává se závislým na finančních činitelích, jež jsou od práce lidí, od jejich výrobků odtrženy; finanční trhy, už na pohled imaginární, chovají se nezávisle, chod hospodářství však ovlivňují fatálně. O demokracii bych měl něco vědět, od antického Řecka se dnes radikálně proměnila. Zpočátku se na ní sice účastnili jenom svobodní občané, jenom oni tvořili polis, a ta mohla fungovat in concreto, lidsky kontaktně. Chápu, že dnes je to nemožné – vniklo mnoho prostředníků mezi nás a „demokraticky“ zvolené jedince, určené ku správě věcí veřejných. Přirozeně pak dochází ke ztrátě přímého kontaktu, k odcizení, jež ve filosofii dávno popsáno.
Politické balábile, jež zrovna prožíváme, je logické. Ani v demokraciích, které neprošly desetiletími pervertované „moci lidu“, těžko bychom hledali stav, kdy demokracie funguje, jak založena. V lidském konání vzniklo mnoho podstatnějších činností, než jsou ony autenticky politické (zhanobené slovo za dnešní stav nemůže, pochází ze slova polis, což je obec a zakládá povinnost pečovat o věci jejího společenství): jsou to enormní moc bank, hospodářských podniků, jež jsou skutečnou mocí v obci/státě, média a reklama, jež původně seznamovala s výrobky, nyní však vyvolává umělou spotřebu, a navíc pronikla do metod politické práce, jež vposled zcela pohltila.
V průběhu devadesátých let se stalo něco, co se snad ani odčinit nedá. Ve snaze dohnat vyspělou Evropu liberální ekonomové vyvolali hon za rychlými penězi, a skutečné zájmy lidí, perspektivu rozvoje společnosti s vizí, jaký si chceme vytvářet zítřek, byly mimo zřetel. Rychlé peníze, ať legálně, ať zločinně. Adam Smith počítal s kategorií morálky. Mimo zájem se ocitly obory, na nichž budoucnost závisí: školství (ku podivu i technické včetně učebních oborů – vždyť rychlé peníze se nabízejí jinde, ač se tam nic neprodukuje), z humanitních oborů se staly chovy nadbytku polovzdělanců. Kultura jako celek? Ona funguje, ale navzdory, z lásky k tvůrčí práci. Stačí se podívat na tabulku zdanění knih! Touha žít nad poměry, vlastnit, co druhý nemá, deformuje i lidi docela normální. Sleduju názory cizinců, kteří si oblíbili u nás pracovat, a potvrzuji si, co vím: Francouzka je zděšená, že tady chybí kultura, lidé ji ani nepostrádají. Nedivím se jí. Stačí nahlédnout do francouzských galerií, kolik lidí přitahují, a srovnat nelidské prázdno v galeriích našich. Cizince, kteří tu žijí, fascinuje česká historie, a politici ji snad ani neznají. Lidé tu nejsou hloupější, chybějí jim však stimuly, vzory, a co denně vidí? Arogantní správce věcí veřejných, zcela nekulturních. A okolo sebe na každém rohu vnucovaný brak. Američan, jemuž se tu líbí, ptá se: Pročpak se tady stane každý druhý vražedným a sebestředným sociopatem, když sedne za volant? Lidé přece vidí, jak se tu točí s volantem dějin.
Komentáře k článku: Vladimír Karfík
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
