Divadelní noviny > Názory – Glosy
Vladivojna La Chia: Není lehké být Annou
Hudebně literární večer 8 hlav šílenství věnovaný básnířce Anně Barkovové představila performerka a zpěvačka Vladivojna La Chia na putovním turné po Čechách a Moravě, které zakončí 28. listopadu v pražském Studiu hrdinů.
Proč jste si Annu vybrala?
Nebýt filmu 8 hlav šílenství, ke kterému jsem dělala hudbu, k Anně bych se pravděpodobně nikdy nedostala. Její příběh a způsob, jakým ji režisérka Marta Nováková představila, mě bytostně zasáhl. Ten typ osobnosti mi byl sympatický. Anna je svobodomyslná, velmi inteligentní, cynická, trochu zapšklá, ale sarkasticky vtipná žena, která má společnost přečtenou, a přesto se ještě dokáže zamilovat. Umí být nechutná, tvrdá, temná, divoká. Ale nikdy není zlá. Touží být až urputně svobodná a nezávislá a to ji přivede k osamění. To je ale asi moje vysněná interpretace Anny. Hodně mě oslovily zápisky z jejích deníků a dopisů, kde si píše s přítelkyní. Pokud jde o básně, to bylo složitější. Začala jsem je lépe vnímat a přijímat až skrze zhudebňování. Jen tak je číst v knížce ve mně nic moc nevyvolávalo. Což ale přičítám tomu, že číst poezii pro mě nikdy nebylo lehké. Mám raději poezii syrovou, neveršovanou. Jenže obecně se poezie z lágru vyznačuje tím, že je veršovaná, protože vězni nemohli mít tužku ani papír. Byli by hned podezřelí a šlo by jim o život. Museli si všechno pamatovat – a verše se pamatují lépe.
Na pořadu spolupracujete s herečkou Gabrielou Míčovou a režisérkou Martou Novákovou. Jak jste je našla, proč jste si je vybrala?
Martu znám právě díky filmu. Spolu jsme vybraly několik vhodných adeptek a Marta to pak dojednala. Společná práce je po všech stránkách soustředěná, ale to víte, je to obtížný proces. Není lehké být Annou.
Řekla jste, že se jedná o mysticko-intelektuální zážitek. Co to znamená?
To není z mé hlavy. Za mysticko-intelektuální zážitek to označila Marta Nováková. Inspirovaly ji k tomu velmi intenzivní reakce diváků na jarní recitály a zejména energie a exprese, které se na ni prý valí z pódia. V nové verzi to budou i podivně znepokojivé videoprojekce Jana Cechla. Ale jak znám Martu, je v tomto označení jistě i trochu nadsázky.
Jde o divadlo, nebo spíše jen zdivadelněný koncert? Měly jste nějaký předobraz?
Rozhodně jde o koncert okořeněný dramatickými vstupy. Předobrazy jsme žádné neměly. Jde o dramaturgicky vymyšlený program, který by měl fungovat jako celek. Hudba a Anniny texty hrají prim. Jsou okořeněny vstupy Gabriely Míčové a tematickými videoprojekcemi. Úplně první recitály vypadaly tak, že úryvky četla moje vokalistka a klarinetistka Sylvie Bee, ve druhé fázi mě napadlo, že by bylo super, kdyby Annu hrály dvě herečky: jedna mladá a druhá stará. Pak jsem zjistila, že přesně takové představení už existuje. Tak jsme se na něj s Martou vydaly. Karlovarské divadlo Dagmar nastudovalo deníky a zápisky a vytvořilo komorní divadelní představení Anna, kde dvě herečky hrají právě mladou a starou Annu. A protože koncept byl dost podobný tomu, co jsem chtěla udělat, seznámily jsme se s herečkami Hanou Frankovou a její dcerou Magdalenou Hniličkovou a řešily rovnou fúzi a propojení se. Zájem byl vřelý a oboustranný, ale pak jsme s Martou došly k závěru, že bychom to produkčně a finančně neutáhly a že našemu programu bude slušet méně divadelní forma.
Jakou vidíte perspektivu svého recitálu, vydáte jej na CD? A co chystáte dál?
Plánuji éru Barkovové zakončit albem, které chci natočit v únoru. Oproti předchozí desce 8 hlav šílenství (což byl vlastně písňový soundtrack) na něm nebude elektronika ani pěvečtí hosté. Bude to akustická deska. Budou na ní jak nové zhudebněné básně, tak ty starší, právě z desky 8 hlav šílenství, v jiných (akustických) aranžích a zhruba desetiminutová skladba na třístránkovou báseň, která shrnuje celý Annin život s názvem Autobiografická. Na básni je zvláštní, že si v ní Anna prorokuje vlastní smrt v zapomnění a opuštění, ale také jakési své znovuobjevení (budete o mně psát disertace… darebáci s doktorátem!) a tak se také stalo. O Anně Barkovové se píší diplomové práce, vycházejí monografie, točí se filmy, inscenují divadelní představení a zhudebňuje se její poezie! Tuto skladbu jsem aranžovala přes dva měsíce, protože tři strany textu zkombinovat s hudbou, aby byla zajímavá, ale neválcovala text, je docela dobrodružné peklo. Museli jsme kvůli ní s kapelou odjet na třídenní soustředění do Doubic a tam ji posadit na naše nástrojové obsazení. Je to momentálně moje největší srdcovka a na recitálu ji hrajeme jako úplně poslední. Po skončení turné se některé skladby stanou součástí stálého koncertního repertoáru a já se vrhnu na další věc, kterou chystám už rok.
Komentáře k článku: Vladivojna La Chia: Není lehké být Annou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
