Vlastníci z budějovického sídliště
Jiří Havelka ve Společenstvu vlastníků múzicky pojmenoval pocity a situace, které značná část naší populace zažívá v domech s kolektivním vlastnictvím, známým pod zkratkou SVJ. Text realizoval se souborem Vosto5 v divadelně netradičních schůzovních prostorách a také jej zfilmoval pod „zkráceným“ titulem Vlastníci. Mikroklima českých činžáků s pestrou paletou charakterů odpozoroval a vystihl přesně, a tak jeho dramatická replika schůze SVJ získala značnou popularitu. Uvedli ji také ve Východočeském divadle v Pardubicích, čerstvě Společenstvo vlastníků nastudovala v Českých Budějovicích umělecká šéfka zdejší činohry Martina Schlegelová.
Zavilá kontrolorka paní Roubíčková (Natália Drabiščáková) brání frustrované předsedkyni SVJ paní Zahrádkové (Teresa Branna) v odchodu vlastním tělem FOTO ALEXANDR HUDEČEK
Do nepříliš útulné „zasedačky“ sídlištního kulturního domu, typického reprezentanta rádoby moderního socialistického shromaždiště, vedou návštěvníky cedulky s nápisy Zasedání SVJ. Publikum je pak na místě rozesazeno po třech stranách, místnosti vévodí schůzovní stůl uprostřed s přistrčenými židlemi, hraje se v plném světle, bez jakýchkoli iluzivních kouzel. První členové SVJ dorazí ještě spolu s opožděnými diváky, židle kolem stolu se poměrně rychle zaplní a manželé Zahrádkovi, ona (Teresa Branna) jako předsedkyně výboru, on (Tomáš Drápela) coby zapisovatel, mohou zasedání zahájit.
Klasická témata soužití v jednom domě, jako je hospodaření s vodou (bez individuálních vodoměrů) nebo možnost zbudovat výtah či nějak využít půdu, brzy fungují jako spolehlivé rozbušky, při nichž se tříbí postoje a vlastnosti zdejších obyvatel. Nejvýraznější břit konfliktů reprezentují výstupy mezi konzervativním, z minulého režimu dosud tyjícím inženýrem Kubátem (Jiří Untermüller) – je totiž vlastníkem více bytů v domě – a gayem Nitranským (Tomáš K
br), jemuž je mimo jiné vyčítána velká spotřeba vody, neboť má časté intimní návštěvy. Untermüller s Kobrem svým temperamentním a přitom úsporným herectvím přesvědčivě vyplňují schůzovní napětí. Lpěním na stanovách společnosti každou maličkost v jednání úspěšně zhatí zavilá kontrolorka paní Roubíčková, kterou Natália Drabiščáková ztělesňuje s razantní samozřejmostí. Daniela Bambasová vykresluje s interpretační jistotou jedovatě zvědavou a závistivou sousedku Horváthovou, Věra Hlaváčková zase vychytralou paničku pronajímající svůj byt studentům z Ugandy. Přesvědčivý je i René Šmotek v partu intelektově zaostalého Jirky Švece, jehož matka se ocitla ve vážném stavu v nemocnici. Po telefonátu o jejím úmrtí se chvilku raduje, že se vlastníkem stal on – a až pak se rozpláče.
Ze zcela realistického zpodobení schůze se jako stylizovaná vsuvka vymkne téměř taneční rej při planém poplachu kolem těhotné paní Bernáškové (Daniela Šišková). Výstup inscenaci dynamizuje nedlouho předtím, než vykutálení bratři-dvojčata (Dan Kranich a Pavel Oubram) dokončí svůj diplomaticky vedený atak, který jim v SVJ zajistí pozici vůdčí a zcela neotřesitelnou.
Inscenace zneklidňuje nejen prezentací rasismu, homofobie a nostalgie po starých pořádcích. Soubor budějovické činohry se představil ve velmi dobrém světle a jevištně-sídlištní tvar zaostává za originálem souboru Vosto5 v autorově režii jen nepatrně v temporytmu a gradaci.
Jihočeské divadlo České Budějovice – Jiří Havelka: Společenstvo vlastníků. Režie Martina Schlegelová, kostýmy Vladimíra Fomínová, dramaturgie Olga Šubrtová, pohybová spolupráce Martin Pacek. Premiéra 20. února 2020.
Komentáře k článku: Vlastníci z budějovického sídliště
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
