Choromyslné divadlo s chladnou logikou
Vojcka – vrcholné dílo předčasně zesnulého, tehdy čtyřiadvacetiletého, George Bűchnera dnes označujeme jako dramatický zlomek nebo „otevřené drama“. Otázkou však stále zůstává, jak s tímto torzem neseřazených výjevů naložit. Nejde ani tak o skladbu motivů a dílčích dějů, v nichž autor vychází ze skutečných událostí, spíše o to, co nám v mnoha (lidských, společenských…) kontextech může odhalovat.
Pokřivený a silně panoptikální svět Vojcka vypovídá o stavu člověka, jeho bezmocnosti a neúplnosti FOTO JIŘÍ PASZ
Inscenace režiséra Jiřího Ondry vychází z bűchnerovského motta: Když je člověk studenej, tak už ho nezebe… Pokřivený a silně panoptikální svět vypovídá o stavu člověka, jeho bezmocnosti a neúplnosti. S výstižným podtitulem-dodatkem projekt Vojcek dávají tvůrci nápovědu, jak lze k dílu přistupovat. Je to počáteční indicie, skrze kterou sledujeme a sami ohledáváme nejen „projekt mocných“, ale také „projekt člověka“, kde oba selžou.
Neznámá Miss Nobody (Hana Mathauserová), přebírající úlohu hned několika Bűchnerem načrtnutých vedlejších postav, doktor (Hasan Zahirović) a pokusy postižený Vojcek (Michal Dudek), jeho imaginární kamarád Ondra, živočišně přízemní hejtman (Petr Pochop), matka-děvka-láska Marie (Kristýna Podzimková) a její mužský ideál plukovník Tambor (Richard Fiala) se tak stávají hlavními ingrediencemi nepovedeného chaoticky realistického světa – projektu. A jsou to právě herci, kdo dotváří onu podivnou disharmonii, neboť jsou explicitní, místy umírnění nebo naopak, v rámci své necelistvosti, míří až k psychologickému realismu, který je však podmíněn už hloubavou a filozofující předlohou.
„Snová“, přehlcená scéna představuje byt Marie, meziprostory, (zastávající například hospodu) a doktorovu laboratoř-želvárium. Ponurou atmosféru, v níž inscenátoři dokázali poukázat na komičnost i depresi textu, včetně podpoření jeho mnohoznačnosti a přesahu, umně dokresluje hudba Jindřicha Čížka. Klavírní verze písně Řekni, kde ty kytky jsou, v německé verzi melancholicky zpívaná Kristýnou Podzimkovou, je pak nejsilnějším okamžikem inscenace.
Vojcek je fragmentální příběh o člověku, o nedobrovolném bláznu, společnosti a krutosti, nespravedlnosti a zvráceném chtíči. O lidskosti. A to jsou jen ty nejzřejmější motivy. Co člověk, to názor – co člověk, to projekt. Ačkoliv si netroufám zaujmout jednoznačné stanovisko, jsem si jistý, že inscenace dokáže diváka zaujmout a zapůsobit na něj. Tvůrci totiž vědomě nabízejí choromyslné divadlo s chladnou logikou a důvodem k zamyšlení.
Divadlo D21 – Georg Büchner: Vojcek (projekt Vojcek). Režie Jiří Ondra, dramaturgická spolupráce Hasan Zahirović a Richard Fiala, hudba Jindřich Čížek, výprava Jana Smetanová. Premiéra 26. února 2016 v Divadle D21.
Komentáře k článku: Choromyslné divadlo s chladnou logikou
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
