Divadelní noviny > Názory – Glosy
Vojtěch Nejedlý: Orientujeme se na živé umění
Tvůrčí dům Elišky Peškové je připomínkou slavného hereckého rodu, který založil Švandovo divadlo a působil od 19. století na pražském Smíchově. Od nové sezony nabízí programy i tvůrčí příležitosti pro mladé umělce a příznivce kultury. O tom, co se tu děje a co se připravuje, jsme si povídali s vedoucím centra Vojtěchem Nejedlým.
Jak byste charakterizoval Tvůrčí dům Elišky Peškové?
Tvůrčí dům Elišky Peškové vznikl jako místo pro amatérskou, studentskou a dětskou tvorbu a umění, nejen divadelní. Kromě komorního sálu, pro přibližně 50–60 diváků, je tu ještě ateliér, který se využívá jako zkušebna, především pro hudební aktivity. V tuto chvíli se dovybavuje truhlářská a krejčovská dílna. Tam se budou pořádat řemeslné workshopy, ale zároveň budou sloužit ke krátkodobým pronájmům.
Proč jsou ulice a Tvůrčí dům pojmenovány po Elišce Peškové?
Úzce to samozřejmě souvisí nejen s historií Smíchova, který v době, kdy Pešková žila, byl ještě malým městečkem za Prahou, plným továren. V roce 1881 tady Pavel Švanda ze Semčic se svou ženou Eliškou Peškovou založil Švandovo divadlo. Nikdo kromě nich nevěřil, že se udrží… Oni ho založili vlastně z bídy. Byli totiž ošklivým úskokem vyštváni z Prozatímního divadla, kde působili. Konkurenční boj byl veliký, a tak se rozhodli, že ustoupí na okraj Prahy. Hráli nejprve v dřevěných arénách a poté v hostinci U Libuše, kam vestavěli divadelní sál a následně tak vzniklo stálé divadlo. Samotná Eliška Pešková byla nejen herečka a spoluzakladatelka divadla, ale také autorka veseloher a překladatelka (například poprvé do češtiny přeložila Ibsenovu Noru pod názvem Vánoce). Kromě toho to byla herecká pedagožka, vyučila se u ní nejedna hvězda, mimo jiné Otýlie Sklenářová-Malá, která pak sama učila Emmu Destinovou. Pešková byla ale i velmi schopná podnikatelka. Přivydělávala si tím, že koupila ruinu, zrenovovala ji a dráž prodala.
Opravdu všestranně nadaná a schopná žena!
Pro nás se stala vzorem a inspirací. Jako jedno oddělení Švandova divadla se orientujeme na živé umění, které lidé mohou zakoušet aktivně, nejen jako diváci, ale také jako účastníci kreativních workshopů od hereckého po jednotlivé složky hereckého projevu (hlasový, pěvecký) až po tvůrčí psaní. Plánujeme také taneční lekce a řemeslné dílny. A to není všechno. Navázali jsme například spolupráci s u nás nejstarším deskoherním klubem Paluba, který shodou okolností sídlí na Smíchově. Zájemci si k nám mohou přijít každou středu zdarma zahrát deskové hry.
Na programu máte i představení pod názvem Pešková.
Když jsme plánovali program pro otevření Tvůrčího domu, chtěli jsme, aby vznikl příběh spojený nějak s prostředím a historií divadla na Smíchově. Autorem a zároveň režisérem hry Pešková je Josef Kačmarčík, mimo jiné vedoucí zdejšího Hereckého studia. Příběh je vlastně takovým generačním duelem mezi dvěma herečkami, které spolu hrály v Prozatímním divadle. Je to příběh Elišky Peškové z nejbolestnějšího období jejího života, spojeného s ústupem ze slávy, s odcházením. Úkolu se s nadšením a energií ujala naše herecká pedagožka z DAMU Miroslava Pleštilová a její studentka Iveta Hlubučková.
Co dalšího nabízíte?
V rámci Švandova divadla existují dva amatérské soubory, v tom starším jsou lidé od 16 let, druhý je dětský soubor. Je výhoda, že tu mají možnost zkoušet v prostoru, kde budou hrát. Na začátek roku připravila starší skupina adaptaci románu Zdeny Salivarové Honzlová, opět v adaptaci Josefa Kačmarčíka a v jeho režii. Na březen děti chystají autorskou inscenaci, jejímž tématem bude vynález kontaktních čoček a život a osobnost Otto Wichterleho. Obě inscenace sledují stejně jako hra Pešková téma ženské síly, energie a emancipace, které jsme zvolili jako dramaturgickou linii první sezony Tvůrčího domu. Je tedy nabíledni, že u Wichterleho bude mít velkou roli jeho nedávno zesnulá manželka Linda.
Prostor vyloženě vybízí k pořádání festivalu. Chystáte nějaký?
Na jaře chceme uvést festival klauzurní, studentský, kam chceme pozvat inscenace nebo kratší ukázky, které nejsou k vidění ani v DISKu nebo Martě.
Nabízí se otázka, zda hodláte přizvat ke spolupráci i některé herce ze Švandova divadla.
Samozřejmě, jsme se Švandovým divadlem propojeni. Například teď tady má dramaturgyně Martina Kinská workshop tvůrčího psaní. A pokud jde o herce, rozhodli jsme se představit je trochu jinak, než je diváci znají. Před časem jsme oslovili Marii Štípkovou, která tu bude mít v lednu čalounický workshop. A dále chystáme truhlářský workshop s Robertem Jaškówem. Myslím, že to bude pro lidi skvělá příležitost setkat se s oblíbenými herci jinak, než je běžné.
Součástí objektu Tvůrčího domu je také krásný dvorek. I s ním máte nějaké plány?
Až začnou teplé dny, od jara do pozdního podzimu, bude prostor k dispozici pro relaxaci v překvapivě klidném místě ve stínu vzrostlého stromu, s možností občerstvení. Ale plánujeme také, že se tu bude hrát divadlo nebo se uspořádá malý koncert. K dispozici je technika, světla a zvuková aparatura. Máme tady taky klubovnu, kde funguje samoobslužné občerstvení, a až bude teplo, počítáme s tím, že si sem přijdou posedět na kafe třeba maminky s kočárkem nebo studenti, kteří si chtějí v klidu popovídat nebo přečíst knížku.
Komentáře k článku: Vojtěch Nejedlý: Orientujeme se na živé umění
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
