Příroda proti kultuře
Divadelní spolek Tygr v tísni se v inscenaci Vořezávátka zaměřil na téma rodiny a výchovy. Vedle vlastních zkušeností se tvůrci opírají především o klasická díla J. A. Komenského, J. J. Rousseaua a A. S. Makarenka, jež dokazují, že správná výchova je, a vždy byla, věcí názoru a návod na ni neexistuje. Z této premisy tvůrci vycházejí a divadelními prostředky ji zábavně ilustrují. Nový pohled či neotřelé recepty ovšem divákům nenabízejí.
Kryštof Krhovják s jemnými rysy a útlou postavou se pro roli dítěte perfektně hodí a naštěstí se nikterak infantilně nepitvoří… FOTO MICHAEL TOMEŠ
Čtyři herci představují jednu rodinu: dítě (Kryštof Krhovják), jeho rodiče (Martin Bohadlo a Dana Poláková) a babičku (Radmila Urbanová). Krhovják s jemnými rysy a útlou postavou, díky níž se vejde i do dětského pyžama, se pro roli dítěte perfektně hodí a naštěstí se nikterak infantilně nepitvoří. Dětský pláč na začátku například vyjadřuje jednoduchým opakovaným voláním: Haló! A na otázky rodičů a babičky, co by si přál, odpovídá s dospělou věcností, přičemž však jeho odpovědi slyší pouze diváci. Tento divácky vděčný princip je známý třeba z amerického filmu Kdopak to mluví. Dítě v průběhu představení postupně roste a tento proces vygraduje ve scéně, kdy ho jako vysokoškolského studenta celá rodina zásobuje plastovými krabičkami. Poslední scéna přináší časový skok, kde si nyní již dospělý syn s rodinou prohlíží staré fotografie a s úsměvem vzpomíná na dětství.
Režisér Ivo Kristián Kubák předvádí notoricky známé situace – například rodinnou procházku po lese s namazanými rohlíky v ubrouscích a dětskou nechutí pomoci se sběrem borůvek nebo otce, který nahání syna s řemenem po bytě. Základním komickým principem je přitom rozpor mezi úzkostlivou snahou o „správnou“ výchovu a každodenní realitou, jež se veškerým těmto snahám vymyká. Vyloženě „špatnou“ je z tohoto pohledu babička, která vnuka učí mluvit sprostě a kouřit a v podání Urbanové tak činí s roztomilou samozřejmostí a pohodářskou grácií.
Situace jsou zkrátka vystavěny v natolik univerzální podobě, aby se v nich každý našel. Tvůrci tak brnkají na nejrůznější struny diváků a sem tam je pobaví zdařilým divadelním obrazem – především tam, kde by realismus selhal: tedy v útlém dětství. Nejslibnější je přitom začátek – dvě ženy po stranách jeviště na střídačku stylizovaně orgasticky vzdychají a evokují představu živočišného sexu a konvenční opery zároveň. Příroda proti kultuře – záleží jen na úhlu pohledu. Dalšího podobně přitažlivě rozporuplného (stylizovaného a zároveň tělesného) obrazu už se však bohužel nedočkáme.
Tygr v tísni, Praha – Rousseau, Komenský, Makarenko a kol.: Vořezávátka. Režie Ivo Kristián Kubák, dramaturgie Marie Nováková, scénografie Tereza Venclová, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 2. února ve VILE Štvanice.
Komentáře k článku: Příroda proti kultuře
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
