Divadelní noviny > Názory – Glosy
Vrcholy i propady mladoboleslavského divadla
V roce 2013 došlo ve vedení Městského divadla Mladá Boleslav k obměně generací. Žádné zemětřesení se však nekonalo. V hlavní roli je stále silný příběh a mezilidské vztahy, jen se víc vsází na kusy novějšího data vzniku a častěji přesazuje to, co dobře vyklíčilo jinde – ať už v kině, či v divadlech, kde se dramaturgie nebojí nevyzkoušeného.
Lucie Matoušková a Petr Halíček FOTO ARCHIV DIVADLA
Kde začít? Třeba jednou dobře rostlou trvalkou – nejprve v červnu na hradě Kost a poté na podzim již v domácím kamenném divadle, které mezitím prodělávalo omlazovací kúru, vyrostla do krásy klasická Shakespearova komedie Zkrocení zlé ženy v režii Pavla Kheka, která po boku osvědčeného Petra Halíčka vrátila po mateřské dovolené opravdu naplno do hry Lucii Matouškovou. Mimo jiné Petruccio přinesl Petru Halíčkovi diváckou cenu pro nejoblíbenějšího herce sezóny, Lucie Matoušková pak svojí Kateřinou zabodovala mezi ženami jako stříbrná. Shakespearovu kongeniálnímu překladateli Hilskému, kritikům i divákům přinesla tahle vydařená inscenace ve vzácné shodě potěšení.
Největší skupinu premiér uplynulého roku tvořily nadprůměrně inscenované komornější příběhy, které zaujaly v posledních dvou desetiletích především ve filmu a u nichž už uvedení na jiném jevišti ukázalo, že svou magii neztrácejí ani na divadle. Do této skupiny patří Bůh masakru (r. Petr Svojtka) – víc než konverzačka, divadelně etablovaná brilantním kvartetem Chýlková, Pleštilová, Kratina, Dulava v Činoherním klubu, moderní komedie Na dotek (r. Petr Mikeska) – onehdy milostný souboj bratří Dlouhých a Lucie Vondráčkové v Rokoku, Marvinův pokoj (r. Helena Glancová), za kterým se nejprve chodilo v Praze do ABC a Úplné zatmění (r. Pavel Khek), v němž po boku Tomáše Petříka exceloval v polovině devadesátých let v tehdejším smíchovském Labyrintu Karel Roden.
Petr Mikeska a Matouš Ruml v Úplném zatmění FOTO ARCHIV DIVADLA
V posledně jmenované hře je v případě obou psychologicky složitých postav prokletých básníků Rimbauda a Verlaina „o čem hrát“, a tak není divu, že rozbolavělý Verlaine přitáhl tehdy i nyní pozornost komise udílející divadelní Ceny Thálie. Roden tehdy nominaci neproměnil, uvidíme, zda nominovaný Petr Mikeska, který maloměstsky konzervativní publikum pobouřil svou nahotou, bude mít na konci března větší štěstí. Zatímco loni se Mikeskův protihráč z Úplného zatmění, Matouš Ruml, těšil z Thálie pro činoherce do 33 let, tedy jakési ceny za životní mistrovství v délkou hubené životní etapě do Kristových let, v Úplném zatmění zaujal porotu víc než mladý talent Ruml jeho o něco ostřílenější kolega. A není divu – ačkoli Rimbaud (a tedy s ním i Ruml) je ve scénáři a tím pádem i pak na jevišti tím nápadnějším z dvojice nešťastně zamilovaných básníků, Rumlovi se brilantně podařilo předvést jeden pól figury, ten zraňující, zatímco druhou stránku osobnosti, bytost vnitřně zraněnou, postihl jen matně. V Boleslavi za sebou tento mladý herec, který se loni ze zdejšího angažmá odporoučel a dnes je oporou pražského Spolku Kašpar (Bluff, Mikulášovy patálie, Romeo a Julie), zanechal v obdivuhodně široké žánrové paletě mnoho jednoznačnějších skalpů – Moliérova Scapina, Miloše Hrmu v Ostře sledovaných vlacích či Alana Stranga v herecky velenáročném Shafferově dramatu Equus.
Talent Rumla a Mikeskovo nevídaně poctivé ponoření do divadelní práce, ať už jde o jeho herecké kreace i režie, oceňují spolu s odborníky i diváci. Ti ale na příčku absolutně nejoblíbenější inscenace loňska vynesli Tlustý prase v režii Petra Mikesky. V jevištním ztvárnění textu, který v českých kotlinách poprvé bodoval před pár lety v Českých Budějovicích, fascinovali svojí přirozeností a citovostí v úlohách ústředního, fyzicky okatě nerovnorodého páru Petr Prokeš a především živelná Alena Bazalová, jež vytvořili možná ne řemeslně nejvysochanější, ale zcela jistě nejopravdovější hereckou dvojici, jaká kdy za poslední dvě desetiletí stála na prknech boleslavského divadla. Těm, kterým suverénní, sympatická „člověčina“ Bazalové vyrazila dech, může být jen líto, že kvůli podivným regulím domácí ankety Zážitek roku se Bazalová coby nečlenka souboru neobjevila jako nominantka na hlasovacích lístcích o nejoblíbenější herečku.
Jestliže boleslavskému souboru opakovaně něco nevyšlo, pak jsou to inscenace, ve kterých je třeba výrazná herecká stylizace – už na sklonku předloňského roku se hrálo Cantervillské strašidlo (r. Petr Mikeska), jakoby to ani nebyl Wildeův text… Polobezradná režie Natálie Deákové byla s Limonádovým Joem nejdál tam, kde se opakovaly osvědčené nápady ze starších inscenací. V roce 2013 podobně nezafungovala z Mostu exportovaná komedie Pane, Vy jste vdova (r. Zdeněk Bartoš) – ačkoli měla v Lucii Matouškové silnou titulní představitelku. Režisér a herci ukázali sílu scénáře jen tam, kde zdárně proměnili jeho vpodstatě filmové devizy – tedy u povedených triků a vizionářské fantastiky (operační scéna), či bujaré situační komiky (postelová akrobacie, divadlo na divadle).
Možná by byl v Boleslavi nyní čas na nějakou tu symfonii jako Želary v Divadle ABC. Tady je totiž nepochybně jedna z nejznělejších strun talentu uměleckého šéfa Pavla Kheka. Ten se sice nyní naopak stáhl do intimního divadelního prostoru, aby v únoru pokřtil svým nastudováním britského divadelního hitu Osiřelý západ zásadně přestavěnou mladoboleslavskou Malou scénu. Ovšem ve vražedných termínech do konce této sezóny jsou v Khekově diáři zapsány ještě zkoušky a premiéry Millerovy Smrti obchodního cestujícího a Rostandova Cyrana.
Komentáře k článku: Vrcholy i propady mladoboleslavského divadla
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
