Divadelní noviny > Festivaly Kontext
Vše o mé Filmovce (No. 2)
Má letošní filmovková sobota se započala vskutku zostra. Kamile Dolotině se totiž neodmlouvá a její typy neradno nebrat vážně.
Ruský film Jedno malé noční tajemství (Odin maleňkij nočnoj sekret, Rusko, 2023, režie: Natalia Meščaninova) náladou i zasazením vzdáleně připomněl Omerzův středometrážní debut Příliš mladá noc (Česko-Slovinsko, 2012), pod křehkým příběhem o jednom bolestivém dospívání se však ukrývá nekompromisní a umělecky i argumentačně naprosto přesvědčivá obžaloba aktuálního fungování ruské společnosti. Emocionální cloumák vysoké ražby, jenž je korunován komplexními hereckými výkony Taisji Kalininové a Stěpana Děvonina, mi poskytl jedno z dosud nejtrýznivějších hradišťských rán. Prevence lhostejnosti i apel na vnímavost. Skvost a jednoznačný důkaz, že i přes současný válečný běs a nesporný agresivně zločinný charakter východní velmoci zde vyrostla silná generace filmařů, kteří se nebojí vládnoucí aparát podrobit sžírající kritice. Podpory třeba.
Při poměrně dlouhém pátrání po ideální sobotní snídaňové krmi a nepříjemném zjištění, že např. v nové jídelně U Koníčka nejsou místní zaměstnankyně schopny ani slušně odpovědět na obyčejný pozdrav, jsme byli nakonec adekvátně ukojeni v Cukrárně Michala Budaře u Orlovny a oblíbeném gourmet pointu U Mlsného kocoura. Pobyt v obou provozovnách totiž zpříjemnily nejen chutné a cenově dostupné pokrmy a nápoje, ale rovněž přátelská neformální konverzace, častý to pozitivní rys místního obyvatelstva. Koníčku, styď se!
Následoval čistý kulturní střet. Wuxia masterpiece Kinga Hu Dotek Zenu (A Touch of Zen, Tchaj-Wan, 1971) jsem totiž při jeho olbřímí stopáži bezmála tří převážně lyrikou naplněných hodin a svém aktuálním psychickém nastavení, vyvolaném předchozí projekcí, nebyl schopen adekvátně docenit. K baletní eleganci bojových scén sice chovám letitou náklonnost, patetické mudrování Huových hrdinů na mě však tentokrát mělo značně umrtvující účinek. Vřelé díky zde musím vyslovit mému milému spolu-sledujícímu, filmovému a divadelnímu vědci Mgr. Janu Šulcovi, který mě během četných mikrospánků pravidelně uváděl do potraceného děje.
Pachuť ztraceného času jsem posléze razantně smyl vstupem do důvěrně známých vod, a sice návštěvou ryčného zahajovacího koncertu proslulých pražských ska úderníků Sto zvířat. Sveřepá smečka letitých individualit, charismaticky pódiově koučovaná Janem Kalinou, si i přes řadu personálních změn uchovává parádní sehranost a neskrývanou radost z vespolné existence. Osvěžení!
Po divokém tanci jsem ještě křepce přispěchal na podstatnou část jednoho z nejsilnějších snímků vzešlých z plodné tvůrčí spolupráce scenáristy Jana Procházky a režiséra Karla Kachyni, strhující baladické Noci nevěsty (ČR, 1967).
Z hlediska filmového pak byl sobotní večer uzavřen a nedělní noc načnuta žhnoucím návratem do dětských let, kdy se na špici oblíbenosti nejednoho z nás vyhřívala bromantická herecká dvojice Bud Spencer a Terence Hill. V rámci půlnoční přehlídky italských obskurností totiž byla uvedena komediální klasika Sergia Corbucciho Sudá a lichá (Pari e dispari, Itálie, 1978). V precizním českém dabingu a s odborným úvodem Aleše Římana a Jiřího Flígla. Dvouhodinová stopáž je v případě přímočaré mlátičky sice hraniční, leč nostalgii bylo učiněno zadost. Co víc si přát?
Přece hudebně strhující party v Klubu Mír, již tentokrát zajistili DJ´S Ghándí s Redcliffem z pražského uskupení Spiritual Sound System, které doplnil hostující Mystic Sky. Příjemně bylo!
Pokračování záhy!
///
Více na i-DN:
Komentáře k článku: Vše o mé Filmovce (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
