Výběrová řízení na šéfy pražských divadel
Internetový deník Českápozice.cz přinesl dnes zásadní zprávu o chystaných výběrových řízeních na pražské příspěvkové organizace a pokračování transformace pražských divadel. Autorka textu Marie Reslová nabídla tento text také i-DN. Jeho úplné znění naleznete na Začíná výměna šéfů v pražských divadlech.
red.
Koláž Česká pozice.cz
Začíná výměna šéfů v pražských divadlech
Pražský magistrát se konečně odhodlal pohnout se zamrzlým stavem svých divadel – příspěvkových organizací. Šanci ovlivnit podobu divadelního života metropole by měla dostat nová generace divadelníků, která už dlouho čeká na příležitost ucházet se o vedení některé ze stabilně dotovaných pražských scén. Pražský radní pro kulturu Václav Novotný (TOP 09) řekl, že jako první budou do konce roku vypsána výběrová řízení na šéfy Divadla Na zábradlí a Divadla pod Palmovkou.
Stávající ředitelé těchto scén Doubravka Svobodová a Petr Kracik jsou ve funkci ze všech šéfů divadel přímo financovaných magistrátem nejdéle: dvacet let. Novotný zdůrazňuje, že si jejich práce velmi váží a pro vyhlášení konkurzů nemá jiný důvod než ten, že pokládá za slušné, aby se příležitost vést tato divadla otevřela i pro další zájemce. Odvolává se přitom na praxi běžnou například v Německu, kde je zvykem, že vždy po pěti či šesti letech se vedení dotovaných městských scén obměňuje konkurzem. Radní uvedl, že by pokládal za dobré, kdyby se podobné pravidlo podařilo zavést i v Praze.
Výběrové řízení na šéfy Zábradlí a Palmovky má proběhnout hned po Novém roce, aby bylo co nejdříve jasné, kdo scény povede od září 2013 do nové sezony.
Transformace čeká i Divadlo Spejbla a Hurvínka a Ypsilonku
Novotný uvedl, že se přiblížilo i řešení takzvané „transformace“ divadel zřizovaných magistrátem, tedy proměna jejich právní subjektivity z příspěvkové organizace na neziskovou společnost. Tento proces, jenž se odkládá už deset let, by vyvázal desítku městských scén z přímého vlivu politické reprezentace, například při jmenování ředitele, ale zároveň by magistrát neměl povinnost divadla nadále financovat. Peníze na provoz by získávala prostřednictvím grantového systému magistrátu, v němž má silný poradní hlas odborná veřejnost.
Transformační změny čekají nejdříve Ypsilonku a Divadlo Spejbla a Hurvínka. V obou případech považuje radní právní formu příspěvkové organizace za neodůvodnitelnou a neudržitelnou. Jedná se totiž o takzvaná autorská divadla, vlastně jakési „rodinné podniky“, jejichž značka je svázána s osobností stojící v jejich čele, ať už se jedná o Jana Schmida v případě Ypsilonky nebo Helenu Štáchovou v Divadle Spejbla a Hurvínka. Tato skutečnost zřizovateli prakticky znemožňuje výměnu ředitele. Ke všemu hospodaření Ypsilonky není zrovna v ideální kondici a magistrát bude muset jako zřizovatel na konci roku dorovnat její dvoumilionový dluh.
Studii vypracuje Divadelní ústav
Radní Novotný chce ve věci transformace postupovat v souladu s názorem odborné veřejnosti, a proto požádal Divadelní ústav o vypracování studie, která by popsala a případně doporučila konkrétní transformační kroky tak, aby respektovaly specifické podmínky v každé z městských scén. Změnu právní subjektivity divadel komplikuje také skutečnost, že od roku 2014 má platit nový občanský zákoník, v němž jsou jinak než dosud definovány neziskové organizace a nově přibude institut veřejné prospěšnosti.
Ředitelka Divadelního ústavu Pavla Petrová uvedla, že zadání studie se ve spolupráci s Magistrátem teprve upřesňuje. Na řešení by měl pracovat tým odborníků nejen z oblasti divadla, ale i právník nebo specialista na daňové poradenství. Součástí by měly být i veřejné semináře a workshopy. Je pravděpodobné, že tým povede bývalý ředitel Národního divadla Ondřej Černý. Ten před deseti lety, ještě jako ředitel Divadelního ústavu, řešil podobné zadání pro „první vlnu“ divadelní transformace, jíž tehdy prošla divadla Činoherní klub, Archa nebo Semafor.
V Praze se podle radního Novotného zřejmě podaří na příští rok zachovat rozpočet na financování kultury v letošní výši. Všude jinde ale peněz na kulturu ubývá. Kroky, k nimž se magistrát odhodlal, by měly přispět k tomu, aby umění dostalo přednost před provozem.
/Úplný text najdete na Začíná výměna šéfů v pražských divadlech/
Komentáře k článku: Výběrová řízení na šéfy pražských divadel
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
„Transformační změny čekají nejdříve Ypsilonku a Divadlo Spejbla a Hurvínka. V obou případech považuje radní právní formu příspěvkové organizace za neodůvodnitelnou a neudržitelnou. Jedná se totiž o takzvaná autorská divadla, vlastně jakési „rodinné podniky“, jejichž značka je svázána s osobností stojící v jejich čele, ať už se jedná o Jana Schmida v případě Ypsilonky nebo Helenu Štáchovou v Divadle Spejbla a Hurvínka. Tato skutečnost zřizovateli prakticky znemožňuje výměnu ředitele. “ (Názor magistrátu?)
Takto viděná situace
je z teatrologického hlediska mylná. O DVĚ AUTORSKÁ DIVADLA TOTIŽ V PODSTATĚ NEJDE.
Autorským divadlem v pravém slova smyslu od svého amatérského vzniku bylo a do jisté míry dodnes je Studio Ypsilon. Ona „autorskost“ spočívá především ve všestranném „sémantickém gestu“ Jana Schmida (dramaturga, autora, herce, výtvarníka, režiséra, muzikuse), který vytvořil a divadlu vtisknul STYL, tedy jedinečnou „naivní poetiku“. Byli tu a částečně ještě jsou i stylotvorní herci – Schmid, Z. Schmidová, Novák, Nováková, Kořínek, Lábus, Durnová, J. Synková a d.; našli i následovníky – Havelka, Kretschmerová a d. Přesto je pokračování bez J. Schmida jako uměleckého šéfa (ředitelem být nemusí) těžko představitelné, podobně jako Semafor bez Suchého. (A není to otázka uměleckých hodnot, je to otázka identity – bez nich by to prostě nebyla Ypsilonka, nebyl Semafor.)
Divadlo S+H
je radikálně jiný případ. Jako autorské divadlo vzniklo a trvalo, jakkoli J. Skupa nenapsal zdaleka všechny texty, které hrálo (improvizačně si je ale upravoval). Stal se ZÁZRAK – divadlo jako autorské pokračovalo i za vedení M. Kirschnera, který s texty dělal totéž – pokud je sám nepsal. Oba byli schopni vtisknout každé inscenaci svou poetiku (opět: umělecké kvality byly proměnlivé, identita ne!).
Zázraky se dějí jen jednou, po odchodu M. K. se už nezopakoval. Z Divadla S+H se stalo interpretační divadlo, jehož specifikum spočívá ve stálých postavách (Spejbl, Hurvínek, Mánička, popř. Bábinka (paní Kateřina), Žeryk). Autorská mohutnost už tu ale není (srov. Time out P. P. No 46/1).
Pokud bychom chtěli hledat analogii v divadelním světě, jsou to dnešní inscenace libret komedie dell´arte: jsou tu stálé postavy, ale interpretovat je může kdokoli, kdo to dovede. Krátce: dnešní Divadlo S+H už s žádným konkrétním umělcem nestojí a nepadá, jakkoli H. Štáchová je jistě důležitá; interpretovat jeho postavy by mohli i jiní – pokud by to mělo smysl. V té interpretaci klíčových postav totiž „autorskost“ divadla nikdy nespočívala! Jeho identita tkvěla v autorské mohutnosti Josefa Skupy a Miloše Kirschnera.
13.11.2012 (23.26), , Trvalý odkaz komentáře,
Marie Reslová
Ano,
je to volně citovaný názor radního. Ypsilonka je jasná a co se týče Spejbla a Hurvínka – autorská práva na loutky a na značku má paní Štáchová. Takže nikdo jiný než ona nebo dědicové to divadlo provozovat nemůže. Město může obě divadla dotovat, ale proč by je mělo zřizovat?
14.11.2012 (0.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
O autorská práva na loutky a na značku
se H. Štáchová musela před lety zdlouhavě soudit s jakýmsi plzeňským domovem důchodců. Stál jsem tehdy od začátku plně na její straně. Ona se vlastně do té rodiny vynálezců a provozovatelů DS+H provdala (M. Kirschner ta práva po J. Skupovi zdědil), a proto jsou dědici ona a její děti.
Tím spíš by ale měla divadlo zprivatizovat zcela, protože město je de facto nevlastní. I kdyby tam magistrát ustanovil jiného ředitele, H. Štáchová může odejít a provozovat Divadlo S+H jinde, zatímco novému řediteli by zbylo jenom to divadélko v bývalém dejvickém kině Svornost, kde by musel začít – s magistrátní podporou – začít provozovat nějaké jiné, nejspíš zase marionetové divadlo.
14.11.2012 (2.56), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Systém
jednou za n-let vypisovat konkursní řízení na ředitele magistráty zřizovaných divadel, jak je tomu zřejmě v Německu, mi přijde pro „živé“ divadlo nadějný. Myslím, že klidně se může i ředitel – osvědčil-li se, či nepřihlásí-li se nikdo dle výběrové komise lepší, a má-li on zájem – v onom řízení i potvrdit.
Je ale jasné, jaké bude mít ředitel záruky, zda bude moct nezávisle na politických (magistrátních) tlacích ředitelovat oněch n let a za jakých podmínek (výše dotace, sledování návštěvnosti…)?
Konkrétně: Bude muset ředitel převzít celý soubor a tým, anebo si bude moct přivést vlastní? A nastoupí-li v září 2013, kdo připraví sezonu 2013/14? Nehrozí, že se zopakuje situace kolem DnV? Nebylo by vhodnější vypisovat konkursy s nástupem v roce 2014 a s tím, že „překlenovací sezonu“ 2013/14 bude v divadle už i nový tým, který bude chystat sezonu 2014/15?
A jak budou vypadat výběrové komise?
Proměna právního statutu Studia Ypsilon a D S+H mi přijde rozumná. Semafor už takto funguje. Skutečně jde o zcela výjimečné divadelní styly či přístupy, spjaté se svými „stvořiteli“, byť Yspilonka se už začínala „neschmidovsky“ proměňovat a je naděje, že se jí případný odchod Jana Schmida může podařit zvládnout. Naopak bych možná vrátil do „magistrátních“ Činoherní klub (je to podle mne obdoba DNz), ale to už je asi debata jinam.
14.11.2012 (2.00), , Trvalý odkaz komentáře,
Jakub Růžička
Myslím,
že výměna vedení by Zábradlí i Palmovce po neuvěřitelně dlouhých 20 letech působení stávajících ředitelů prospěla jako sůl. Nechápu ale, proč po loňském šíleném výběrovém řízení na šéfy Vinohrad a Švanďáku postupuje radní pro kulturu stejně nesmyslně. Myslím, že se nepletu, když napíšu, že v téhle chvíli mají všichni dobří režiséři své kalendáře na příští sezónu plné závazků. A možná i na sezónu následující po ní. Magistrát tak vystavuje je i divadla, se kterými spolupracují, nepříjemné situaci. A samozřejmě na Zábradlí i pod Palmovkou musí v téhle chvíli intenzivně pracovat na dramaturgickém plánu sezóny 13/14, a tedy mít už teď domluvené režiséry, scénografy atd. A nezbývá jim nic jiného, protože vypsané konkursy mohou klidně dopadnout tak, jako v případě PIS nebo FOK a stávající vedení bude pokračovat dál – tedy musí být připraveno. Neměla by celá odborná divadelní veřejnost a samozřejmě i divadelníci tlačit na magistrát, aby časový plán konkursů byl takový, jak navrhuje pan Hulec? Tedy že nové vedení nastoupí kultivovaně až od září 2014? Obě divadla se sice potácejí na prahu agónie, ale když už to všichni vydrželi tak dlouho, tak jeden rok už to nevytrhne…
Nebo se mýlím?
14.11.2012 (10.44), , Trvalý odkaz komentáře,
Petr Pavlovský
Myslím,
že bychom neměli zapomínat na to, že zvláště u větších a středních divadel nemusí funkci ředitele zastávat týž člověk, jako funkci um. šéfa.
Platí to určitě pro Divadlo pod Palmovkou, ale ani D. Svobodová přece není umělkyní, tím méně režisérkou. Proto námitka, „že v téhle chvíli mají všichni dobří režiséři své kalendáře na příští sezónu plné závazků“, neobstojí. DNz, jak známo, nemusí řídit režisér, nebyl jím konec konců ani Vodička.
Divadelní umělci, včetně režisérů, měnili u nás již od 19. století angažmá o „noremních dnech“, tedy o Velikonocích. Tehdy se, většinou v kavárně Slávie, podepisovaly smlouvy na následující sezónu. Byl to termín šikovný a hodný následování. (U vícesouborových kolosů s operami by ovšem bylo lepší předsadit ještě rok.)
Každé srovnání kulhá, ale pro názornost: každý fotbalový klub má majitele, direktora, trenéra a tým. Podobně i divadlo: majitel (zřizovatel), ředitel (nad ním případně i správní rada), umělecký šét (šéfové), soubor (soubory).
Tato strukturovanost mi připadá tak samozřejmá, že je až k neuvěření, že se u nás už 22 let znovu a znovu, tam či onde, nebere v úvahu.
Autorská divadla mají své nezpochybnitelné specifikum, ovšem není dobré je neúměrně rozšiřovat. Autorská divadla v užším slova smyslu, stojící a padající s konkrétním umělcem či stylotvorným minitýmem (dramaturg, režisér, scénograf, hudebník) jsou nepočetná (Semafor, Studio Ypsilon). Taková divadla mají, z podstaty věci, omezenou životnost, max. na 15-20 let. Přesahy jsou vždy malým zázrakem a jsou někdy i trochu sporné (Semafor, Studio Ypsilon).
Naproti tomu autorská divadla v širším slova smylu prokázala, že žezlo je možné předávat. V Divadle Husa na provázku jsou dnes z původního týmu už pouze E. Tálská a P. Oslzlý, kormidlo drží úspěšně „nový“ V. Morávek. Divadlo S+H už de facto autorským divadlem není, M. Kirschner sice předal interpetaci obou postav, ale nemohl předat „autorství“ – nebylo komu a odešel nečekaně.
Podobný osud čeká pravděpodobně Divadlo B. Polívky.
Nejde ovšem o žádné bezprecedentní tragedie, ale naopak o jev v dějinách divadla zcela běžný. Jak dlouho existovala divadla W. Shakespeara či Moliera? Divadla E. F. Buriana, Vlasty Buriana či Osvobozené sice skončila z důvodů mimouměleckých, ale jak známo J. Werich se kdesi vyjádřil, že i kdyby nepřišla válka museli by už brzy skončit.
Je to přirozené: Vyhraněná poetika, jedinečný osobní styl se relativně brzy vyčerpají a jsou personálně nepřenosné.
14.11.2012 (20.17), , Trvalý odkaz komentáře,
Kateřina Jírová
Vážený pane Růžičko,
troufám si tvrdit, že se nemýlíte.
14.11.2012 (15.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Vladimír Hulec
Něco na tom,
co říká Petr Pavlovský, je. Možná by se mohl zavést post intendanta a na něj vypisovat konkurs. Ředitel by byl zodpovědný pouze za technický chod divadla (budovu), byl by zaměstnancem magistrátu a do uměleckého chodu by nemluvil. Intendant by byl na něm v podstatě nezávislý, zcela by odpovídal za uměleckou stránku a utvářel by si kolem sebe svůj vlastní umělecký tým. A na jeho – intendantův – program by se vypisoval konkurs (či jej město samo zvalo). Umělecký šéf má u nás příliš malé pravomoce a ředitel – možná – až příliš velké. A nemusí být (možná to ani není vhodné) umělec.
Jinak si myslím, že rozdíl mezi ředitelem a um. šéfem je divadelníkům zřejmý a jen problémy zjednodušující novináři mluví o éře Stropnického vers. programu Töpfera. Buď by se mělo psát Stropnický vers. Deák, anebo – daleko spíš – Töpfer vers. Gregorini. Stropnický zdaleka nemohl prosadit to, co nyní může Töpfer.
14.11.2012 (23.46), , Trvalý odkaz komentáře,