Divadelní noviny > Názory – Glosy
Výběrové pasti
Rozhodnutí o změně na postu ředitele divadla patří k nejošemetnějším povinnostem jeho zřizovatele. Už jen proto, že průběh i výsledek konkurzu často narazí: ať už v divadle samém, či u odborné veřejnosti nebo politické konkurence. A žádnou jistotu, že divadlu konkurzem polepší zřizovatel nemá – dobrý divadelní šéf je extrémně nedostatkovým zbožím.
Stát se z kritika konkurzních řízení jejich pořadatelem nebývá snadné. Bývalý aktivista a recesista Matěj Hollan (Žít Brno) už o tom asi ví své: Tohle zbabral. Z výsledku konkurzu na ředitele brněnského divadla pro děti Radost, respektive z jeho dohry, nemůže mít radost nikdo. Svojí snahou ex post dosadit na šéfovskou židli (nebo aspoň do divadla) toho, kdo skončil v konkurzu na druhém místě, radní pro kulturu Hollan personální situaci v Radosti zablokoval na několik dalších let. A ještě si uřízl ostudu.
Divadlo po více než dvaceti letech ředitelování Vlastimila Pešky nejspíš změnu potřebovalo. Na rozdíl od libereckého Naivního nebo plzeňské Alfy o jeho inscenacích moc neslýcháme. Matěj Hollan si změnu asi hodně přál – což dal najevo dětinským pokusem zdiskreditovat už ve funkci potvrzeného ředitele obviněním z rasismu. Jenže dopředu s dlouholetým šéfem Radosti jeho odchod neprojednal a zbrkle vlezl do konkurzní pasti. Jako dlouholetému kritikovi všelikých konkurzů mu mělo být jasné, že výsledek řízení může těžko – pokud si nechce tvrdě najmenovat jednobarevnou komisi – předjímat.
Hollan také podcenil sklony divadelního prostředí k setrvačnosti. Jakmile divadelní šéf zůstane na jednom místě patnáct a více let, začne se divadlo považovat za „jeho“, změna je stále složitější a zasloužilý ředitel a jeho parta se stanou do jisté míry nevyměnitelnými. Ostatně obranná reakce Peškova souboru byla rychlá, účinná a nepřehlédnutelná. A nebyla to jen reakce na Hollanovo babráctví. Jsou dokonce divadla, kde by snad ani vypisování konkurzu nemělo smysl, protože by se do nich nejspíš nikdo nepřihlásil. Leda blázen by se třeba postavil Stanislavu Mošovi a ucházel se o vedení Městského divadla Brno alias Mošalandu, kdo by soutěžil s Petrem Oslzlým o Provázek? Bude zajímavé sledovat, kam až si Hollan při svém záměru proměnit brněnskou divadelní síť troufne zajít a zda se dokáže případným dalším konkurzním pastím vyhnout. Nakonec radnice má právo jmenovat ředitele i bez výběrového řízení, je-li si jistá svou volbou a ochotná za ni nést odpovědnost.
Zatímco Brno má už jeden výběrový skandál za sebou, pražský radní pro kulturu Jan Wolf se zatím – alespoň veřejně – ani na žádný nechystá. O tom, zda a jak bude pokračovat ve střídání dlouholetých ředitelů pražských příspěvkových scén, zarytě mlčí. Evidentně si se zaváděním systému pravidelných obměn pražských příspěvkových šéfů, které plánoval jeho předchůdce Václav Novotný, nechce pálit prsty. Přitom výběrová řízení v pěti, šestiletém intervalu by dokázala petrifikaci divadelních příspěvkovek předejít.
Tam, kde bývalý aktivista Hollan chce věci zbrkle měnit, jedná Wolf jako zkušený lidovecký politik obezřetně. Vlastní představu, jak by proměna pražských scén měla pokračovat, buď nemá, nebo o ní nechce mluvit. V každém případě ale už teď – více než půl roku po nástupu do funkce – poskytuje zkušeným příspěvkovým matadorům, o jejichž výměně se mluví celá léta, vítaný prostor, aby se zase více opevnili ve svých divadelních hradech.
Komentáře k článku: Výběrové pasti
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
