Východní karta nebyl trik
Jak vidí více než dvouleté působení Company.cz v Komedii, jsme se zeptali Jany Machalické a Vladimíra Justa, členů výběrové komise, která v roce 2011 rozhodla, že se Company.cz stane provozovatelem Divadla Komedie.
Inscenace Her Master’s Voice byla spíše debaklem FOTO ARCHIV DIVADLA
1) Můžete vyjmenovat hlavní důvody, proč v roce 2011 vybrala komise Divadlo Company.cz jako hlavního provozovatele Divadla Komedie?
2) Naplňuje podle vás Divadlo Company.cz koncepci, kterou tehdy předložilo?
3) Navštěvujete Divadlo Komedie? Jak hodnotíte inscenace, které zde Company.cz uvádí?
4) Po dvou sezonách v Komedii odešla z ředitelské funkce Eva Bergerová a jejím nástupcem se stal Vojtěch Štěpánek. Vnímáte to jako výraznou změnu?
5) Čtyřletá smlouva Company.cz s městem končí v roce 2016. Navrhovali byste prodloužit smlouvu s tímto souborem, nebo vypsat nové výběrové řízení?
Jana Machalická
1) Eva Bergerová předložila dobře připravený projekt a také ho velmi přesvědčivě prezentovala. Kritici výsledků takových klání totiž často zapomínají na to, že prezentace je výraznou součástí celkového dojmu. Bergerová se svým týmem zvolila věcný tón, byla připravená a uměla svůj program tematicky vysvětlit. V tomto směru byla určitě nejlepší, ale je pravda, že úroveň její a dalších tří uskupení byla vyrovnaná. Na rozdíl od konkurence mi přišla absolutně soustředěná na budování jasně profilované scény a neměla v plánu tisíc dalších aktivit. Tedy aspoň to tvrdila. Pro mě bylo také velkým plusem to, co převedla ve Strašnickém divadle – ukázala, že umí postavit divadlo a z bodu nula se vydat jasným směrem. Bylo jasné, že další plány už nelze v tomto prostředí realizovat a že by si zasloužila posunout se dál. Představila program orientovaný na moderní polskou dramatiku a sugestivně tvrdila, že v Komedii budou hostovat i významní polští režiséři včetně Krystiana Lupy, s kterým probíhá konkrétní jednání. I při vědomí, že takoví tvůrci mají svůj „fár plán“ poskládaný na několik let dopředu, nebyl důvod jí to nevěřit… Ještě dodatek: během výběrového řízení jsem ze strany magistrátu nezaznamenala žádný tlak na to, aby Bergerová uspěla. Stalo se tak naprosto spravedlivě, získala větší počet hlasů a vše proběhlo průhledně.
2–3) Dnes se všechno jeví v jiné optice než v době výběrového řízení, ale asi by nebylo od věci si uvědomit, co měli Dušan D. Pařízek a David Jařab, když nastoupili v roce 2002 do Komedie, za sebou. Pařízek založil Pražské komorní divadlo v roce 1998, a i když za čtyři roky dostatečně předvedl, že přichází s jinou poetikou, měl na kontě vlastně jen dvě výrazné inscenace Prezidentky a Lidumor aneb Má játra beze smyslu. Chci tím říct, že když Bergerová a její soubor vstupovaly do Komedie, nebyl mezi ní a Pařízkovým týmem až tak velký rozdíl. Navíc v prvních letech v Komedii Pařízek a jeho tým nic světoborného nepředváděli, umělecký šéf také skoro nerežíroval. Úspěch přicházel zvolna, a jak to tak bývá, v závěru svého působení byly soubor a jeho vedení obklopeny až hystericky se projevujícím zbožněním. Bergerová a spol. ve Strašnicích předváděli zajímavý repertoár, ona sama například přišla s nečekaným výkladem Shakespearova Julia Caesara, který se také vřadil do proudu politického divadla a přinesl i zajímavý způsob uvažování o mechanismech moci. Také dramatizace Körnerova Údolí včel a Král Oidipus byly inscenace, které se vydělovaly z průměru. Nebyl důvod nevěřit, že pokračování nebude. Odpověď na to, zda Company.cz naplňuje avizovanou koncepci, tedy zní: ano i ne. Dramaturgie se orientuje na polskou oblast, jak vedení proklamovalo, což lze v zásadě hodnotit pozitivně, divadlo se dokonce začalo profilovat jako centrum východní dramatiky. Je to dobrý nápad, ale musí být naplněn nejen dramaturgicky, ale také inscenačně, a to se neděje. Kromě několika omylů a bulvárněji orientovaných textů, je výběr titulů solidní, jde o současnou dramatiku, a to včetně původní domácí (případně slovenské) tvorby. V dramaturgii je patrná jednoticí tematická linka – politické divadlo, zejména pak soužití etnik, xenofobie, existenciální problematika. Bohužel velkým problémem je nedostatek režijních osobností, domácí kádr je nedostačující a vedení se nepodařilo získat ke spolupráci osobitějšího režiséra, otázka je, zda o to vůbec usiluje. Také herecký soubor je porůznu seskládaný a nevyprofilovaný, není tu ani žádný „tahoun“.
4–5) Vojtěch Štěpánek je ambiciózní mladý muž a nepochybně je jeho zásluhou, že se divadlo udrželo po odchodu Evy Bergerové. Jeho režie mě osobně nijak nezaujaly, viděla jsem většinou banální aranžmá bez přesahu a náročnější metafory. V souvislosti s tím, kolik mladých, výrazně talentovanějších režisérů ve věkovém rozmezí 30–40 let v Česku dnes operuje a nemá šanci na vlastní prostor, mi nepřijde úplně vhodné, aby stávající sestava v Komedii pokračovala. Štěpánek se jistě bude dál vyvíjet, ale k vedení divadla se dostal shodou okolností a pochybuji, že by mohl před čtyřmi let vyhrát ve výběrovém řízení. Odchod Evy Bergerové považuji za nehoráznost a nezodpovědnost. Je neuvěřitelné, že si něco takového dovolila takřka po prvním roce realizování programu víceletého grantu a své divadlo bez mrknutí oka nechala ve štychu. Osobní důvody (snad jedině choroba) nejsou omluvou, věděla, do čeho jde, tím spíš, že Komedie je a byla ostře sledovaný prostor. Osobně se jako členka výběrové komise cítím podvedená. Věc ale nelze svádět jen na Evu Bergerovou, měla jsem odhadnout, že je to neseriózní osoba.
Vladimír Just
1) Já můžu mluvit jen za sebe, ta komise byla mnohočlenná (čtyři lidé „od divadla“ v ní byli, na rozdíl od úředníků, v jasné a snadno přehlasovatelné menšině), ale mé jednoznačné preference měl úplně jiný projekt než Company.cz: projekt, který v souladu s názorem Dušana Pařízka měl být zárukou určité kontinuity s Pražským komorním divadlem. Bohužel se můj favorit vůbec nedostal do finále, kde dostaly nejvíc hlasů (překvapivě) Bergerové Company.cz a projekt Jiřího Havelky a spol. Kdyby do toho šel Havelka sám a vyvrátil podezření, že z toho bude druhý DISK, tj. jakási druhá filiálka DAMU, vůbec bych ve finále nezaváhal. Takto jsme byli s kolegyní Machalickou dlouho na vahách, a nakonec jsme dali své hlasy, jak se ukázalo, blbě a neprozíravě, Evě Bergerové (druzí dva „teatrologové“ dali hlasy Havelkovi, zbylí úředníci moc nevěděli, která bije, a střídavě se přidávali na tu či onu stranu). Zdálo se mi tehdy, že někdo, kdo v těžkých podmínkách, proti jiným za pár korun, vydupal tak říkajíc ze země slušnou, náročnou a vyprofilovanou scénu, kdo naučil do Strašnic chodit diváky na nepodbízivou činohru (Golem, Údolí včel, Nebřenský, Rozkvetly sekery, Oidipús, Caesar, Faust, Kebab, Testosteron aj.) – navíc s jasným dramaturgickým profilem (zejména imponoval ten v Praze úplně nový „polský“ či „slovanský“ akcent), že taková osobnost, jakkoli ji v centru Prahy nikdo neznal, a ani ji tam nechtěl, si podporu zaslouží. Bohužel táž osobnost k mému obrovskému zklamání neudělala jako režisérka v Komedii jedinou komedii (i když se snad zprvu činila aspoň organizačně) a posléze prchla za rodinným štěstím (nebo za čím) do Švýcarska (nebo kam). Takže zpětně viděno, to byl ode mne (na rozdíl od mého dávného působení v komisích „na Dlouhou“, „na Pařízkovo a Jařabovo PKD“ atd.) špatný, chybný odhad.
2) Na rozdíl od názoru tehdejších skeptiků se ukázalo, že „polská“ (a vůbec „východní“) karta nebyl žádný trik. Divadlo Company.cz ji opravdu – aspoň dramaturgicky – vzorně naplňuje. Jedinečné tituly, jako Słobodziankova Naše třída (popřípadě Różewiczova Past aj.), dodnes řadím mezi dramaturgické události desetiletí – v tom se mi zdá tato scéna takřka bez konkurence. Podstatně a, bohužel, trvale horší je to se značně konvenční realizací. Průšvih jsem tušil už tehdy, když divadlo hned v úvodu svého působení nenápaditě přeneslo původně znamenité, prostorově originálně řešené Údolí včel do tradičního uspořádání Komedie – aniž se jakkoli pokusilo utkat (tak, jak to uměli Jařab a Pařízek) se zdejším prostorem. To bylo jasné selhání. Poté, co prchla Bergerová (aniž se pokusila se zdejším prostorem utkat), divadlu notoricky schází výraznější režijní rukopis. Co mu naopak neschází, je poměrně vyrovnaný herecký soubor a výrazné herecké výkony, z nichž některé (např. opakovaně Eva Vrbková, dříve Petr Jeništa, ale třeba i Jan Hofman) jsou i v celostátním kontextu, řekl bych, vysoce nadprůměrné.
3) Navštěvuji, a někdy se nestačím divit (o kladech jsem mluvil, naopak naprostým dramaturgickým i režijním debaklem bylo např. Bidlasové/Štěpánkovo Her Master’s Voice).
4) Ten útěk od odpovědnosti vnímám jako velký, neodčinitelný průšvih (i když Štěpánka bych zcela nezatracoval, mívá slabší, ale i lepší chvilky, uvidíme, co nakonec převáží).
5) Na definitivní soudy je ještě brzo (připomínám jen, že Pařízkově poloprázdné Komedii po první sezoně udělil váš redakční kolega v Reflexu jedno velké Never more).
Grantová podpora Company.cz v letech 2012–2015
| partnerství MHMP | grant Company.cz | celkem | |
|---|---|---|---|
| 2012 | 5 625 000 | 1 350 000 | 6 975 000 |
| návrh grantové komise | navýšení | celkem | |
| 2013 | 6 500 000 | 5 500 000 | 12 000 000 |
| 2014 | 7 000 000 | 5 000 000 | 12 000 000 |
| 2015 | 7 000 000 | 5 000 000 | 12 000 000 |
Pozn.: V roce 2012 čerpala Company.cz kromě dotace v rámci programu Partnerství celoroční grant na činnost ve Strašnickém divadle. Navýšení grantu po odvolání Company.cz proti rozhodnutí grantové komise schválila Rada HMP. V roce 2013 vyčerpala Company.cz dle údajů magistrátu pouze 10 714 380 Kč.
(připravila Lenka Dombrovská)
Komentáře k článku: Východní karta nebyl trik
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
