Východní není pejorativní slovo
Po odchodu Evy Bergerové, tedy od začátku sezony 2014/2015, je ředitelem divadla Vojtěch Štěpánek. Je pro něj Komedie splněním divadelních snů, či danajským darem?
Ředitel Company.cz Vojtěch Štěpánek FOTO DAVID TURECKÝ
V Komedii jste již třetí sezonu, jaké největší obtíže jste museli překonat?
Největší obtíže jsme překonávali hned během našeho nástupu do Divadla Komedie, o kterém všechna média psala jako o uzavřeném, nehrajícím, či dokonce neexistujícím. Do toho nám grantová komise navrhla likvidačně nízkou částku a navíc jen na dvouleté období. Nemohli jsme tak náš čtyřletý projekt garantovat nasmlouvaným partnerům a velkou část z něj jsme dali k ledu. Největší obtíží tudíž je, že jsme nedostali čtyři roky v Komedii, ale museli jsme od počátku zdolávat krátká období bez výhledu, bez jistoty, bez možnosti zodpovědného plánování.
Máte pocit, že v současnosti je herecký soubor již v plné formě, nebo plánujete významné personální změny?
Žádný soubor, který to myslel vážně a chtěl být vážně i brán, by nemluvil o plné formě po dvou letech práce. To prostě není možné. Máme komorní soubor, který je rovnoměrně vytížený a díky dobré reprízovosti má vhodné podmínky k tomu se vyvíjet. Jde nám o schopnost souhry, ne o defilé jednotlivců. Personální změny se přirozeně dějí, ale plynule. Práce na tvorbě souboru je dlouhodobá a musí se vyvarovat rázných a emotivních soudů.
Proč více nespolupracujete s dalšími, zavedenými, režiséry?
Bývá mi vytýkána nevýrazná režie. Nechápu, v čem ale ta výtka spočívá… důležitý je herec, text, sdělení, slovo, příběh a jeho poslání. Režisér má za úkol tyto jednotlivé věci uvést v život tak, aby mezi nimi docházelo k symbióze, aby jedna posilovala a odůvodňovala druhou a dohromady vytvářely a zpřístupňovaly divákům nový duchovní prostor. Poslední dobou mám z některých zavedených režisérů pocit, že jsou to loutkoherci, kteří se navíc ještě nechají nasvítit, aby diváci viděli, kdo loutky vodí. Nevím, který ze zavedených režisérů dnešní éry by se s mým pocitem ztotožnil.
Probíhá příprava k uvedení hry Tomáše Vůjtka Smíření v režii Ivana Krejčího, s nímž máme velmi podobné vnímání divadla jako prostoru pro jednající herecký soubor, ale realizace se vznáší ve vzduchoprázdnu, protože nám grantová komise vystavila od příštího roku stopku.
V projektu, s kterým jste se hlásili do Komedie, jste uvedli hostování významných polských režisérů. Plánujete to ještě?
Naše plány zmizely z programu ve chvíli, kdy jsme obdrželi pouze dvouletý grant. Některé odešly spolu s Evou Bergerovou, byť je nahradily plány jiné. Nářek naší kritiky po významných zahraničních režisérech mohu sdílet, nicméně tito režiséři si nedělají plán z roku na rok, jako Komedie žijící od grantu ke grantu.
Například půl roku jsme organizovali návštěvu pedagoga a režiséra Sergeje Afanasjeva. Přijel, zhlédl část repertoáru, seznámil se souborem a byl nadšený. Bohužel jsme se rozloučili s tím, že pokud nemáme jistou existenci ani v příštím roce, není se na čem domlouvat. Odstoupili jsme i z několika mezinárodních grantových žádostí na zájezdovou reciprocitu či výrobu koprodukčních inscenací, protože nemůžeme z naší strany nic garantovat.
Hráli jsme ve Varšavě, v Katovicích, v Kłodzku, čeká nás Krakov a Wrocław, jednáme s festivaly v Portugalsku či v Makedonii, ale jejich inscenace či režiséry sem přivézt nemůžeme. Nemáme kam a nemáme ani za co. V tomto světle se jeví jako zázrak, že v září uvedeme v české premiéře Modzelewského Korunovaci v režii vynikajícího polského režiséra Norberta Rakowského.
Proč se orientujete na východní dramatiku? Nebylo vaší hlavní motivací, že se jedná o bílé místo na „divadelním trhu“?
Naše společnost se cítí součástí západního světa. Ale povahově, sociálně a kulturně to úplně nesedí. V umění jsme prokazatelně schopni napodobit formu doznívajících trendů, ale pozici živého umění ve společnosti a potažmo poslání takového umění napodobit nelze. Protože ta tkví ve společnosti, v občanech, má přirozenou oporu ve státě i duchu národa. A to je něco, co se dohnat nedá. A při tom si nevšímáme toho, že špičkoví „východní“ autoři, jako například Różewicz nebo Stefanovski, se „na západě“ přirozeně uvádějí. Východní dramatika jako by v Čechách stále trpěla pejorativním významem slova východní a my se ji snažíme z toho obrazu ošklivce vysvobodit.
Jak jste sám zmínil, často je vám vytýkána nevýraznost, nechcete diváky i kritiky překvapit progresivnějšími a nekonvenčními projekty?
U termínu výraznost cítím dobové zmatení pojmů. Mám pocit, že stejně jako se často a tragicky zaměňuje módní a moderní, tak se zaměňuje výraznost a jedinečnost. Módní divadlo je výrazné, interpretační, soutěživé. My jsme si zvolili opačnou cestu, která je poměrně nenápadná, dost složitá a rozhodně se nedá ujít několika ráznými kroky. Já si nemyslím, že bychom v nejbližší době plánovali z této cesty uhnout, rozhodně ne směrem k tomu druhu výraznosti, který se ještě pár let bude v českých vodách nosit. Za obecně progresivní považuji doprovodný program KOMEDIE+ v dramaturgii Markéty Bidlasové a Ondry Mataje. Jde hlavně o scénická čtení nových her mladých autorů východních proveniencí a to je dramaturgie orientovaná přímo na mladé publikum. Tato dramaturgická linka rozhodně reprezentuje to, na čem se shodneme, že je nekonvenční či progresivní.
Jakou máte návštěvnost vlastních představení?
V kalendářním roce 2014 jsme měli celkovou návštěvnost 70 procent. Když nastupujete do „neexistujícího“ divadla, prioritou musí být diváci. Téměř vše bylo podřízeno tomu, abychom měli plno, protože naše skromná propagace prostě nedokázala vyvrátit mýtus, že Komedie nehraje. Ten jsme mohli zbořit jen tím, že budeme, pokud možno, hrát denně. V plánu grantové žádosti jsme uvedli, že v roce 2014 proběhne v Komedii 193 akcí. Ve skutečnosti jich proběhlo 254 a z toho jen 35 akcí bylo v rámci pronájmu sálu. V loňském roce navštívilo Komedii téměř 23 tisíc diváků. Hráli jsme i o svátcích, na silvestra jsme hráli dvakrát a v obou případech bylo vyprodáno i s přístavky.
Komentáře k článku: Východní není pejorativní slovo
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
