Obsah Divadelních novin 2012

Prameny a kořeny hereckého kumštu

Rudolf Hrušínský jako Antonín Důra v Menzelově filmu Rozmarné léto, ponořený ve vodě a pokuřující doutník, zdobí obálku druhého vydání knihy Marie Valtrové Kronika rodu Hrušínských (poprvé 1994), kterou vydalo nakladatelství Brána. Faktograficky bohatá mozaika (tím termínem autorka sama svou kompozici...

Z totality jsme si přinesli břemeno strachu

V rámci cyklu scénických čtení divadelních her východoevropských dramatiček zvaného Eastern European Playwrights: Women Write the New byla koncem března v Českém centru New York (Bohemian National Hall) uvedena hra Krcheň Nesmrtelný (2001). Někdy člověk musí až do New Yorku, aby se mu naskytla příležitost popovídat si se současnou slovenskou...

Lifrování do polic

Dva skladatelé, dva Magoři

Tanakovy sestupy do podvědomí

Japonský performer a choreograf Min Tanaka patří mezi několik nejdůležitějších představitelů vlivného japonského tanečního stylu butó, který je významnou součástí proudu současného tance – produktu ducha a estetického výrazu vyspělé moderní civilizace. Po sedmi letech se ve třech večerech 7.–9. května představil opět...

Dopis z Brém

Přečetli jsme v Literárních novinách

Jižák, město snů

Tvrdí se, že pražská divadelní síť je přehuštěná, a na nic nového není už místo. Přesto vznikají nové divadelní budovy. Jedna z nich – Divadlo Šnek – existovala v prostorách stanice Opatov jen deset dnů 18.–23. května po dobu festivalu Street for Art.

V+W se nám shůry smějí

úvahy posttelevizní

Co Daniel Dvořák slíbil, a co splnil

V Divadelních novinách zkusíme jednoduchou, relativně spravedlivou a účinnou metodu hodnocení divadel: porovnat skutečnost s projektem, jímž ředitel nebo šéf získal svůj post. Začneme v Národním divadle v Brně (NDB), v němž Daniel Dvořák končí pátou sezonu (od 1. 8. 2007) – a snad je zřejmé, že jde...

Dušan Vitázek: Přišel jsem z lesa

Trenčínský rodák a jeden z nejvýraznějších muzikálových tuzemských herců představuje dle mého soudu v posledních sezonách skutečnou hereckou hvězdu. Jednatřicetiletý mladý muž z muzikálového souboru Městského divadla Brno není nějakým mediálně vyprázdněným a sezonně recyklovaným televizním ideálem. Hvězdnost tohoto herce pro mne spočívá...

Chameleón mezi festivaly

Je škoda, že se v českém divadelním povědomí hledí na Divadelní Floru tak trochu mezi prsty. Tento pomyslný startér šňůry letních divadelních festivalů se totiž každý rok svléká ze staré kůže, proměňuje jako chameleón a učí jako mládě. Výběr činoherních a tanečních inscenací s jednotným tematickým leitmotivem –...

Federativní republika Zlín

Setkání neboli Stretnutie si ze setrvačnosti ještě říká mezinárodní divadelní festival, ale při jeho 17. ročníku to neplatilo. V hlavním programu měly zastoupení toliko dvě „zahraniční“ scény z Bratislavy: Astorka Korzo ’90 a Štúdio L+S. Maďarské ani polské divadlo nedorazilo. Důvod je nasnadě: zkrácený rozpočet.

Staří rockeři, mámivé lesy

Že mě po šedesátce na jevišti okouzlí zprofanovaná výchovná pohádka Budulínek, toho bych se nenadál ani v nejdivočejších recenzentských snech. Stalo se v Naivním divadle Liberec, pohádku patřičně poťouchle přepsal Vítek Peřina, nastudovala ji Michaela Homolová, která ji se svým manželem Filipem a spoustou...

Koza jako obětní beránek?

Hra Edwarda Albeeho Koza aneb Kdo je Sylvie? v režii Víta Vencla měla mít premiéru na malé scéně libereckého Divadla F. X. Šaldy už koncem loňského roku, ale kvůli administrativnímu šumu někde na cestě mezi divadlem a autorem, resp. jeho agentem, se oficiálně o několik měsíců opozdila.

Elektra – událost v rámci možností

Zahrát u nás Elektru Richarda Strausse je věc takřka nevídaná, je tedy třeba přivítat odvahu Janáčkovy opery v Brně pustit se do krajně obtížného úkolu. Podruhé – poprvé se tu hrála v roce 1961 v českém překladu Ferdinanda Pujmanna, pod taktovkou Jaroslava Krombholce a v režii Karla Jerneka,...

Zuzančina svatba

Francouzský dramatik Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais se proslavil dvěma figarovskými komediemi (jež se staly předlohou dvou ještě slavnějších oper z pera G. Rossiniho a W. A. Mozarta).

O starých citech v nové optice

Dramaturgickou linii slavných příběhů v novém vydání prodloužila brněnská Reduta nasazením inscenace Anna Karenina. Po Valmontovi či románu Jules a Jim uvádí rozsáhlý román Lva Nikolajeviče Tolstého v dramatizaci německého divadelníka Armina Petrase, který ze zalidněné prózy představuje pouhých sedm...

Kde není duše, není co píchnout

Cyklisté na dosti podezřelých velocipédech stoupají táhlou jizerskou strání od Nové louky směrem k Olivetské hoře, když tu náhle jeden z nich seskočí a vrhne se do podrostu s výkřikem: Pozor, zmije! Ukáže se však, že podezřelé syčení, jež ho tak vyděsilo, nepochází od hada, ale z ucházející...

Bublinky nad Všeněckem

O nejnovější inscenaci Rozhovory s astronauty Divadla Letí.

Když je v Praze Fringe (No. 9)

Poslední den jsem viděla jednu z budoucích podob divadla a úplně na závěr jsem se vrátila pod střechu Malostranské besedy.

Když je v Praze Fringe (No. 8)

Kassandra byl/a/ transvestita a Strýček Váňa přijel z Japonska a tančil.

Když je v Praze Fringe (No. 7)

Shakespearovi králové a klauni v Divadle Kampa a Venuše a Adonis v Divadle Na Prádle.

Když je v Praze Fringe (No. 6)

Nizozemské performerky Anne Gehring a Vera Ketelaars nabízejí svou produkcí Kelder (Bye-bye World) řešení z exitenciální krize: Prostě zmizet.

Když je v Praze Fringe (No. 5)

Atomovou aféru v provedení newyorského souboru Built for Collapse předcházela senzační pověst. A tak jsem se na ni do Divadla Na Prádle vypravila.

Když je v Praze Fringe (No. 4)

V pondělí jsem si vybrala tři velice rozdílné projekty, a prozkoumala tak zbývající místa festivalových produkcí - kavárnu Divadla Na Prádle, Divadlo Inspirace a Divadlo Kampa.

Když je v Praze Fringe (No. 3)

V neděli stíhám jen jednu štaci, ale ta je zato vydatná jak silný energetický drink: Šátek Angličanky Lucy Hopkins.

Když je v Praze Fringe (No. 2)

V sobotu jsem si to zamířila na Kampu a okolí - na How to Climb Mount Everest bristolského Autojeu Theatre, The Prayer singapurské performerky Kai Eng a Hlas Anny Frankové v provedení Miřenky Čechové.

Trutnovské nové cirkusání (No. 2-3 a dost)

Cirkus a dřevo. Rozhlasový pátek, slunečná sobota. Stručně o druhém a třetím dnu na festivalu Cirk-UFF. Předchozí díl najdete v sekci blog DN.

Když je v Praze Fringe (No. 1)

První den festivalu v Malostranské besedě: Studentská stand-up comedy z Anglie a hudebně výtvarná poezie z Nového Zélandu.

Trutnovské nové cirkusání (No. 1)

Růžoví sloni, zpoždění publicisté, deštivý začátek... - 1. den na festivalu Cirk-UFF.

Premiéry od 12. do 25. června 2012

Z databáze Divadelního ústavu / Institutu umění.

Jiný prostor, jiné možnosti – pro diváky i herce

Rozhovor s ředitelem Východočeského divadla Petrem Dohnalem

Přitáhne divácký titul do nového prostoru publikum?

Rozhovor s dramaturgem Zdeňkem Janálem

Divadlo jsem nikdy nepřestal mít rád

Rozhovor s Bohumilem Kosem, ekonomickým náměstkem ředitele Východočeského divadla

Poprat se s možnostmi, které máme

Rozhovor s režisérkou Terezou Karpianus

Co vám jako herci účinkování na Malé scéně dává, a co případně bere?

Zdeněk Rumpík Mám rád ten nejtěsnější kontakt s divákem, z očí do očí. Oči – do duše studna, a protože mám dvě dioptrie na dálku, blízký kontakt potřebuji. Pochybuji, že Malá scéna někomu něco bere, spíše dává! Jindra Janoušková V prvním případě mi dává zajímavé příležitosti a hlavně blízký kontakt s divákem. Autentické...

Šílenství, dostihy i písničky

Východočeské divadlo je dobře zavedený podnik se zajímavým repertoárem, souborem hereckých individualit a každoročním Grand Festivalem smíchu, který je jedinečnou přehlídkou v oboru divadelní komedie. Malá scéna, kterou Východočeši zprovoznili v roce 2010, otevírá nové cesty a možnosti divadla netradičního, kontaktního...

Fagi a divadlo

(Pokračování textu…)

Co na sebe vím V

Disident v čele vlády

Chléb a píseň

Dva skladatelé, dva Magoři

3MIS3

Výbor pro kulturu pražského magistrátu navrhl příslušnému radnímu odvolat ředitelku Divadla Na zábradlí Doubravku Svobodovou a šéfa-zakladatele Ypsilonky Jana Schmida jen proto, že oběma souborům mírně klesla návštěvnost. Absurdnost takového návrhu je očividná, svědčí ale o hlubším společenském jevu: o kultuře se u nás...