Obsah Divadelních novin 2013
Propadák léta: Odvolání ředitele Národního divadla
Tato rubrička bývá obvykle věnována nepodařené inscenaci, případně bídnému hereckému výkonu. Takový výkon, jaký podal současný ministr kultury Jiří Balvín odvoláním řádně jmenovaného ředitele Národního divadla Jana Buriana, v den jeho nástupu do funkce, však překonává jakoukoli hereckou šmíru, jíž jsme mohli být v letních divadelních...
Propadák Ost-ra-varu
Jean Anouilh: Pozvání na zámek, r. Peter Gábor, Národní divadlo moravskoslezské
Propadák měsíce
Redakce s ulehčením konstatuje, že na tuto „zborcenou lyru“ v hodnoceném období žádná inscenace nedosáhla. (Pokračování textu…)
Propadák měsíce
Redakce s ulehčením konstatuje, že na tuto „zborcenou lyru“ v hodnoceném období žádná inscenace nedosáhla. (Pokračování textu…)
Viktor Dyk, Ondřej Novotný: Krysař, Klicperovo divadlo
Klicperovo divadlo Hradec Králové, režie Jan Frič
Dědova mísa
Dnes bych se rád rozhořčil nad jedním nešvarem, s nímž je velmi obtížné bojovat – s devastací kultury řeči. Ačkoliv jsem vystudoval bohemistiku a jsem milovníkem a uctívatelem naší mateřštiny, nechci být jejím fundamentálním hlídačem. Zejména proti floskulím bude obtížné bojovat, protože se jich obvykle chápou ti nejméně povolaní –...
Dědova mísa
Předvánoční čas bývá hektický. Na poslední chvíle roku si uvědomíme, co jsme zanedbali, na koho jsme zapomněli, a rozhodneme vykoupit se konáním dobra. Letošní podzim a konec roku je zvlášť vypečený. Voliči vypoklonkovali zástupce, které si před časem zvolili, a dali najevo nespokojenost. Výsledek? Další nespokojenost.
Dědova mísa
Předtím, než veřejný prostor ovládla masová média, roli pěstitele kultivovaného jazyka hrálo především divadlo. Tuto roli mu moderní doba odebrala a dnes už se ani v divadle na jazyk příliš nehledí. Je otázka, kdo komu se má přizpůsobovat, kdo má být nositelem kultury řeči. Rozhlas zprvu vycházel z divadelních tradic, (Pokračování textu…)
Dědova mísa
Olžas Sulejmenov není v Česku nějak zvlášť známý. Je to škoda. Olžas Sulejmenov je kazašský rusky píšící básník, vědec a diplomat – ještě nedávno byl vyslancem Kazachstánu v UNESCO. Přečetl jsem, přesněji řečeno, zhltal jsem v létě jeho knihu Az i Ja. Připomíná to Asii, ale je to současně ruská (Pokračování textu…)
Dědova mísa
Nedá mi to, a opět musím psát o knize. Ne že bych neměl jiné náměty, ale tato kniha je tak mimořádná, že se o ni musím podělit. Alena Wagnerová se dlouhodobě zabývá Sidonií Nádhernou a celou subkulturou vzniklou okolo Janovic a konce střední Evropy, jak autorka označila postupný zánik této (Pokračování textu…)
Dědova mísa
Můžeme již zapomenout na volební hesla, životnost mají pramalou, ale ta tři, která po vzniku republiky kondenzovala z myšlenek T. G. Masaryka, platí stále: 1) odrakouštit, 2) nebát se a nekrást, 3) demokracie je diskuse. Kdo by se však hlouběji zamýšlel nad jejich obsahem: vždyť jsou tak obligátní! Jenomže po (Pokračování textu…)
Vladimír Karfík
Říká se, že demokratický systém správy společnosti a kapitalistický systém v hospodářství prozatím nepodařilo se nahradit něčím dokonalejším, co by fungovalo lépe. Není to zdání, že demokracie i kapitalismus se v posledních desetiletích proměnily. O hospodářství bych raději pomlčel, nemám o něm dosti evidencí. Vidím jenom, co snad každý,...
Dědova mísa
Rabínskou moudrost, že všechno je jinak, si v poslední době zvlášť často potvrzuji při četbě a studiu beletrie i vědecké a odborné literatury. Dnes tři setkání za mnohá další. Nejprve citát z knihy Beneš jako Rakušan – poslední knihy nedávno zemřelého Jiřího Gruši (Barrister a Principal, Brno 2011). Samotná četba (Pokračování textu…)
Miloš Štědroň
Vzpomínám stále častěji na jediného žáka Bohuslava Martinů, českého skladatele Jana Nováka. Narozen 8. dubna 1921, zemřel přímo symbolicky 17. listopadu 1984, o pět let dříve než režim, před kterým uprchl nejprve do Hamletova Elsinoru, potom do Itálie a konečně do tehdejší Německé spolkové republiky, kde dožil svou pozemskou pouť.
Dědova mísa
Zaujalo mě, jak Burkhard Kosminski uvedl v Deutsche Oper am Rhein na scénu Wagnerova Tannhäusera, a to ze dvou důvodů: Wagner se svým textem Das Judenthums in der Musik nabídl, že bumerang antisemitismu hozený v době, kdy Židé se povětšině považovali za loajální součást německé společnosti, po dlouhých létech se mu vrátil v drastické podobě. Proč...
Dědova mísa
Od chvíle, kdy očekávané deště nasytily půdu natolik, že vodu už odmítala přijímat a začala se jí zbavovat bez ohledu na sídla, životy, nastaly mediální žně. V takové situaci se mi vždycky připomene sugestivní scéna z dávné knihy povídek Tichá hrůza: okolo nikým nečekané katastrofy, kde teče krev, se doslova (Pokračování textu…)
Dědova mísa
Můj přítel ze střední doby v Divadle Husa na provázku, dnes už známý divadelní i seriálový herec Radim Fiala, mě pozval na svého Buckinghama v brněnské inscenaci Zdeňka Plachého v Mahenově činohře, kde nyní hostuje.
Dědova mísa
I v rozkolísané době některá stará lidová úsloví zřejmě platí. Jedno mě napadlo, když do konkurzu na vedení Divadla Na zábradlí se překvapivě přihlásil Petr Štědroň. Vždyť to neměl zapotřebí, brněnská Reduta pod jeho vedením, spolu s tvůrčím kolektivem jde od úspěchu k úspěchu bez ohledu na krizi dramatické tvorby.
Dědova mísa
Podivný čas. Něco napovídá, jako bychom si chtěli zopakovat normalizaci, bylo tam jisto a pohodlně, neboť mrtvo. Teď sice samý klamný pohyb, theatrum našeho mundi baví, jak může, vědomě profesionální řachandou, podvědomě neprofesionálním ochotničením. A jestli se to někde hemží skutečně, pak v podpalubí, rozhodují se tam zásadní věci,...
Dědova mísa
Ludvík Kundera, otec spisovatele Milana Kundery, první rektor Janáčkovy akademie múzických umění, je autorem několika knih – v tom však asi není jeho hlavní význam pro českou hudební kulturu.
Dědova mísa
Dostal se mi do rukou opis dopisu, jímž arcibiskup Leopold Prečan koncem listopadu 1927 odpovídá Leoši Janáčkovi na věnování Glagolské mše.
Dědova mísa
Vpravdě mě nezajímá, jak se v politických stranách vedou spory, jak se začínají ustavovat názorové frakce. Včera jsem však slyšel neuvěřitelnou větu, iniciátor vznikající frakce se dušoval, že není namířena proti vedení politické strany, neboť situaci frakcionáři budou řešit tak, že nastavíme si komunikaci s vedením.
Dědova mísa
Kdybych myslel jenom na sebe, neměl na mysli osud mladších přátel, kdyby tu nežily děti, jež čekají na svoji budoucnost, nevím, snad by Schwarzenbergův povolební vzkaz Na shledanou v lepších časech nemohl mne uspokojit; ještě dnes mi ta slova znějí v uších ze zapovězeného poslechu pořadu Volá Londýn, jenomže tehdy se lepší časy zdály být na...
Dědova mísa
V loňském 5. čísle hudební revue Opus musicum vydal etnolog a muzikolog Lubomír Tyllner studii Folklorní inspirace v díle Antonína Dvořáka. Název studie doplnil podtitulem s provokativní otázkou: Uměl český hudební skladatel zapsat tanec furiant?
Dědova mísa
Jako bychom neměli tradici moderní scénografie! Taky tu nemůžu nevzpomenout knihu o krajině Ladislava Žáka blahé paměti. Dnes krásné Cílkovy knihy o krajině, též nové publikace o účelnosti a krajinotvorné kráse stromořadí kolem cest.
Clown Bilbo bloguje (No. 30)
Léto ulétá jak oblohou noční meteorit, povětroň, létavice… aneb Frnkkkkk! Bilbovo letní přemítání na břehu moře.
Co nám TGM neřekl
Němci lidem, jako byl Josef Kajetán Tyl, říkali: „die enthusiastischen Böhmen“, entusiastičtí Češi, jindy v nich dokonce viděli sektu Zélótů. Nevím jak vám, ale mně by to pilo krev, kdyby se ke mně někdo choval takhle nadřazeně, a abych tomu někomu dokázal, že se ve svém přezírání mýlí i nemýlí, postavil bych se po jeho odsudku na zadní,...
Úplné zatmění
Je to ošemetné téma, ty oblasti. Divadelníkům jistě není třeba smysl toho slova vysvětlovat, přesto činím to zde, ke své vlastní potěše: v Rusku vzdálenost od centra měří se verstami, jak víme; co bylo daleko, od pradávna zvalo se „z věrsty“, později „zvěrstvy“, česky „oblasti“.
Další národní divadlo
Podívejte se na Česko na mapě. Leží ve středu Evropy a tvarem dává za pravdu těm, kdo odjakživa viděli v Česku stojatý rybník, plný málomluvných studených čumáků, či odtok či výpusť; no ano, výpusť to naše Česko připomíná, čili místo, v němž pomalu ale jistě ztrácí se smysl, čili vypouštěný či již zpola vypuštěný rybník, čili...
Voyeurovo zklamání
Kdo by nebyl tak trochu voyeur? Já se přiznám bez mučení, že jsem. Kdybyste věděli, co se děje ve vnitrobloku našeho domu, taky byste byli. Jako žena v domácnosti pracující z homeoffice, jsem svědkem řady zajímavých událostí.
Každá mince má dvě strany
Kdo čítává moje pravidelné divadelnické sloupky, ten ví, že mě zajímá spíše dění u divadel než divadlo samotné. Děním u divadla přitom ale nemyslím to, co se děje „kolem divadla“, čili klepy, nýbrž skutečně to, co se děje v bezprostřední blízkosti divadelního stánku; může tam být třeba stánek s kukuřicí, co já vím, a já se opřu o...
Poznámky z New Orleans
Jsou to asi dva roky, co jsem v pražském Činoherním klubu viděla (dosud uváděnou) hru Tramvaj do stanice Touha. Od té doby nemůžu zapomenout na tu šílenou tenzi napříč trojicí, kterou tvoří Blanche (Lucie Žáčková), Stanley (Jan Hájek) a Stella (Marika Procházková) – tak nadupanou hru v tak vynikajícím provedení jsem dlouho neviděla.
Klání stavitelů chrámů
Vzhledem k mé profesi historičky umění a kurátorky mě vždycky potěší, když má divadelní kus přesah do výtvarného umění. Ne že by to bylo základní kriterium, podle kterého si vybírám své návštěvy v divadlech, ale znáte to, když máte něco rádi, když do něčeho vidíte, tak to ve vás víc rezonuje.
Náš Janáček
Brno má svého Janáčka. To, že tam prožil převážnou část svého života a že je s jeho osudy pevně spjat, je obecně známá věc. Pro řadu diváků už není překvapením ani to, že Brno má svého Janáčka i v podobě divadelní hry.
Budapešť pulzuje nouzí a marastem
Tenhle sloupek se od mých předchozích na tomhle místě publikovaných sloupků bude v mnohém lišit. Tak třeba hned v úvodu se vám v něm svěřím se svým současným krédem. O co jde?
Kdo nerozumí Čechovovi už vůbec
Sebral jsem všechnu odvahu (kterémužto hnutí, jak už to tak u lidí bývá, předcházel sběr hroznů, ale u toho jsem nebyl; hrozny mé odvahy sbírali roku 2012 maďarští zemědělci, načež z nich pan fabrikant vyrobil Villányi Cuvée – a hle, teprve první závorka a už takový vtip!), tedy sebral jsem odvahu a rozhodl jsem se napsat něco málo o Čechovovi. A...
Ibsen na půli cesty
Co se týče umění, cílím svůj výběr převážně na současnou produkci. Jako kurátorka výtvarných výstav spolupracuji s nastupující generací umělců, čtu knihy z per současných spisovatelů, a z divadelních her si také raději vybírám ty, v nichž rezonuje dnešní zeitgeist.
Z výpravy za drsňáky
Před necelým měsícem jsem si z brněnského HaDivadla odnesla genderově výrazně jednostranný zážitek. Po zhlédnutí hry Mamma Guerilla neboli po dešifrování Tajné zprávy z planety matek, kam mě doprovázely kamarádky, jsem jim s pohledem na jejich lehce vyděšené tváře slíbila, že příště půjdeme na něco mnohem maskulinnějšího.
Kde hledat národní divadlo
Tentokrát začnu filmem, když dovolíte. V uplynulém měsíci dostalo se mi možnosti zajít si do kina na jeden z festivalových snímků Dnů evropského filmu; a nestačil jsem si zoufat!
Světla reflektorů na sestry Válovy a potlesk, prosím!
Her o současném výtvarném umění, potažmo o osudech výtvarníků, není mnoho. Tudíž mou pozornost rychle upoutala hra Lovci, kterou v pražském divadle NoD/Roxy uvedla autorská trojice Jindřiška Křivánková, Jana Kozubková a Lucie Ferenzová.
