Obsah Divadelních novin 2014
Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 66)
Jsme divný národ. Své nejlepší chvíli obdivujeme, chvíli zatracujeme, pak je zase chvíli oslavujeme a nakonec je zavrhneme zcela aneb Mudrování nad čapkovou Strží.
Vadou na kráse byla četba jmen
Ne každé jméno, které není české, je nutně anglické, to by produkci mohlo napadnout.
Tip na příští týden: Vánoční posezení s DN
Divadelní noviny zvou své čtenáře, autory, přátele i nepřátele na předvánoční skleničku. Přijďte si s námi popovídat v pátek 12. prosince.
ohlasy: AD Pokus o portrét Jany Machalické DN 10/2014
Nevím, vážený pane Suchý, proč si máme my dva psát o Janě Machalické. Já nepsal ani panu Horanskému, natož Vám, ale Divadelním novinám, které Pokus o portrét Jany Machalické otiskly. Neboť podle mého soudu není slušné publikovat článek napsaný z pomsty. Jenže i v Divadelních novinách mají na Janu Machalickou (Pokračování textu…)
ohlasy: Ad Bylo & Bude, DN 15/2014
Vážený pane doktore, děkuji Vám za poznámku v 15. čísle Divadelních novin k odchodu pana Roberta Jindry z pražské opery. Je to opět smutné konstatování, že když někdo vystrkuje hlavu nad okolí, „příznivci“ mu ji utnou. Velmi mi vadí nereakce lidí z opery, kteří zřejmě nejsou schopni nebo ochotni udržet (Pokračování textu…)
Český rozhlas versus Hus & Berlusconi
Naposledy se vracíme k polemice Pavla Kohouta s Českým rozhlasem, v případně další výměny názorů budeme rádi pokračovat na iDN. Pavel Kohout požádal o reakci na text Jana Vedrala (DN 13), Irena Žantovská o zveřejnění plné verze svého dopisu, z něhož Pavel Kohout citoval (DN 12) a zvýrazněné pasáže nepoužil.
Pomsta Miloše Horanského
ohlasy: AD Pokus o portrét Jany Machalické, DN 10/2014
Byla Antigona sokolkou?
Nová inscenace DOK.TRIN nazvaná Antigone vzletem sokolím je především dokumentárním divadlem. Nesmírně působivým a dojemným.
Propadák měsíce
Redakce s ulehčením konstatuje, že na tuto „zborcenou lyru“ v hodnoceném období žádná inscenace nedosáhla. (Pokračování textu…)
Divadlo J. K. Tyla Plzeň – F. M. Dostojevskij: Hráč
Dramatizace a režie David Šiktanc.
Propadák měsíce
Redakce s ulehčením konstatuje, že na tuto „zborcenou lyru“ v hodnoceném období žádná inscenace nedosáhla. (Pokračování textu…)
Propadák měsíce
Redakce s ulehčením konstatuje, že na tuto „zborcenou lyru“ v hodnoceném období žádná inscenace nedosáhla. (Pokračování textu…)
Dědova mísa
Málokdo dnes ví, že dávno před Janáčkovou Káťou Kabanovou, už v roce 1867, byla napsána a na scéně petrohradského Mariinského divadla provedena opera Groza – Bouře podle dramatu A. N. Ostrovského. Autorem hudby byl glinkovský epigon Vladimir Nikitič Kašperov, libreto napsal sám Ostrovskij. Nutno říci, že dost podivně a vcelku nešťastně.
Dědova mísa
Martin Reiner vydal objemnou knihu Básník, román o Ivanu Blatném (Torst, Praha 2014). Prý bych měl psát i o jiných věcech než jen o knihách, ale když já tuhle zhltal za velikonoce a jsem jí nadšen! Přivedla mě ke vzpomínkám a několika margináliím ad vocem Ivan Blatný.
Dědova mísa
Po sedmé hodině večerní vždycky čekám na okamžik, kdy z levé strany obrazovky na pravou projde Jakub Železný vážným krokem, mírně nachýlen dopředu, s hlavou mírně pootočenou k divákům a posluchačům, dokonale oblečen a perfektní dikcí, aby pohybem oživil zpravodajství. Mezitím někteří reportéři sdělují svá svědectví též za pohybu. Pak...
Dědova mísa
Čtu spory o perfekcionismus pohybů, gest, světel proslulého režiséra Roberta Wilsona v divadelním představení téměř nepředstavitelném. Tentokrát jde o dva texty dvou klasiků, z nichž každý je velký docela jinak. U Karla Krause Poslední dnové lidstva (stále nemohu vypudit starší Müllerův překlad, ač předlohou je Karlachův nový, kde archaický tvar...
Dědova mísa
Bylo nečekané a překvapivé, že „listopadový uragan“ smete i Hrabalovo dílo, že dotud oblíbený a čtený básník se tak rychle zařadí mezi klasiky, kteří jsou vydávaní zřídka a v malých nákladech. V zahraničí ho nepřestali vydávat, obliby došel třeba v Itálii, Francii, ve Španělsku. Brzy nás pak překvapilo, že velký zájem o Bohumila Hrabala...
Dědova mísa
Právě jsem dočetl kulturní dějiny nebo jakýsi bedekr s názvem Staryj Pětěrburg (Azbuka, Sankt-Petěrburg 2013). Jeho autor Michail Ivanovič Pyljajev žil v letech 1842 až 1899, a tak stihl zachytit mnohé z éry bezprostředně po Puškinovi a Gogolovi. Mě ale v jeho knize upoutalo něco jiného – významné bohemikum, a sice zpráva o postavě víc než...
Dědova mísa
Ten, kdo přišel na knižním trhu s myšlenkou vydat soubor invektiv kritiků, kteří se v hodnocení nového uměleckého díla katastrofálně zmýlili, si určitě nestěžoval na nezájem čtenářů – naopak.
Dědova mísa
Špatné divadlo, jež se odehrává po celou dobu od loňských voleb, zdálo se spět ke konci, a ten ne a ne nastat. Známe dramata, jež natahují cestu k rozuzlení, jenomže pozornější obecenstvo brzy prohlédne. Má pak možnost vstát ze sedadel a opustit sál ještě před koncem, když trpělivost došla. Voliči (Pokračování textu…)
Dědova mísa
Tak zase jedna kniha, kterou nemohu minout. Můj spolužák ze školní lavice, surrealista Pavel Řezníček, vydal memoáry s názvem Vrstva chleba Vrstva vápna Královna. Je to název jedné z jeho prvních básnických sbírek. Vím to, protože je všechny ještě v samizdatové podobě mám, často ilustrované vynikajícími výtvarníky. Rodák z Blanska, který si ve...
Dědova mísa
Nářky nad zklipovatěním téměř všech prostředků komunikace zdají se už zbytečné, z klipu se stal základní stavebný prvek. Souvisí to se sílící nedůvěrou k posluchačům: vydrží několik minut sledovat sdělení nebo myšlenku?
Dědova mísa
Čtu si výsledky 23. ročníku ankety Lidových novin Kniha roku 2013 a doslova mě to nutí k poznámkám. Jak se píše v jedné pozdní povídce u Haška – ten chlap má poznámky… V mém případě měla anketa pozitivní účinek – koupil jsem si hned u svého knihkupce na Skleněné louce (Pokračování textu…)
Nefungující divadlo ve funkcionalistické budově
Jakmile se v Praze řekne nefungující divadlo ve funkcionalistické budově, všichni hned vědí, že je řeč o současné Komedii. U kavárenských stolů se po vyslovení vtipného opisu z vteřiny na vteřinu, jako by šlo o řadu v mžiku vyrašivších tújí, rozezní živý plot hurónského smíchu.
Zabiju tě a budu tě mít rád
Něco zcela jiného se začalo odvíjet v mé mysli při prožívání představení Shakespearova Othella v podání Michala Langa a souboru Divadla pod Palmovkou v prostorách Divadla Komedie. Postavy oděné do vojenských uniforem, maskáčů, používající mobily, Othello, benátský Maur, pracující na notebooku… versus projevy agresivity vrcholící uškrcením...
O Komedii podruhé
Před měsícem jsem ve svém sloupku mluvil o pražské Komedii, a kdyby se teď neblížily svátky, asi bych o ní psal i tentokrát. Důvod? Moje kritika, která se týkala nejen aktuálně zhlédnutého představení, nýbrž i Komedie v celku, tato kritika totiž vyvolala…
Výlet do Plzně
Nejdřív jsem si na kole jel k Vietnamcům do večerky pro pivo v plechu, aby se snadno vezlo; tížila mne hlava, a další zátěž, ač by to i byla zátěž vratná… ne, ne, žádné sklo!
Fronta na kázání
Tak nějak provokativně by se dalo nazvat nepřetržité ucházení se o vstupenky na divadelní představení či talk-show Jaroslava Duška Čtyři dohody a Pátá dohoda, inspirované stejnojmennými knihami spisovatele Miguela Ruize. Proč se zabývat představeními, která již nejsou v pravém slova smyslu „nová“ a o kterých se již tolik psalo? Důvody, proč se...
Absolutní úžas i utřinos
Táta měl několik oblíbených hlášek, kterými mě a mé tři sestry v dětství častoval. Jednou z nich byl třeba výrok „nejhorší smrt je šokem“, to, když jsme se něčemu divily tak, až jsme se dostaly do jakési smyčky spirálovitě se vinoucí k vrcholu ABSOLUTNÍHO ÚŽASU. Byly jsme schopné se vzájemně vyhecovat do takového udivení, že jsme málem...
Srdíčka k zulíbání
V zemích koruny české, jakož i v nitranském knížectví eura se mezi osobami mužského pohlaví najdou mnozí, kdož se cítí jako Václavové Havlové; mít více ambicí a žít trošku jindy, domnívají se tito muži, mohli by být tam, kde byl kdysi Havel. Kdož to jsou tito domýšliví muži? A jsou to vůbec muži? Inu, většinou to jsou postavy nějakým...
Šílenství (pocta BH)
Všechno to začalo, když jsem si dneska ráno klekl ke korytu Dunaje, sklonil jsem hlavu a propnul páteř, jako to dělá kočka, když se protahuje, načež jsem v předklonu čumákem nasál pach Podunají. Ach, moje nejmilejší Budapešti! Pod ramenem ti cítím Řím, Černé moře, Dolomity. Beru i tvoji špínu; a tomu už se říká láska, když člověk bere...
Svět podle Samodivy
Koho by napadlo, že se při hledání zaměstnání může setkat s požadavky na zaměstnance typu: matka nejméně jednoho dítěte, bez partnera, po mateřské dovolené, bez práce a jiných příjmů, než jsou sociální dávky. Žádné další požadavky na dovršené studium nebo praxi. Kupodivu se s nimi setkala desítka žen z Brna a okolí, které si na pracovním...
Kouzlo nechtěného
Jsme příliš zatíženi vnějším světem, a tak vstoupíme dovnitř, abychom splynuli s tepem vlastní existence! Takové zřejmě mělo být poselství inscenace Sonoria, která poprvé zazářila ve tmě pražského Divadla Kampa 8. října. Jedná se o první představení takzvaného sonorního divadla, zcela nového pojetí scénického umění, jehož autorkou je...
O nemovitostech
Milá Terezo, zdravím vás, ale především se vám z celého srdce omlouvám: tím totiž, že jste na sobě onoho večera měla tričko s vyšitým kočičím obličejíčkem, jehož zorničky byly umístěny přesně v těch místech, v nichž muži tíhnou vidět ženské duše.
Od divadla zpátky k rituálu
Podle antropologické teorie vzniklo divadlo separací od rituálu, a to v momentě, kdy se příběh, součást rituálu, oddělil a stal se zábavou. Tohle teoretické prohlášení mě přimělo k pátrání, zda v současné době existuje divadelní představení, které by spirituální složku obsahovalo, a přitom nadále zůstávalo divadlem. Zadané kritérium...
Srdce temnoty
Ten člověk na mne zpočátku působil jako kozel na místě zahradníka. Kdo? Inu, jeden takový Čech, jehož jsem potkal v německém Wiesbadenu. V cizině tehdy byl sotva týden, a už všemu rozuměl, do všeho strkal rypák. Zahradničí zahraničí, říkal jsem si tehdy, zatímco rypák přede mne začínal sunout své rozumy. Nezajímalo mne to, stáhl jsem uši, leč...
Být idiotem, nebýt idiotem, nebýt
Když jsem v roce 2006 před českého čtenáře předstoupil se svým prvním literárním dílkem, bylo mi čerstvě devětadvacet let, a fakt, že moje první knížka vyšla právě v téhle mé životní fázi, nebyla náhoda, o to méně rezultát nějaké logické souslednosti (autor vyspěl – vytvořil – vydal), nýbrž dobře promyšlený volní akt: roky jsem...
Mokrá schovanka, suchá selka
Život se odvíjí, život se žije a každému z nás po něm zůstávají jiné stopy v paměti. Moje je děravá a jak se o paměti říká, značně selektivní. To neradi slyší pamětníci, očití svědci událostí, kterých se už zase vyptávám na události dávno minulé, na které by raději zapomněli.
Očistná lázeň pro narušená manželství
Nebudu vás obtěžovat tím, jak vypadá život v posledním týdnu před odevzdáním disertační práce. Nebudu vás obtěžovat tím, jaké to je žít půl roku s pětadvaceti osudy malířů, sochařů a fotografů ze 60. let v hlavě, jaké to je číst jejich deníky, zkoumat jejich díla, zvažovat jejich menší či větší úlitby době. Zlatá šedesátá? Ha! To...
