Obsah Divadelních novin 2016
Boje a souboje aneb Semafor
V mnoha rozhovorech na otázku, co má nejméně rád, Jiří Suchý odpověděl, že jakékoliv oslavy. Pominout jubileum svých pětaosmdesátin by asi přece jen bylo nezdvořilé, a tak je 1. a 2. října slavil „pracovně“, „doma“ v Semaforu. Oba večery pod titulem Znám ještě starší lidi byly opravdu víc přátelským setkáním než regulérním...
Visegrád podle Salzmannové
Budapešť má šmrnc opravdového velkoměsta. Po pařížsku široké bulváry, obří secesní činžáky a kolem Király utca bují v pátek a sobotu nevídaně noční život, restaurace, kavárny, bary mají otevřeno, všude spousta mládeže a dají vám tam najíst i po půlnoci. Kontrast veliký s malátnou Prahou.
Tryzna za lepší včerejšky
Léto bylo opravdu vzrušující, plné událostí, jak na vedlejší stránce píšou Karel Steigerwald s Evou Salzmannovou. Ale nemám z překotných událostí dobrý pocit. Neshledávám v nich smysl, rozumné směřování. Demokracie dneška, když to napíšu provokativně, se realizuje v překřikování jednoho druhým, v prosazování utilitárních zájmů.
Dědici Newtonových zákonů aneb Za umělecké školství pružnější!
Švédsko nepatří mezi klasické cirkusové velmoci, jako je Francie či kanadský Québec. Přesto se zde nový cirkus brzy uchytil a švédský Circus Cirkör byl jeden z prvních mezinárodně cestujících nových cirkusů. Když Rosťa Novák a Cirk La Putyka uvedli nedávno v Praze po berlínském úspěchu svůj cirkusový kabaret Roots, byl jeho úspěch z velké...
Ediční čin, nebo simulacrum?
Bezmála sedmisetstránková kniha předloni zemřelého významného teatrologa Bořivoje Srby o okupačním divadle Prozření Genesiovo (vydala JAMU, s vročením 2014) budí na první pohled dojem seriózního edičního činu.
O symbolech
Konec druhé světové války slaví západní spojenci 8. května, Rusko a jeho pohrobci 9. května. Vzniklo to tak, že Němci kapitulovali 7. května v Remeši, 8. května se však na žádost Sovětů kapitulace opakovala v Berlíně, v Moskvě však již bylo 9. května.
Slovenská svoboda, verze 2016
Co je to dnes svoboda a jak rozplést nitky, jimiž skuteční majitelé moci politiky ovládají? aneb O novém bratislavském Fideliovi režiséra Martina Bendika v SND Bratislava.
Kladenské divadlo otevírá „na zkoušku“
Otevření rekonstruované budovy Městského divadla Kladno se odkládalo mimo jiné proto, že ho radnice odmítla věnovat „intelektuálnímu“ divadlu, které prý Kladeňáky nezajímá. Prototypem budoucího hlavního programu zřejmě byla premiéra konverzačky Tlustý prase, hrála se už v Mladé Boleslavi a v Českých Budějovicích.
KKP – dobrý džob
Institut umění – Divadelní ústav vydal certifikovanou metodiku mapování kulturních a kreativních průmyslů na lokální a regionální úrovni ČR. Už nic nebrání cestě zdejší kultury k prosperitě!
Ceny Thálie 2015 – Jak tak nakukuji
...z přízemní lóže na předávání Cen Thálie v Národním divadle, dochází mi, jak dlouho jsem ten ceremoniál neviděl. Nemám takové pořady rád. Zjišťuji, že i po letech stále moderuje Antonín Procházka, jen už tolik nemluví a nevtipkuje, vlastně večer jen zahájil a ukončil.
Nefňukejte! Vzkazuje The Tap Tap
Po mnoha letech úspěšného koncertování vplula kapela studentů a absolventů Jedličkova ústavu The Tap Tap (TTT) do divadelních vod.
Nerozumím
Operní domy lákají posluchače na hvězdy. Odjakživa a všude. Platí to pro jakoukoli performanci, pro jakékoli umění. Diváci přicházejí setkat se s výjimečnými lidmi své doby, s jejich tvořivostí, s jejich dílem. Je to umělecký a společenský rituál, který nelze realizovat bez celebrantů.
Umíme dávat ceny?
Nad streamovaným přímým přenosem z letošního předávání Cen české divadelní kritiky mě poprvé napadlo, zda formální ledabylost ceremoniálu nemá nakonec pro společenské vnímání divadla širší důsledky, než jsme vůbec ochotni si připustit.
Alespoň Shakespeara aby přečetli
Zkratka ASAP (z anglického As Soon As Possible – co možná nejdříve) je název nové televizní literární revue, kterou stanice ČT art vysílá od března. Její pátý díl byl zpola divadelní – věnoval se nepřehlédnutelnému 400. výročí úmrtin (pravila moderátorka Kristýna Večeřová) Shakespeara a Cervantese.
(Ne)snesitelná poezie
Krytové divadlo Orfeus stojí především na neúnavném Radimu Vašinkovi, který v bývalém krytu civilní obrany v Plzeňské ulici už léta tvrdošíjně inscenuje své oblíbené beatniky a androše. Nyní představil poslední sbírku Antonína Přidala Zpovědi a odposlechy.
Nepamatuji,
že by se kdy zrušila premiéra v opeře Národního divadla.
Tonoucí se partnerství chytá
Milion a půl, který Divadlu v Řeznické v rámci programu Partnerství v oblasti kultury v roce 2016 přidělil výbor pro kulturu pražského zastupitelstva, je bezesporu potěšující rozhodnutí.
Tvořit ještě nikdy nebylo tak snadné?
Dva pražské prostory pro nezávislé umění – Studio Hrdinů a MeetFactory – začátkem února vyhlásily výzvy, ve kterých nabízejí divadelníkům možnost realizovat svou plánovanou inscenaci pod jejich střechou. Stačí vypracovat projekt a zaujmout více než ostatní. Považuji to za chvályhodný postoj, jenž dává šanci mladým tvůrcům vyzkoušet si...
Nudná budoucnost
Výstava Skvělý nový svět v Centru současného umění DOX spojila umělce zabývající se dystopickými vizemi světa a fungování společnosti. Vycházela především ze tří kanonických knih dystopie: Aldous Huxley – Brave New World, George Orwell – 1984 a Ray Bradbury – 451° Fahrenheita.
Brněnská planeta Gurun
Zpráva o tom, že se rozpočet na kulturu v Brně proti letošnímu roku zvýší o 63 milionů (tedy ze 750 na 813 milionů), mi nečekaně připomněla slovenský seriál pro děti Spadla z oblakov.
Uzavírá se jedna významná éra
Každé představení je pomíjivé a celý svět je jeviště... Reakce na recenzi Tatjany Lazorčákové Opulentní marnost Bouře otištěné v Divadelních novinách 6/2016.
Věci trapný aneb Na nenávisti sere pes
Soap opera – o mém odchodu z PPU
Stručná zpráva o stavu současného tance u nás
Tato sezóna nepřinesla v zásadě žádná velká překvapení, jakkoli si udržela dobrou loňskou úroveň; současný tanec je v tuto chvíli v Čechách ve slušné kondici. Autoři, od kterých jsme to čekali, potvrdili svou pozici.
Už víme, jak jim bylo
Čapkům, Peroutkům, Langerům, Masarykům, když se snažili kultivovaně argumentovat ve prospěch demokratického vývoje mladé republiky a snadno je překřikovali hulváti z ulice... Text vyšel v aktuálních tištěných DN 9/2016. Jelikož vyvolal ohlasy, nabízíme jej i zde.
Peníze, nebo politika?
Prezident Herecké asociace Jiří Hromada ve své pravidelné rubrice na straně 15 popisuje zádrhel při projednávání kapitoly kultura ve státním rozpočtu. Těžko se v těch „bojích“ orientovat. Ale na první pohled je zřejmé, že se licituje o stovku milionů na zvýšení platů v příspěvkových organizacích, když vláda, aby splnila slib (Pokračování...
Kulatý stůl Divadelních novin o Divadle na Vinohradech
Na začátku této sezony měla v Divadelních novinách vyjít příloha, v níž Jan Vedral hodlal na základě interních hodnocení Radmily Hrdinové, Vladimíra Justa a Ľubice Krénové definovat současné směřování Divadla na Vinohradech. Z přílohy sešlo, což můžeme chápat i tak, že texty hodnotitelů nesplnily naděje vedení divadla.
Čtení na Klinice, Ovčáček a Konvička
Před dvěma týdny jsem měl čtení v Autonomním sociálním centru Klinika (tak zní celý oficiální název, na kterém lidé z Kliniky dost lpějí), což je kulturní a politické centrum, které před pár lety vzniklo nelegálním obsazením nevyužívané budovy bývalé plicní kliniky na pražském Žižkově. Předtím jsem na Klinice nikdy nebyl, (Pokračování...
Shakespeare 2016
Kolem třiadvacátého dubna jsem propadl podivné melancholii. Nejdřív jsem měl za to, že ji způsobuje stav mého účtu, nedostatek sexu nebo že jsem jen něco špatného snědl. Když se mi ale doneslo, že právě uplynulo čtyři sta let od úmrtí Williama Shakespeara, jevilo se mi to jako důvod melancholie intelektuálně přijatelný. Dějí se i podivnější...
Poslední sloupek
Setkal jsem se nedávno v kavárně s pravidelnou čtenářkou mých sloupků, a když jsem jí řekl, že píšu poslední, rozplakala se, navrhl jsem jako možné téma posledního sloupku kamarádce, na kterou dám.
Aby nás pánbůh při zdravém rozumu zachovati ráčil
To bych, vážení čtenáři, vážení diváci, divadelníci, kolegové redaktoři, odboráři, politikové a vůbec všichni, přál vám a tím i nám všem.
Edelman
Pokaždé, když nemám inspiraci, ač bych ji podle smlouvy mít měl, vzpomenu si na Edelmana. Edelman byl pravděpodobně první člověk, který uměl létat. A létal tak dobře, že to začalo bratřím Wrightům vadit.
Divadlo přeje nepřipraveným
Pro Honzu Nebeského jsem napsal několik her, ale nevzpomínám si, že bych měl text hotový hned na první čtené. Naprosto běžně jsem hry dopisoval během zkoušení, což ovšem často vedlo ke kuriózním situacím.
Food bloger
Kdybych měl vlastní blog, psal bych o všem možném. O tom, jak píšu sloupky, o psech, které nemám, o večírcích a filmech a opatrně třeba i o ženách. Ale lidí, kteří si na rozdíl ode mě čas na psaní blogů udělat umějí, je naštěstí dost a je to skutečně neuvěřitelný koktejl. Někteří si píšou jen veřejný deníček, jiní se věnují...
Očekávání
Když je na nějaký divadelní prostor vypsáno výběrové řízení, momentálně bezprizorní částí divadelníků projede mexická vlna vzrušení, otevírá se před nimi imaginární opona a na silně přesvětleném jevišti Očekávání se odehrává jejich docela nový život.
Monstrum
Před lety jsem jednu sezonu absolvoval v divadle jako němý herec, nebo spíš jako živá rekvizita. Tehdy jsem došel k zajímavému zjištění: Z hlediště se divák jeví jako monstrum, přerostlé dítě, vyžadující absolutní pozornost, přiměřený humor a nějaké to poučení. Ale hlavně špičkové výkony. A když mu to všechno splníte, s takovým tím...
Druhý život
Jako dítě jsem byl přesvědčený, že život začíná v patnácti, nanejvýš v osmnácti, což se víceméně potvrdilo. Proto mě o pár let později překvapilo, když jsem se dozvěděl, že život začíná v pětadvaceti. No dobře, řekl jsem si, konečně je jasno. Pak se totéž ale opakovalo i u třicítky a já začal být trochu netrpělivý. Kdy ten život...
Uzávěrka
Blížila se uzávěrka a já pořád neměl ani řádek. Ze zoufalství jsem už chtěl napsat něco o politice, ale to by se neobešlo bez vulgarit. Chvíli jsem zvažoval, že bych zkusil něco o sněhu v Praze, ale vzhledem k tomu, že v době, kdy sloupek vyjde, může být klidně dvacet nad nulou, jsem i tuhle možnost zavrhl.
Odboj
Mé iniciály ve mně někdy iniciují touhu dívat se na svět jako mimozemšťan. Co bych si jako takový pomyslel třeba o divadle?
Závislost
Občas se to stane každému, ale u mě se z toho vyvinula závislost. Ne, nemluvím o lásce, pornu ani o vaření. Je to horší. Ať jsem v tramvaji, v kině, nebo v baru, neubráním se a odposlouchávám cizí hovory. Nevím, jestli jde o profesionální deformaci, nebo podvědomou touhu stát se diktafonem, prostě se mi to děje. Poslouchám a zajímavější hovory si...
Divadelní bar
Všechno o fungování divadla se dozvíte v divadelním baru. Stačí si tam sednout odpoledne po zkoušce a hned víte, co se zkouší, kdo s kým momentálně chodí nebo se už rozchází, kdo koho zrovna nesnáší, kdo včera zapařil apod.
