Obsah Divadelních novin 2016

Kometa do skály zakletá (Němcová)

Česká dramatička Lenka Lagronová napsala pro první českou scénu hru o první české spisovatelce Jako břitva (Němcová). Nejde ovšem o portrét či životopis „femme fatale obrozenecké společnosti“, nýbrž o stále platný konflikt mezi českou společností a talentem, pro nějž platí, že doma není nikdo prorokem. Natož impozantní vlastenka s...

Schimmelpfennigova apokalypsa všedního dne

Hru Rolanda Schimmelpfenniga Wenn, dann: was wir tun, wie und warum, jejíž název Tomáš Kafka přeložil jako Kdyby, tak, a co pak, uvedla Mahenova činohra v Redutě. V těžce poškozené budově posedávají tři řemeslníci otřesení zmizením kolegy Marka, který se propadl kamsi do hlubin.

S ironií životem nenaplněným

Na scénu HaDivadla se režiséru Ivanu Burajovi podařilo přivést Strýčka Váňu ironického, zábavného a současného. Inscenace není jen o nesmyslném filosofování, nudě a nenaplněném životě, stává se především obrazem nešťastných lidí. Ať už žijí kdekoliv.

Labyrint bolestné duše a těla

Jedna z nejprogresivnějších nezávislých divadelních skupin u nás – pražští Spitfire Company – přichází s dalším výrazným opusem. Je blízký projektu One Step Before the Fall: opět fyzicky náročný, opět jedna žena na scéně doprovázená živým hudebním doprovodem.

Velká gesta jihlavské Médeie

Režisérka Věra Herajtová chtěla v Horáckém divadle vytvořit Médeiu dnešních dní. Eurípidův text zkrátila a upravila (především dopsala expresivní výrazy a snažila se vyhnout „nadpřirozenu“), ke spolupráci přizvala tvůrce s výrazným rukopisem – scénografku Janu Prekovou a skladatele Vladimíra Franze.

Continuo naruby

Divadlo Continuo představilo v pražské Altě svou nejnovější inscenaci. Lze však Naruby (Wrong Side Out) pokládat za typický projekt Continua? Sice jsou mezi tvůrci uvedeni dobře známí Pavel a Helena Štouračovi, na druhou stranu jména protagonistů – Alessandro La Rocca a Sara Bocchini – svědčí o tom, že tentokrát půjde o příběh „odjinud“.

Pavel Šmok – nejen symbol československého moderního baletu

Těžko bychom vedle Pavla Šmoka hledali osobnost, která tak zásadně ovlivnila československý a český balet druhé poloviny 20. století. A to i s vědomím, že Pavel Šmok až do konce osmdesátých let představoval spíš trpěnou opozici k ustálené dramaturgii a choreografické poetice „kamenných“ baletních scén. Pavel Šmok hledal nové cesty baletního...

Markéta Fantová: Pražské Quadriennale mi nikdy nebylo lhostejné

V polovině března proběhlo v Divadle Archa dvoudenní mezinárodní sympozium Proměny Pražského Quadrien­nale od roku 1999. Co si z toho ohlédnutí za posledními patnácti lety světové výstavy scénografie a divadelního prostoru odnesla Markéta Fantová, nová umělecká ředitelka PQ? A jak vidí jeho budoucnost?

Sjón: …a probudí se mrtvá liška

Islandský umělec je pro nás stále ještě něco hodně exotického. Takže rozhovor se Sjónem, který přijel do Prahy na premiéru scénické verze své novely Skugga Baldur v pražském Studiu Hrdinů, byl pro mě v mnoha směrech velkým překvapením. Ostatně, posuďte sami.

Divadlo ve službách dramatika

Jsem spisovatel. Bez Tamashy bych stále ještě řídil taxík…, píše Ishy Din na serveru londýnského divadelního tělesa Tamasha (zal. 1989), zaměřeného na prezentaci nových dramatických textů. Na tamější divadelní scéně se stále více ozývají „hlasy, které nebývá obvykle slyšet“. Mohou být kulturně promíšené nebo sociálně...

Levínský píše Uhdemu

Když jsem Ti psal o kladenském představení Upokojenkyně, domníval jsem se, že jsi představení též viděl, a to loni na Hronově, kde vzbudilo značný ohlas. Přece jsi byl loni na Hronově?

Dům čtyř múz v naději…

Herecká asociace informuje

Došlo do redakce

Krystyna a Přátelé: Jeden taniec CD, vlastním nákladem (distribuce Indies records), 51:32 min. Krystyna Skalická je zpěvačka, harmonikářka, skladatelka, jedna z méně známých, ale výrazných osobností české folkové scény pohybující se i mezi divadelníky. Své první písničky složila jako součást loutkových představení, která uvádí se svým...

Smích léčí

Lehce po poledni přicházím na dětské oddělení do pražské nemocnice na Karlově, po chodbách se ještě line odér rybího filé od oběda, zdravotní personál se schází na sesterně, aby si vypil odpolední kávu. Všude panuje klid až nuda. Přesto pociťuji nervozitu, jsem přece ve špitále…

Taneční zóna zahajuje 20. ročník

Drazí přátelé… Tímto oslovením zahajuje revue Taneční zóna právě vycházejícím číslem Tz 1/2016 svůj dvacátý ročník. Využíváme příležitosti na tento čtvrtletník upozornit čtenáře Divadelních novin v důvěře, že Vás oslovíme jako možné zájemce, kupce a předplatitele, inzerenty, donátory či mecenáše. Taneční zóna tradičně...

Alina Nanu: Balet je vášeň

V rámci Taneční zóny 1/2016, z velké části zasvěcené současným tanečnicím, jsme oslovili i první sólistku baletního souboru Národního divadla v Praze Alinu Nanu. V nejnovější premiéře baletu Michaela Cordera Sněhová královna alternuje s Nikolou Márovou a Miho Ogimoto titulní postavu. Jak jste se dostala k baletu? Jako malá jsem (Pokračování...

Probuzení tanečnic v Čechách

O tanečních událostech, které v Taneční zóně probíráme, mluvíme zpravidla převážně sub specie choreografického autorství. V letošním roce bychom se rádi věnovali úžeji umění tanečníků, především z nezávislé sféry, která se zde vytvářela – prakticky na zelené louce – teprve zhruba dvacet, pětadvacet let. Začínáme výraznými mladými...

Petr Nikl: Jako když vstoupíš do vody a jdeš si zaplavat Rozhovor s (ne)tanečníkem a pastevcem

Jelikož profil Petra Nikla vychází v Taneční zóně, sešli jsme se koncem loňského roku, abychom se bavili o tom, čím se tato revue zabývá především – o tanci. A abychom byli aktuální, taky o jeho nejnovějších produkcích.

Kmeny I – Argentinské tango – Tanec jako závislost

Když nedávno vydal Vladimír 518 seriál olbřímích antologií Kmeny, ve kterých mapoval různé vyhraněné sociální a kulturní skupiny u nás od dob předlistopadových po dnešek, uvědomili jsme si, že i mezi tanečníky najdeme řadu obdobně vyhraněných a osobitých kmenů, které mají svá pravidla, estetiku, způsob existence i prezentace. A rozhodli jsme se...

Nejen za Medvídka Pú

Včera byl vyhlášen laureát Zvláštní ceny Asociace vydavatelů audioknih 2015 za podporu a rozvoj audioknih v ČR. Je jím herec, režisér a hudebník Jan Jiráň.

Varšavská setkávání 2016 (No. 5)

Program středečního festivalového večera zajistilo Divadlo Heleny Modrzejewskiej z Legnice s adaptací historické hry Adolfa Nowaczyńského Car Samozvanec v centru filmové a televizní produkce ATM Studiu.

ALLES GUTE

Divadlo Sklep slaví 45. narozeniny.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 156)

Jak je u Schimmelpfennigových her zvykem, postavy se doberou až k apokalyptickým a utopistickým otázkám, které však zůstanou nezodpovězeny, poněvadž máme „padla“ aneb Mudrování nad brněnskou premiérou hry podivného názvu.

Divadlo miluju, film žeru!

Laskavě nevážný, někdy ironicky shazující a vždy hravý je pohled, kterým se ve své autorské tvorbě dívá na svět hrdinů, osobností a celebrit Jiří Jelínek. Je tak docela přirozené, že se čas od času v jeho již bohatém díle objeví téma filmu, případně filmové postupy, nezřídka v parodickém duchu.

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 157/1)

Dokud tě to baví, jsi mlád!! aneb Moje festivalová kronika SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2016 (první část).

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 157/2)

Byl to dobrý, poučný i náročný festival…. Svátek… aneb „Moje“ festivalová kronika SETKÁNÍ/ENCOUNTER 2016 (druhá část).

Dotýkej se vesmíru

Autorem letošního poselství k dnešnímu Mezinárodnímu dni tance je Salã Lemi Ponifasio.

Pochmurná poezie paneláku

Pro svou nejnovější site-specific audio performanci si Jan Mocek a Táňa Švehlová zvolili zvukově plodný materiál – život v paneláku. Názvem Zářící město odkazují na původně utopickou urbanistickou vizi Le Corbusiera.

Nejlepší taneční inscenace jsou Odtržení a GUIDE

ČESKOU TANEČNÍ PLATFORMU letos zdobila historicky nejvyšší účast zahraničních hostů, kteří velkou měrou rozhodli o Ceně diváka. Nejvíce cen obdržel projekt GUIDE Věry Ondrašíkové. Taneční inscenací roku se však stalo Odtržení Viliama Dočolomanského a Farmy v jeskyni.

Táborské divadlo bude mít novou ředitelku

Táborské Divadlo Oskara Nedbala povede od 1. července jeho současná dramaturgyně Linda Rybáková.

Postmoderní, nic víc

Eleusis od Handa Gote vypráví příběh o únosu Persefoné do podsvětí a o jejím každoročním dočasném návratu na zem. Tvůrci přitom stírají rozdíl mezi říší stínů a světem na zemi. Záměrně se nesnaží, aby si diváci mohli vztáhnout postavy ke svému všednímu životu, zůstávají pro ně odosobněnými hrdiny.

Varšavská setkávání 2016 (No. 6)

Národní divadlo v Oslu přivezlo "zpět" do Polska jednu z nejznámějších her polského dramatika Tadeusze Słobodzianka Nasza klasa... Poslední díl denních zpravodajství z 36. ročníku festivalu Warszawskie spotkania teatralne. Všechny díly najdete v rubrikách Festivaly a Zahraničí a v sekci Seriály a blogy.

Clown Bilbo bloguje (No. 52)

Po millerovském žebříku, který visí celou dobu nad rakví, se k nebesům něco souká… třeba bílý balónek, co u stropu vypustí duší FFFfffrrrrrrrrrrrr… aneb Na hraně mezi světlem a temnotou.

Tahání řepy stereotypů

Nová inscenace brněnského BURANTEATRU Šlabikář se včleňuje do oblíbeného žánru generačních zpovědí. Zaměření na formu však potlačilo obsah a napětí.

Smějící se bestie v Praze (No. 5)

Festival Divadlo v pohybu X: Smějící se bestie připomíná dávné spanilé jízdy Provázku do Prahy... V neděli se Brňané konfrontovali s podvratným humorem Ztohoven a především díla Milana Kundery.

Letters from U. S. A. (No. 2)

A Director’s Motto: ”Truth in emotions, purity in mediums!”... Pokračujeme v blogu Miřenky Čechové o její připravě inscenace Opera and French Revolution ve Washingtonu.

Nová znamení studentského divadla (No. 8)

Sobotní závěr festivalu patřil španělské inscenaci Ionesco 4G a ceremoniálu, kde se vyhlásily ceny studentské poroty, odborné poroty a ředitele festivalu.

Tip: Loutky v nemocnici ve Švandově divadle

Na neděli 24. dubna chystají Loutky v nemocnici odpoledne plné napínavých příběhů a koncert s dětskou tančírnou. Odstartují tím sérii pravidelných nedělních představení ve Švandově divadle na Smíchově.

Management přítomnosti Petra Oda (No. 2)

Přednáška může být živá, nebo mrtvá. Divadlo může být živé, nebo mrtvé. Jaký je rozdíl mezi živou (mrtvou) přednáškou a živým (mrtvým) divadlem? Myslím, že nepodstatný... Aneb Živá přednáška a živé divadlo.

Kdo je tady hrdina?

Nebojsa režisérky Evy Leinweberové v Divadle Minor je ideálním rodinným představením. Před diváky se odvíjí jednoduché klasické pohádkové schéma. Nechybí však humor.