Obsah Divadelních novin 2018
Divadlo v troskách – Mezinárodní divadelní festival Božská Komedie, Krakov
Pod tímto mottem – Divadlo v troskách – se konal v Krakově na konci prosince minulého roku 10. ročník mezinárodního festivalu Božská Komedie. V titulu má sice mezinárodní, ale v podstatě jde o přehlídku polských nejlepších inscenací za minulý rok. Jde tedy o typickou showcase. Slovo mezinárodní se odvozuje od mezinárodní poroty, festival je totiž...
Za Odrou a za Bugem – 24. ročník festivalu Kontakt v Toruni
Čtyřiadvacátý ročník mezinárodního divadelního festivalu Kontakt pořádaný Teatrem Wilama Horzycy v Toruni se konal 19.–25. května. Uchoval si i nadále soutěžní charakter – deset přihlášených představení hodnotila tříčlenná mezinárodní porota.
Tvůrčí Afrika / Sněz tu žábu
Sukces měsíce Festival africké divadelní kultury Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani (Praha / Brno / Hradec Králové 9.–19. května) se konal již počtrnácté, festival francouzského divadla Sněz tu žábu (Studio Alta, Praha 10.–13. května) počtvrté. Oba se orientují (především) na frankofonní divadlo a iniciují jeho aktuální otisky do naší...
Ivo Kristián Kubák / Martina Schlegelová
Rozhovor o projektu CAMP Q, který bude reprezentovat Českou republiku na PQ 2019
Autobusové zastávky, mizející svědkové minulých časů
Dlouhá léta fotografuje Jan Paul autobusové zastávky...
Kontext /
Moc divadla, málo fotografie
Ta výstava má své internetové stránky, vkusně udělané. Dokonce by vůbec nebylo od věci, kdyby obor, jemuž se dotyčná výstava věnuje, měl takové stránky nastálo. Ale už v základní charakteristice akce je obsaženo její úskalí: První rozsáhlá výstava fotografií Česká divadelní fotografie 1859–2017 z prostředí českého divadla ukáže nejen...
Patnáct let pod plachtami šapitó
Letní Letná se stala součástí evropské sítě novocirkusových festivalů a také atraktivním útočištěm pro vyhlášené novocirkusové značky, jakou je například švédský Cirkus Cirkör, australská Circa nebo kanadský soubor 7 doigts de la main/7 fingers.
Útržky z paměti (I) Literární listy
Důvodů opustit redakci Divadelek jsem měl několik, hlavním nejspíš byla ambice sepsat cosi jako paměti, svůj životaběh, v němž mi osud dopřál potkat plejádu osobností, které ho formovaly, byť ne vždy úspěšně. Cosi jako paměti zdaleka nemám dokončeno, nabízím jen pár kapitol v naději, že je nepíšu pouze proto, abych se vyrovnal sám se sebou.
Útržky z paměti (II) Semafor, Viola, Paříž
Suchého a Šlitrův Semafor pro mne znamenal všecko. A nejen pro mě, i pro statisíce mých spoluobčanů. Dostat se na jeho představení předpokládalo vystát mnohahodinovou frontu při předprodeji.
Útržky z paměti (III) Ještě Paříž, škola, film (Elmar Klos)
Osou našeho fakultního pařížského turné byly exkurze v denících Le Monde a L’Humanité. V Mondu nás přijali stroze přátelsky, provedli nás redakcí a stručně vysvětlili, jak dělají své noviny.
Útržky z paměti (V) Melodie a pak práce v Práci
Z redakcí deníků, časopisů, televize a rozhlasu už byli po mém návratu z vojny vyhnáni všichni stoupenci Pražského jara a nabídky na výhodná zaměstnání po mém návratu z vojny jen pršely: zástupce šéfredaktora Světa v obrazech, šéf kulturní redakce v Čs. televizi, vedoucí redaktor v ČTK… Ozvala se i vojenská správa nabízející důstojnickou...
Útržky z paměti (VI) V Polsku, v Jugoslávii, v Rusku a zase doma
Pobyt v kulturní rubrice deníku odborů byl příjemný. Podobně jako v jiných institucích reálného socialismu se ani v Práci nemuselo příliš pracovat. Snažil jsem se spravovat své obory řádně a totálně nepropadat cynismu některých svých kolegů z reportážního oddělení, kteří každou reportáž začínali slovy: Kola redakční volhy se zastavila...
Útržky z paměti (VII) Bohnice, Ypsilonka, Svaz dramatických umělců
Politický (špionážní?) background Miroslavy Daňkové – byl-li vůbec jaký – nebyl absolutní, jak si patrně myslela. Jako blesk z čistého nebe přišlo její odvolání z funkce šéfredaktorky Práce a vynucený odchod do penze.
Útržky z paměti (VIII) Ve Scéně a ve Finsku
Do Scény jsem pravidelně přispíval hlavně v jejím posledním období, kdy jí šéfoval Jan Dvořák, který patří k mým celoživotním přátelům. V roce 1988 mě požádal, abych po utečenci Karlu Vondráškovi převzal předsednictví její redakční rady. Scéna tehdy překračovala hranice povoleného, pod rouškou divadla, televize a filmu psala o stále se...
Útržky z paměti (IX) Jak se máte, Vondrovi? Divadelky
Do redakce rozhlasových seriálů jsem nastoupil na podzim 1982 a zdálo se mi, že lepší pracovní kolektiv snad ani neexistuje. Šéfuje Vladimír Gromov, potomek české matky a vojáka Rudé armády, jehož na sklonku roku 1945 odvlekla z Ostravy SMERŠ a Vladimír ho nikdy nespatřil.
Proč chodí Rakušané pomalu a Češi rychle
Velký rozhovor s Pavlem Kohoutem
V Sibiu se nebojí pustit si svět k sobě domů
Rumunské Sibiu, chcete-li německy Hermanstadt, je malebné město v Transylvánii, počtem obyvatel srovnatelné s Plzní. Na mě během červnové návštěvy Mezinárodního divadelního festivalu dýchla atmosféra Hradce Králové.
Akwaba! aneb Afrika tě bude ve všem překvapovat
Českému divadlu se podařila nevídaná věc. Institut divadelního umění – Divadelní ústav vyslal poprvé v historii průzkumnou delegaci do západní Afriky.
Skutečnost může být jen zdání
Jít na festival současných íránských filmů, jehož 7. ročník se letos konal ve dnech 10.–21. ledna postupně v Praze, Brně a Bratislavě, a myslet si, že uvidíte jen samé filmy „z“ a „o“ Íránu, je vlastně svým způsobem předsudek.
Došlo do redakce
Nevermore & Kosmonaut: Bleděmodré světlo (CD, Indies Scope, 48:36 min.) + Viah: Tears of a Giant (CD Indies MG, 54:46 min.).
Robert Mikluš: Krev, bolest a tma, to je skutečný život
Robert Mikluš (nar. 31. 10. 1982 v Ostravě) patří k typům herců, kteří se musejí k slávě a velkým rolím prokousávat. Takový Jaroslav Marvan dneška. Nebo Eman Fiala.
Nebojme se alternativy!
Divadlo X10 vzniklo v roce 2013 jako projekt dramaturgyně Lenky Havlíkové, režisérky Ewy Zembok a herečky Anny Císařovské směřovaný do tehdy divadlem osiřelé budovy Strašnického divadla na sídlišti Solidarita v Praze.
Hadar Galron: Ba’al Šem Tov k broušení nikdy vodu nepotřebuje
Izraelská dramatička, herečka a režisérka Hadar Galron (1970) přijela v březnu do Prahy na premiéru své hry I ♠ MAMMA v divadle ABC.
Došlo do redakce
Mirek Kemel: Ryby, raci (CD, Indies Scope, 57:31 min.).
Jednou větou
Divadlo je stále jedním z nejlepších způsobů, jak se vyjádřit, a je také zrcadlem, které lidem ukáže, co je v našem světě dobré a co špatné...
Divadlo Archa: Vlajková loď alternativy, nebo Titanic?
V Divadelních novinách 18/2017 jsme uveřejnili kulatý stůl nazvaný O pražské divadelní mapě. Zaznělo v něm, že Divadlo Archa je dnes „vyčerpané“, respektive že jeho tvůrci by mohli své vize mnohem lépe naplňovat. Ředitel divadla Ondřej Hrab na to reagoval dopisem O co Arše jde?, který jsme uveřejnili ve zkrácené verzi v DN 20/2017 (a v celém...
Tohle divadlo není pro starý
René Levínský alias Šimon Olivětín alias… – pseudonymů používá tento dramatik řadu podle toho, jaký typ textu píše. Jeho styl je založen na slovním humoru využívajícím slang a typizované příběhy z konkrétních světů a prostředí.
Došlo do redakce
Payanoia: Pajány (CD Galén, 42:07 min.) + Radim Kopáč, Josef Schwarz: Praha erotická (Academia, 368 stran).
