Obsah Divadelních novin 2022

Petra Tejnorová: Divadlo je jako Petriho miska

Její režijní tvorba se vyznačuje zkoumáním hranic uvnitř divadla jako místa pro koexistenci žánrů, zcizováním zažitých rolí, experimentováním s formami zpodobení skutečnosti i konfrontací názorových pólů.

Geissleři sobě

Z divadla, co vzešlo z ulice / stala se nakonec italská tradice / Díky ti, díky, Itálie / tvůj odkaz navěky v divadle přežije! Tak zní jeden z programových hudebních refrénů bilanční inscenace Pudl a pudr pražsko-kukského souboru Geisslers Hofcomoedianten.

Soukromé apokalypsy

Podle scénáře spisovatelky Kláry Vlasákové vznikl film vpravdě evropský, a to nejen ve smyslu mezinárodní koprodukce. Na snímku Běžná selhání, teprve druhém celovečerním počinu maďarské režisérky rumunského původu Cristiny Grosan, okamžitě zaujme tvůrčí vyzrálost a žánrová kombinace komorního psychologického dramatu s dystopií. Na...

Svérázné samomluvy PAKA

Poslední knížka Pavla Kohouta Letorosty samomluv je svérázná obsahem i formou. Hned v úvodu autor instruuje, jak ji číst, který text je myšlený, který psaný, jaký dokonce mluvený…

Proplouvat divadlem

Má nejnovější návštěva Londýna měla konkrétní cíl: navzdory vysoké ceně vstupenek zhlédnout imerzivní projekt The Burnt City legendární skupiny Punchdrunk – věrozvěstů novodobého imerzivního divadla.

Jak je důležité míti Shakespeara

Sedět v hledišti londýnského divadla a nebýt Angličankou může přinést řadu složitostí. Nemám na mysli jen dokonalou znalost jazyka, ale především nedostatek v krvi kolujícího vztahu rodilých ostrovanů k vlastní historii.

Sto čtyřicet elektrifikovaných let

Cyklus Jiřího Orta Budiž světlo žárové jsme s autorem koncipovali tak, aby končil právě na sté čtyřicáté výročí otevření budovy Brünner Stadttheater, později zvané Na hradbách, dnes Mahenovo divadlo

Nikol Bóková

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

Honza Miřejovský

Byl z nás, ale já se k nim vlastně ani nepočítám, asi v těch šedesátejch nejvzdělanější a nejsečtělejší.

Hans Belting: Konec dějin umění

(Mladá fronta 2000, v němčině poprvé 1983)

Zemřeli

Hana Bobková (15. 6. 1941 Praha – 31. 10. 2022 Haag, Nizozemsko) Teatroložka a divadelní publicistka. V roce 1969 emigrovala do Nizozemska, kde se nadále věnovala divadlu. Po roce 1989 publikovala v časopise Svět a divadlo. Petr Rezek (9. 1. 1948 Praha – 8. 11. 2022 Praha)Filozof, estetik, teoretik umění (Pokračování textu…)

Výročí 1.−15. prosince

Boudová Nela, herečka (1. 12. 1967) △ Dadáková Stanislava, kostýmní výtvarnice (1. 12. 1947) △ Franková Hana, herečka (1. 12. 1937) △ Kanda Luděk, herec (1. 12. 1972) △ Mašek Ondřej, scénický výtvarník (1. 12. 1972) △ Matuszek Petr, sólista opery (1. 12. 1962) △ Štědrá Libuše, herečka (1. 12. (Pokračování textu…)

Ambrózie

Od okamžiku, kdy jsem se dozvěděl, že Michal Ambrož zemřel, mi hlavou procházejí jakési oživlé diapozitivy, samy od sebe, od probuzení až do pozdního večera. Momentky, situace, často nijak zvlášť důležité. Někdy nedávné, jindy staré třeba třicet let. Kromě obrázků ze společného klábosení, zkoušení, cestování a koncertování se často...

Došlo do redakce

Peter Shaffer: Amadeus Radioservis, CD/mp3, 101:35 min. Oblíbenou a světově proslulou divadelní hru napsal britský spisovatel a kritik Peter Shaffer v roce 1979, dva roky na to ji do češtiny přeložil Ivo T. Havlů a o rok později měla české premiéry v Plzni, Liberci, Brně a Praze. Největší popularity doznala (Pokračování textu…)

Dopis Vlasty Chramostové Růženě Naskové (1954)

Přání Vlasty Chramostové k sedmdesátým narozeninám Růženě Naskové (1884–1960) je ukázkou neformálního, osobně laděného vyznání obdivu mladé herečky ke starší kolegyni, s níž se na jevišti patrně nikdy nesetkala. Libor Vodička, Divadelní oddělení Národního muzea (Pokračování textu…)

Fagi a divadlo

(Pokračování textu…)

Potřebujeme nové příběhy

Mnozí budete protestovat, ale třiatřicet roků, které uplynuly od 17. listopadu 1989, je dostatečná časová propast, abychom odložili krásné osobní vzpomínky na zvonění klíči do alba mezi zažloutlé fotografie a začali vědomě tvořit politickou mytologii, kterou bychom chtěli zanechat příštím generacím.

Play Havel

Divadlo X10, Praha 28. listopadu 2022

Zviditelnit, co není vidět

Rozhovor s režisérkou Eliškou Říhovou

O nekorektnosti, Buckinghamu a chcíplém psu

Je mi upřímně líto oné buckinghamské dvorní dámy, která se tak dlouho zvědavě vyptávala nějaké Afroangličanky na původ, až z toho učinila mezinárodní skandál a nechala se vyloučit ze společnosti přicucnuté na královský palác. Úplně tu starou paní vidím.

Petr Nikl: Soupravy

V dopravních prostředcích platí nepsaná domluva o nezírání. Neumím však být netečný, neprohlédnout si, s kým sedím, a jen vpíjet očima mobil, obklopen zvláštními okolnostmi. Mezi zíráním a pozorováním je rozdíl. Mohu sledovat neznámého déle a bloudit jeho vnitřním světem, o němž nic nevím? Práh pohledu je všude rozdílný. Zírání...

Abychom si rozuměli

Spolu s vedením Pražského divadelního festivalu německého jazyka jsem předával v La Fabrice Cenu Josefa Balvína Kamile Polívkové za režii vítězné inscenace Zeď brněnského HaDivadla.

Kritický žebříček – OST-RA-VAR, premiéry

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je dobré vidět / 2 na vlastní nebezpečí / 1 vhodné pro derniéru Natálie Bulvasová David Drozd Lukáš Dubský Jan Grulich Iva Heribanová Josef Herman Radmila Hrdinová Jan Kerbr Jiří P. Kříž Kateřina Kykalová Jiří Landa Tatjana Lazorčáková Iva Mikulová Národní (Pokračování textu…)

Cesta do Vánoc

Soubor Loutky v nemocnici zpříjemňuje pobyt dětem ve zdravotnických zařízeních, zvláště v adventním a vánočním čase nechtějí nechat malé pacienty jejich osudu – a jak lze z fotografie vyčíst, děti i rodiče jsou za to vděčni.

Národní divadlo zamířilo do operní „ligy mistrů“

Norský manažer Per Boye Hansen sliboval při svém nástupu do pozice uměleckého ředitele pražských oper, že bude spolupracovat s renomovanými zahraničními osobnostmi. A konečně je to tu. Andreas Homoki, intendant curyšské opery, adaptoval pro Prahu svou berlínskou inscenaci Straussova Růžového kavalíra.

Nic menšího než otázka: Jak dnes žít?

Humanismus 2022 je pro mě osobně jednou z letošních českých inscenací roku – vzdor výtkám, které vůči této inscenaci HaDivadla mám. Ale jde o počin, který se poctivě snaží nahmátnout aktuální nálady, strachy, bezradnost, přelomovost přítomnosti.

Neadekvátní inscenace pro adekvátní dobu

Inscenace Lukáše Brutovského Iokasté, uváděná v Komedii, na základě režisérova stejnojmenného dramatického textu představuje antický mýtus coby základ evropské civilizace a zdůrazňuje, že byl vždy – byť třeba o ženách – vyprávěný muži mužům.

Klasika pro pokročilé

Do Ostravy už podruhé během necelého půl roku dorazila zbrusu nová jevištní adaptace nejhranější Shakespearovy komedie. Po letně rozjařené plenérové verzi Adély Laštovkové Stodolové, hrané v tradiční jazykové verzi Martina Hilského, tentokrát vstupuje na scénu Divadla Petra Bezruče v úpravě dramaturgyně Anny Smrčkové a režiséra Michala Háby,...

Jazz je vzduch, který dýchám…

… píše Jitka Molavcová v programu k představení Devatenáct tváří jazzu v pražském Semaforu. A jak napovídá jeho titul, hlavní roli tu má hudba, která tak výrazně poznamenala kulturu světa ve 20. století. Od tradicionálu přes spirituál, ragtime, dixieland, blues, boogie woogie ke swingu.

David Švehlík: V sebevyjádření nalézám svobodu

David Švehlík (1972) má herectví částečně v genech (v rodinné konstelaci profesi reprezentují také otec Alois a strýc Jaroslav), sám ovšem nepatří k těm, pro něž by byla popularita, často spojovaná s touto uměleckou disciplínou, hnací silou. Hraje rád, ale dalo by se říci, že s mírou. Mediálně je známý hlavně díky hlavním rolím v několika...

Žena, život, svoboda

Na čtrnáctém ročníku festivalu kultur Blízkého východu Nad Prahou půlměsíc (23.–29. listopadu 2022) bylo uvedeno hned několik představení vztahujících se k Íránu a jeho kultuře. Vzhledem k probíhajícímu protestnímu hnutí, které v této zemi pokračuje již třetí měsíc, se letošní program věnoval i reflexi aktuálních událostí. Zaznělo mimo...

Ve Vídni holdují Janáčkovi

Těsně před zahájením brněnského janáčkovského festivalu zněly Janáčkovy opery také Vídní. Ve Vídeňské státní opeře pětkrát (9. až 23. října) provedli Jenufu (jak ve světě nazývají Její pastorkyni). A ředitel nově ustaveného Hudebního divadla na Vídeňce (MusikTheater an der Wien, MTAW) Stefan Herheim Příhodami lišky Bystroušky novou...

Romeo, Hácha a ženy z Lidic

Zdálo by se, že stále vzdálenější druhá světová válka nemůže současné autory už příliš inspirovat, ale vznikající tituly svědčí o opaku. Rozhlas nedávno uvedl tři nové hry, které spojuje válečné téma protektorátu, heydrichiády a vyhlazení dvou českých vesnic. Značně vytěžená materie nutí současné autory hledat nové cesty....

Došlo do redakce

Beno Blachut: Giuseppe Verdi – Richard Wagner Radioservis / Společnost B. Blachuta 2022, 2 CD, 158:23 minut DvojCD s nahrávkami dosud nevydaných pěvcových árií z děl Giuseppa Verdiho a Richarda Wagnera zásadně doplňuje dnes již klasická a rozebraná CD z produkce Českého rozhlasu a Supraphonu vydaná v roce 1999. Zpěvák (Pokračování textu…)

Slovan Slovanovi krvi nepreleje! aneb Husák s Mečiarem v jednom svazku

Bratislavský Divadelní ústav vydal sbírku dramatických textů 9 hier o slobode předního slovenského dramatika Viliama Klimáčka. V předmluvě nazvané Humor a politické divadlo píše autor (ročník 1958) s elegancí i neodolatelným nadhledem o sobě i vlivech, které působily na jeho umělecký vývoj.

Kam kráčíš, Polsko?

Koncem října jsem strávil několik dní v Polsku a navštívil divadla v Krakově a Varšavě, abych zjistil, co je nového u našich sousedů.

Česká identita v polském provedení

V úterý 24. května 2022 usedám do hlediště divadla Jerzyho Szaniawského v polském Płocku, abych zhlédl derniéru inscenace Bambini di Praga. Po každé straně vedle sebe nechávám volné sedadlo, abych mohl naprosto nerušeně vnímat hloubku režijní invence ředitele płockého divadla, režiséra Marka Mokrowieckého.

Jubileum Růženy Naskové

Divadelní fotografie z fondů Národního muzea (I)

Lékařům

Lékařům, kteří vám řeknou pravdu, poděkujeme a těm, co to zatlučou či jinak ukryjí skutečný váš stav, poděkujeme taky.

Jorge Luis Borges: Podvedený čaroděj

(povídka ze sbírky Obecné dějiny hanebnosti / Historia universal de la infamia, poprvé ve španělštině 1935, česky v překladu Víta Urbana 1990)