Obsah Divadelních novin 2022
Zvěstování
Moje vánoční slovo se dotýká úplného začátku Vánoc. Jednoho rána jedna velmi mladá žena, vlastně skoro ještě dítě, které se ocitlo na prahu dospělosti, se všemi svými sny, představami a touhami, dostane návštěvu.
Došlo do redakce
Miloš Kopecký: Známá i neznámá tvář /Nahrávky z let 1958–1989/
Došlo do redakce
Lucie Jandová: Kdybych se mohla zeptat znovu. Výbor z rozhovorů, které v letech 2006–2020 publikovala redaktorka a moderátorka Lucie Jandová v Magazínu Práva.
Smrt dokumentárního divadla aneb Feeling Blue
Dokumentární divadlo, politické divadlo, sociální divadlo, komunitní divadlo, imerzivní divadlo, divadelní instalace, performativní přednáška… to jsou termíny, jež dnes obcházejí české – a nejen české – divadlo... O 12. ročníku festivalu Akcent.
Miloň Čepelka: Chtěl jsem jiným způsobem objevovat svět a jeho taje
Čtvrtek 8. prosince, podvečer, Městská knihovna Praha. V sále naučné literatury posedává asi padesátka starších i mladých dam a pánů – a já, protože potřebuju ještě několik vět do tohoto rozhovoru.
Roztáhnout křídla a letět (I)
Bylo to v roce 1998, kdy jsem nabídla své frankofonní divadelní služby tehdejšímu řediteli Klicperova divadla a Mezinárodního festivalu Divadlo evropských regionů Ladislavu Zemanovi. Společnou řeč jsme našli okamžitě...
Roztáhnout křídla a letět (II)
Přerod v profesionály se uskutečnil v roce 1964 velmi jednoduše, prostřednictvím Labicheovy aktovky Le Voyage autour de ma marmite (Cesta kolem mého hrnce), kterou jsme hráli s maskami inspirovanými Daumierem.
Roztáhnout křídla a letět (III)
Pak přišel zásadní rok 1968. Zásadní z uměleckého hlediska, protože v roce 1968 jsem se setkal s Bread and Puppet a bunraku, politickým loutkářstvím a tradičním uměním na nejvyšší úrovni.
Roztáhnout křídla a letět (IV)
Komuna byla naší první inscenací s loutkami. Pro nás takové řešení představovalo způsob, jak se vypořádat s dobovou karikaturou i s davem tehdejších komunardů. Jednalo se také o naši první spolupráci s loutkářem Marcelem Violettem.
Obejmout celý svět a stát se ostrovem
Festival Zébrures d’autumne, kterému se většinou říká festival v Limoges, by měl znát každý. Pro frankofonní divadlo je důležitější než Avignon...
Dnešní svět patří minoritám
Prohlásil před pětatřiceti lety konžský dramatik, prozaik a básník Sony Labou Tansi. Jeho slova letos v zahradě domu zakladatele Avignonského festivalu Jeana Vilara připomněl herec Etienne Minoungou.
Avignonské apokalypsy, žalmy i radosti života
Každý, kdo přijede na Avignonský festival, se vedle fantastické, do noci živé atmosféry a pouličního dění zajímá především o hlavní program, tzv. IN.
Divadelní tržiště v Pobřeží slonoviny
K festivalům, které by neměl minout žádný divadelní kosmopolita, patří Marché des Arts du Spectacle d’Abidjan (MASA) – velkolepý trh s živým uměním, jenž každé dva roky rozproudí Abidžan v Pobřeží slonoviny.
Morvarid Ramezani: Čeští divadelníci mezi sebe nepouštějí cizince snadno
Divadelní herečka a režisérka z Íránu Morvarid Ramezani žije už sedm let v České republice. Za tu dobu se naučila česky a v naší zemi získala dokonce trvalý pobyt.
Malé mlčení k OST-RA-VARU
Neomylným varovným příznakem oslepujícího vlivu kterékoli sebehumánnější ideologie na kritický úsudek je ztráta smyslu pro humor, nadsázku a ironii.
Broadwayský comeback a nová éra
Pandemie koronaviru měla devastační dopad na živou kulturu. Nevyhnula se ani nejrušnější části amerického divadla, Broadwayi, již výrazně zasáhly lockdowny. Ty ve městě zcela zdecimovaly mezinárodní i vnitrostátní turismus, což vedlo k nejdelšímu výpadku v historii broadwayských divadel, která jsou organicky spojená s turistickým ekosystémem New...
Mluvit spolu, žít spolu
Projekt BOOM vol. 2 je v rámci novocirkusové party Cirk La Putyka výjimečný. Navazuje na první díl, ve kterém se v březnu tohoto roku původně měli představit nově angažovaní akrobaté a akrobatky (tzv. Young Blood).
James Joyce: Odysseus
Mohl bych jmenovat některé texty, které mi vrtaly hlavou, když jsem se s nimi kdysi seznámil a během prvního pandemického jara, když jsme s některými kolegyněmi a kolegy z HaDivadla jezdili na lesní brigádu do revíru Bukovinka severovýchodně od Brna, jsem na ně mezi jehlicemi, kmeny, svačinami a hovory s klíšťaty různě intenzivně myslel a po odpolednech...
Design jako všepožírající guláš
Výtvarné umění, architektura, divadlo, film a tanec jsou vizuální obory umění, které ve svých vrcholných formách nesou lidskou kulturu. Mají vlastní specifika, ale jsou vzájemně interaktivně propojeny...
