Obsah Divadelních novin 2024

Vizváry a Čechová znovu tančí danse macabre

Z dávné minulosti vystupují postavy tančící kdesi v zásvětí. Přivolali je Miřenka Čechová a Radim Vizváry, když vzkřísili inscenaci Light in the Darkness. Pod hlavičkou souboru Tantehorse ji uvádějí v pražském Paláci Akropolis.

Není to krásný svět?

Stejně jako v jiných divadlech začali v tom českobudějovickém slavit Rok české hudby už vloni, a hned původní operou Komenský, kterou šéf zdejší opery a režisér Tomáš Ondřej Pilař objednal u skladatele Jana Jiráska a libretisty Tomáše Jarkovského.

Křehkost vztahů otců a synů

Na sklepní scénu Divadla Husa na provázku se jeho předchozí umělecká šéfka Anna Davidová vrací pravidelně. V loňské sezoně s mottem Čas srdce zde režírovala inscenaci stejného názvu, adaptaci korespondence Ingeborg Bachmannové a Paula Celana.

Beseda odvaze zaslíbená

Přestože na stránkách Divadelních novin opakovaně žehrám na dramaturgickou neodvahu, často válcující zejména zřizované oblastní scény, musím připustit, že existují i pozitivní výjimky. K těm se kromě ostravských Bezručů, ústeckého Činoherního studia či Městského divadla Zlín řadí i Klicperovo divadlo.

Cirkopolis: Vytěžit dřinu do lehkosti

Mezinárodní festival komorního nového cirkusu Cirkopolis se od 11. do 17. února konal již po jedenácté. Týdenní svátek multidisciplinárního divadla s převahou artisticky virtuózních projektů osvěžil pražskou scénu o zahraniční experimenty, přitažlivé výkony i chytrý humor s notnou dávkou absurdity.

Dušan Hřebíček: Zajímají mě zvířata ve mně

Narodil se v Olomouci ve znamení Býka. Předtím než se uvázal na Provázek, hrál na dalších šesti scénách ve všech koutech naší republiky. Hrál, ale také zpíval, neboť tento múzický člověk nejen hraje, ale i „hude“ a vedle toho i píše a maluje. Proto se také náš rozhovor, ač jsme se bavili hlavně o herectví, stočil i k hudbě. Je nositelem...

Svět na divadle Jany Patočkové

Výbor textů Jany Patočkové je příznačně nazvaný „goethovským“ citátem z Fausta. Ty uvozovky prosím ponechat, protože název svazku Svět na divadle ukázat, a celý… vychází z Goethova originálu spíše velmi volně, po smyslu. Takto doslova jej najdeme jen v Krausově českém přebásnění a domýšlení originálu, pro Krejčovu památnou inscenaci z...

Nejspíš jsme příliš nezlobili

Premiérové pohádky České televize patří k tuzemským vánočním svátkům jako knedlík k huse. Ovšem zatímco jejich enormní sledovanost přetrvává, kvalita příspěvků je značně proměnlivá. I v loňském roce jsme obdrželi dvojici poeticky různorodých filmových darů…

Došlo do redakce

Plastic People of the Universe: 100 bodů, Dopis Magorovi, Inventura CD Guerilla Records, 78:32 minut Bojej se starejch pro jejich paměť / Bojej se mladejch pro jejich nevinnost / … / Bojej se divadel a filmů / … / Bojej se herců / … / Bojej se dnes a denně (Pokračování textu…)

Džirís Abú Džábir: Vidí mě jako monstrum

S mladým loutkářem Džirísem Abú Džábirem mě seznámil Husám Abed, s jehož divadelní skupinou Dafa Theatre spolupracujeme v rámci festivalu Nad Prahou půlměsíc několik let. Povídali jsme si v kavárně a Džirís zaníceně mluvil o svých nevšedních projektech.

Malíkem držet se lustru

Německá autorka polského původu Ewe Benbenek získala v roce 2021 za svou debutovou hru Tragödienbastard Mülheimskou dramatickou cenu. Její novinka Juices, v prvním uvedení v Nationaltheater v Mannheimu v režii Kamily Polívkové, kterou Deutschlandfunk Kultur označil za „shooting star“ české divadelní režie, nachází propastné a surrealistické obrazy obav...

Smetanovské výročí před sedmdesáti lety

Divadelní fotografie z fondů Národního muzea (XXV)

Martina Balážová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

De vo to

Jestli vůbec někdy někde vo něco…

Oldřich Wenzl: Rozházené kopretiny

Prvního divadelního osvícení se mi dostalo na Wolkerově Prostějově v roce – snad – 1972, možná 1973.

Aleši, díky!

Obava ze zapomínání mne – při tak nečekané a smutné zprávě o úmrtí Aleše Lamra (12. 6. 1943 Olomouc – 16. 2. 2024 Praha) – vede ke zrychlené projekci jen krásných okamžiků, za něž jemu i Osudu dlužím poděkování.

Výročí 16.−31. března

Dolinová Michaela, herečka (16. 3. 1964) △ Roznětínská Lucie, herečka (16. 3. 1974) △ Vlasáková Milada, herečka (16. 3. 1974) △ Náprstek Martin, herec (17. 3. 1964) △ Fahrner Martin, dramaturg (18. 3. 1964) △ Haan Richard, sólista opery (18. 3. 1949) △ Klem Jiří, herec (18. 3. 1944) △ (Pokračování textu…)

Zemřeli

Alena Livorová-Hesounová (31. 7. 1938 Praha – 3. 2. 2024 Praha)Herečka, dlouholetá pedagožka jevištní mluvy na katedře činoherního divadla DAMU. Ivo Haman (7. 2. 1953 – 10. 2. 2024) Loutkoherec a herec, bývalý člen hereckého souboru Malého divadla v Českých Budějovicích. Na jeho prknech působil v letech 1974–2011 a ztvárnil (Pokračování...

Divadelní noviny odvolány z Cen Josefa Balvína

Ředitel Pražského divadelního festivalu německého jazyka Petr Štědroň redakci 28. února oznámil, že s okamžitou platností končí spolupráci s naší redakcí na udělování Ceny Josefa Balvína: V Pražském divadelním festivalu německého jazyka jsme se rozhodli obměnit porotu pro udělování Ceny Josefa Balvína. Důvodem k tomuto rozhodnutí je...

Nekonečný oceán života

Byl jsem požádán napsat pár slov do úvodníku Divadelních novin. Téma: MUZIKÁL. Rozumím této prosbě, ale neumím ji splnit jinak, než že budu psát o sobě. V tomto roce je to totiž přesně padesát let, co se pohybuji v divadelní branži. Svůj „první“ muzikál jsem na vlastní oči viděl v roce 1975. Byla to (dnes už legendární) Balada pro banditu v...

Smetanovský cyklus v Ostravě

Ve dnech 2. března (dvousté výročí narození Bedřicha Smetany) až 10. března se v Národním divadle moravskoslezském uskutečnil Smetanovský operní cyklus 2024. S jedním dnem volna se v chronologickém pořadí (čtvrtá Libuše cyklus zakončila) odehrálo všech osm dokončených Smetanových oper. Cyklus se zopakuje od 4. do 12. května (úmrtní den...

Tereza Marečková, Miloslav König: Myšlenka zdravého konce převážila

Rozhovor se šéfem a s dramaturgyní Divadelní společnosti Masopust

O hororech a úhlu pohledu

Čas od času zajíždím do vesnice, v níž jsem prodal matčin rodný dům. Prohlížím si stavení a zahradu a s hrůzou vzpomínám na oněch patnáct let dřiny, kdy jsem budovu dával do obyvatelného stavu. Říkal jsem tenkrát všem, kdo mě litovali, že to dělám místo sportu.

Obnovená krása divadelních kostýmů Smetanových oper

V Muzeu Bedřicha Smetany vystavují od 1. března čtyři původní kostýmy z inscenací Smetanových oper v Národním divadle do roku 1900: nejstarší je z roku 1888 kabát s kloboukem z kostýmu Kecala do Prodané nevěsty (na snímku). Pocházejí z 54 kostýmů, které muzeu předalo Národní divadlo v roce 1934, čtrnáct (Pokračování textu…)

Poselství ke Světovému dni divadla 27. března 2024

Každý člověk je jedinečný a zároveň stejný jako všichni ostatní lidé. Jedinečnost je vnější a lze ji vidět, jistě, ale v každém člověku je také něco, co mu přináleží, co je právě jen tímto člověkem. Můžeme tomu říkat duše nebo duch – nebo tomu nemusíme říkat nijak, pouze to můžeme vzít na vědomí.

Pár poznámek k muzikálu

Jednou za čas je dobré přehlédnout současnou muzikálovou produkci z obecnější perspektivy. Začnu na podzim loňského roku v Plzni a skončím právě teď v Ostravě. Vezmeme to přes Prahu a Brno po veřejnoprávních dotovaných divadlech a moc mě mrzí, že jsem nestihl ve Východočeském divadle v Pardubicích muzikál Do nebe!

Strach po pětačtyřiceti letech

Film Karla Kachyni podle námětu Jana Procházky Ucho se i mezi těmi zakázanými v minulém režimu těší výsadnímu postavení. Nejen že míří k meritu věci, tedy demaskování profízlovaného normalizačního režimu, ale navíc nabízí vynikající hereckou kreaci Jiřiny Bohdalové, která vždy byla vnímána především coby komediální herečka.

Návrat krále?

David Drábek se po delším čase vrací do hradeckého Klicperova divadla, jemuž kdysi neohroženě vládl coby diváckými davy velebený dramatik, režisér i umělecký šéf. Jeho aktuální mise přitom rozhodně není z nejjednodušších, protože bodrý služebník múzy Thálie pečlivě vycídil staré brnění a vyrazil završit rodinnou ságu vyklenutou hrami...

Vojcek jako novodobý otrok

Irituje či naopak povznáší publikum napříč českými scénami nekompromisní systémovou kritikou, již dokáže vykřesat i z politicky netečných, leckdy historických textů. Nepoužívá přitom zanícený křik z barikád ani jiné schematické agitační nástroje, byť je z toho odpůrci často obviňován.

Ještě chvilku snít

Inscenace nazvaná Ještě chvilku, jejíž textovou předlohu na objednávku pražského Národního divadla připravila polská autorka Maria Wojtyszko, představuje v repertoáru Činohry ND pokus inscenovat ne zcela pravidelný dramatický text, vztahující se k divadlu jako fenoménu a ke Stavovskému divadlu jako k místu, které ukrývá nejstarší stopy divadelní...

Kolik váží prasklina?

Tak zněla otázka na kartičce, kterou jsem si vylosovala po jednom z představení festivalu Malá inventura. Od 20. do 28. února 2024 se v Praze konal již 22. ročník této retrospektivy nejvýraznějších premiér uplynulého roku v oblasti nového divadla, pořádané servisní kulturní organizací Nová síť, a právě prasklinu ustanovili její programoví...

Kristýna Daňhelová: Herectví je jen jedno

Temperamentní žena – a zároveň jedna z nejtalentovanějších bytostí na středoevropské (nejen!) muzikálové scéně – je ryzí nezmar a díky její enormní vytíženosti není jednoduché se s ní setkat. Když už ale takový okamžik nastane, jedná se takřka vždy o událost radostnou i vtipnou. Následující rozhovor je toho důkazem.

Když o ni budete pečovat

Rok 1884, myslivna v Jabkenicích… Ač leden, nastala obleva. Země se paří, veškerý sníh je pryč. Vlahý oceánský vítr zanáší z nedalekých polí hnilobný pach nesklizené řepné natě. Až sem, do lesů, na něž padá soumrak. Tmí se stále víc. V prvním patře jde Mistr k oknům, otevírá je dokořán.

Poskytnout hlas krajině

Bohdan Sláma, respektovaný autorský režisér sociálních dramat z venkovského prostředí, v aktuálním snímku Sucho zobrazuje vzájemné zrcadlení mezilidských vztahů a vztahu ke krajině. Příběh se shakespearovským odkazem slouží sice bohulibé, ale tezovitě podané myšlence environmentální zodpovědnosti.

Sto lahví coca-coly

S některými lidmi má člověk dojem, že se zná snad odjakživa. To je i případ mého přítele Andrzeje Jagodzińského. Bude to určitě dáno i jistou intenzitou, až výživností každého našeho setkání. Jako bychom za den či noc museli odžít tolik, co jiní nestihnou za celý život.

Střet kultur v Londýně

V bohaté nabídce londýnských divadel se začátkem letošního roku objevily revivaly dvou muzikálů od legend hudebního divadla, které úzce spojovalo téma pronikání západních vlivů do Asie v polovině 19. století. V přístupu k nevšednímu tématu se ovšem zásadně lišily.

Starý dobrý West End

Stížnosti, že Anglie už není tím, čím bývala, slýchávám čas od času z různých stran. Kverulanti spojují konec starého dobrého Albionu s úmrtím Alžběty I. (nebo Shakespeara?), se zánikem viktoriánského období, s druhou světovou, s rozpadem impéria, a někteří dokonce s šedesátými lety (s nástupem Beatles a spol. však začala nová, ještě...

Operetní svět Mirka Bukovského

Divadelní fotografie z fondů Národního muzea (XXVI)

Jitka Čechová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

Říká se

Že život začíná, když děti ve třiceti konečně opustí hnízdo, žena odejde, pes chcípne a dům je prodanej… a pak – život začíná.