Obsah Divadelních novin 6/2024

Nekonečný oceán života

Byl jsem požádán napsat pár slov do úvodníku Divadelních novin. Téma: MUZIKÁL. Rozumím této prosbě, ale neumím ji splnit jinak, než že budu psát o sobě. V tomto roce je to totiž přesně padesát let, co se pohybuji v divadelní branži. Svůj „první“ muzikál jsem na vlastní oči viděl v roce 1975. Byla to (dnes už legendární) Balada pro banditu v...

Smetanovský cyklus v Ostravě

Ve dnech 2. března (dvousté výročí narození Bedřicha Smetany) až 10. března se v Národním divadle moravskoslezském uskutečnil Smetanovský operní cyklus 2024. S jedním dnem volna se v chronologickém pořadí (čtvrtá Libuše cyklus zakončila) odehrálo všech osm dokončených Smetanových oper. Cyklus se zopakuje od 4. do 12. května (úmrtní den...

Tereza Marečková, Miloslav König: Myšlenka zdravého konce převážila

Rozhovor se šéfem a s dramaturgyní Divadelní společnosti Masopust

O hororech a úhlu pohledu

Čas od času zajíždím do vesnice, v níž jsem prodal matčin rodný dům. Prohlížím si stavení a zahradu a s hrůzou vzpomínám na oněch patnáct let dřiny, kdy jsem budovu dával do obyvatelného stavu. Říkal jsem tenkrát všem, kdo mě litovali, že to dělám místo sportu.

Obnovená krása divadelních kostýmů Smetanových oper

V Muzeu Bedřicha Smetany vystavují od 1. března čtyři původní kostýmy z inscenací Smetanových oper v Národním divadle do roku 1900: nejstarší je z roku 1888 kabát s kloboukem z kostýmu Kecala do Prodané nevěsty (na snímku). Pocházejí z 54 kostýmů, které muzeu předalo Národní divadlo v roce 1934, čtrnáct (Pokračování textu…)

Poselství ke Světovému dni divadla 27. března 2024

Každý člověk je jedinečný a zároveň stejný jako všichni ostatní lidé. Jedinečnost je vnější a lze ji vidět, jistě, ale v každém člověku je také něco, co mu přináleží, co je právě jen tímto člověkem. Můžeme tomu říkat duše nebo duch – nebo tomu nemusíme říkat nijak, pouze to můžeme vzít na vědomí.

Pár poznámek k muzikálu

Jednou za čas je dobré přehlédnout současnou muzikálovou produkci z obecnější perspektivy. Začnu na podzim loňského roku v Plzni a skončím právě teď v Ostravě. Vezmeme to přes Prahu a Brno po veřejnoprávních dotovaných divadlech a moc mě mrzí, že jsem nestihl ve Východočeském divadle v Pardubicích muzikál Do nebe!

Strach po pětačtyřiceti letech

Film Karla Kachyni podle námětu Jana Procházky Ucho se i mezi těmi zakázanými v minulém režimu těší výsadnímu postavení. Nejen že míří k meritu věci, tedy demaskování profízlovaného normalizačního režimu, ale navíc nabízí vynikající hereckou kreaci Jiřiny Bohdalové, která vždy byla vnímána především coby komediální herečka.

Návrat krále?

David Drábek se po delším čase vrací do hradeckého Klicperova divadla, jemuž kdysi neohroženě vládl coby diváckými davy velebený dramatik, režisér i umělecký šéf. Jeho aktuální mise přitom rozhodně není z nejjednodušších, protože bodrý služebník múzy Thálie pečlivě vycídil staré brnění a vyrazil završit rodinnou ságu vyklenutou hrami...

Vojcek jako novodobý otrok

Irituje či naopak povznáší publikum napříč českými scénami nekompromisní systémovou kritikou, již dokáže vykřesat i z politicky netečných, leckdy historických textů. Nepoužívá přitom zanícený křik z barikád ani jiné schematické agitační nástroje, byť je z toho odpůrci často obviňován.

Ještě chvilku snít

Inscenace nazvaná Ještě chvilku, jejíž textovou předlohu na objednávku pražského Národního divadla připravila polská autorka Maria Wojtyszko, představuje v repertoáru Činohry ND pokus inscenovat ne zcela pravidelný dramatický text, vztahující se k divadlu jako fenoménu a ke Stavovskému divadlu jako k místu, které ukrývá nejstarší stopy divadelní...

Kolik váží prasklina?

Tak zněla otázka na kartičce, kterou jsem si vylosovala po jednom z představení festivalu Malá inventura. Od 20. do 28. února 2024 se v Praze konal již 22. ročník této retrospektivy nejvýraznějších premiér uplynulého roku v oblasti nového divadla, pořádané servisní kulturní organizací Nová síť, a právě prasklinu ustanovili její programoví...

Kristýna Daňhelová: Herectví je jen jedno

Temperamentní žena – a zároveň jedna z nejtalentovanějších bytostí na středoevropské (nejen!) muzikálové scéně – je ryzí nezmar a díky její enormní vytíženosti není jednoduché se s ní setkat. Když už ale takový okamžik nastane, jedná se takřka vždy o událost radostnou i vtipnou. Následující rozhovor je toho důkazem.

Když o ni budete pečovat

Rok 1884, myslivna v Jabkenicích… Ač leden, nastala obleva. Země se paří, veškerý sníh je pryč. Vlahý oceánský vítr zanáší z nedalekých polí hnilobný pach nesklizené řepné natě. Až sem, do lesů, na něž padá soumrak. Tmí se stále víc. V prvním patře jde Mistr k oknům, otevírá je dokořán.

Poskytnout hlas krajině

Bohdan Sláma, respektovaný autorský režisér sociálních dramat z venkovského prostředí, v aktuálním snímku Sucho zobrazuje vzájemné zrcadlení mezilidských vztahů a vztahu ke krajině. Příběh se shakespearovským odkazem slouží sice bohulibé, ale tezovitě podané myšlence environmentální zodpovědnosti.

Sto lahví coca-coly

S některými lidmi má člověk dojem, že se zná snad odjakživa. To je i případ mého přítele Andrzeje Jagodzińského. Bude to určitě dáno i jistou intenzitou, až výživností každého našeho setkání. Jako bychom za den či noc museli odžít tolik, co jiní nestihnou za celý život.

Střet kultur v Londýně

V bohaté nabídce londýnských divadel se začátkem letošního roku objevily revivaly dvou muzikálů od legend hudebního divadla, které úzce spojovalo téma pronikání západních vlivů do Asie v polovině 19. století. V přístupu k nevšednímu tématu se ovšem zásadně lišily.

Starý dobrý West End

Stížnosti, že Anglie už není tím, čím bývala, slýchávám čas od času z různých stran. Kverulanti spojují konec starého dobrého Albionu s úmrtím Alžběty I. (nebo Shakespeara?), se zánikem viktoriánského období, s druhou světovou, s rozpadem impéria, a někteří dokonce s šedesátými lety (s nástupem Beatles a spol. však začala nová, ještě...

Operetní svět Mirka Bukovského

Divadelní fotografie z fondů Národního muzea (XXVI)

Jitka Čechová

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

Říká se

Že život začíná, když děti ve třiceti konečně opustí hnízdo, žena odejde, pes chcípne a dům je prodanej… a pak – život začíná.

Milan Uhde / Miloš Štědroň: Balada pro banditu

Začnu obligátní větou, že těch osvícení bylo samozřejmě hned několik, a dodám, že přímo nesouvisela s divadlem.

O jedné nezávislé ženě

Pod tajemným názvem Istyklāl příležitostně uvádějí Jana Plodková a Roman Zach v pražském Ateliéru 22 pozoruhodné scénické čtení ze hry Lenky Jungmannové. Je o polozapomenuté prvorepublikové lékařce Vlastě Kálalové.

Marečka v Brně neberou

V mém věku se člověk ocitá v určité izolaci.

Výročí 1.−15. dubna

Saic Jakub, herec (1. 4. 1969) △ Brozman Josef, loutkoherec (2. 4. 1949) △ Hnátek Michal, sólista baletu (2. 4. 1974) △ Krejzová Květa, rekvizitářka a herečka (2. 4. 1944) △ Severinová Vlasta, herečka (2. 4. 1929) △ Staňková Eva, kostýmní výtvarnice (2. 4. 1964) △ Thorovský Jan, korepetitor (2. (Pokračování textu…)

Zemřeli

John Ashford (6. 7. 1944 Guildford, Surrey, Velká Británie – 17. 12. 2023 Londýn, Velká Británie) Britský režisér a divadelní a taneční kritik, bývalý ředitel The Place Theatre v Londýně, zakladatel sítě Aerowaves a klíčový propagátor současného britského tance, častý účastník (porotce) České taneční platformy. Blumfeld S. M. (Čaroděj OZ)...

Kdo vybírá ředitele?

Brněnská radnice oznámila podmínky dvou výběrových řízení na ředitele městských kulturních organizací. Informace jsou otevřené, víc než jindy bývají, se jmény uchazečů i se složením výběrových komisí.

Ten musel jít z kola ven (III)

Ve Státním divadle v Ostravě jsem měl hodně příležitostí.

Kritický žebříček – muzikál

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je dobré vidět / 2 na vlastní nebezpečí / 1 vhodné pro derniéru Milan Bátor Lukáš Dubský Lukáš Helcelet Josef Herman Radmila Hrdinová Petr KlariN Klár Jiří P. Kříž Jiří Landa Luboš Mareček Vítězslav Sladký Lenka Šaldová Vít Závodský Hudební divadlo (Pokračování textu…)

Ludvík Kavín: Dramolet číslo 2

Scéna je tmavá, ne-li černá: jevištní prkna, zadní stěna, boční scény i nepříliš přesahující závěsy z boků a seshora nad forbínou. Všechno je černé. Když vcházejí diváci do sálu, vidí na scéně jen úsporně nasvícenou velkou, až nadměrnou suchou haluz a zbytky jednoho okenního rámu (někde v prostoru, spíš v zadní části scény).