Obsah Divadelních novin 7/2023

Kdo za to může?

Kdesi v diskusi na Facebooku nad protesty učitelů vysokoškolských humanitních oborů kvůli místy extrémně nízkým platům jsem zachytil příznačný postřeh: mohou za současnou tristní situaci ti, kdo po humanitních oborech, a dodejme i kulturních a uměleckých, léta šlapali, nebo ti, kdo po sobě nechali šlapat?

David Šiktanc: Jídelní vůz

(režie David Šiktanc, premiéra 24. března 2023, Činoherní studio Ústí nad Labem)

O trestu smrti a neškodném kultíčku osobnosti

Mám rád ostrov Formosa, kterému se dnes říká Tchaj-wan. Držím mu palce v nerovném soupeření s velikou komunistickou Čínou a závidím Markétě Pekarové Adamové, že si tam takhle počátkem jara mohla zaletět; na jaře tam bývá nejkrásněji.

Zdeněk Kozák: Nezadržitelný vzestup Eduarda Žáka

V první půli roku 1989 jsem psal svoji „scénickou mozaiku“ pro tehdejší Divadlo na provázku na motivy povídky Ivana Olbrachta Kariéra Eduarda Žáka.

Kritický žebříček – opera

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je dobré vidět / 2 na vlastní nebezpečí / 1 vhodné pro derniéru Věra Drápelová Helena Havlíková Josef Herman Radmila Hrdinová Daniel Jäger Olga Janáčková Rudo Leška Lenka Šaldová Národní divadlo, Praha, Státní opera – Richard Strauss: Růžový kavalír 3 3,5 (Pokračování textu…)

Až se tobě bude třásti ruka

Ten titulek jsem si vypůjčil z dávné reportáže Heleny Klímové v dávných Literárních listech. Byla o necitlivosti mladých lidí vůči starším, o jejich pohrdání stářím a o jejich přemrštěných nárocích. Tenkrát jako mladíka mě příliš nezaujala.

Tok života a smrti

V pražském Centru současného umění DOX hostovala japonská tanečnice a choreografka Ruri Mitó (nar. 1982), jež zde na pozvání Viliama Dočolomanského uvedla v komorním galerijním prostoru svou choreografii z roku 2018 Sumika.

Už je tady zas aneb Dvakrát Schimmelpfennig

Málokterý současný dramatik je tak plodný jako Němec Roland Schimmelpfennig (*1967). Od roku 2001, kdy vzbudil celosvětovou senzaci hrou Arabská noc, většinou píše dva tři texty ročně, mnohdy na objednávku.

Audience – Příjem – Magor: Bravo!

Sleduju záští, s nímž establishment promyšleně likviduje nejlepšího člověka, kterého jsme kdy měli (…) V co doufá apokalyptická sovětská šelma, když nás zasáhla zrovna do krku? Když se chová jako šelma krvepijec?

Destrukce provedena pouze zčásti

Adaptace románu Stanislava Bilera Destrukce v pražském Divadle X10 nabízí řadu povědomých situací, typických nejen pro tuto scénu. Jde o korektně nekorektní inscenaci zasazenou do současnosti, na českou ves, kde člověk, který si myslí, že tam uteče před městským a obecně civilizačním tlakem, stejně klidu nedojde.

Jemný půvab spásy v mužské vizi

Dvěma určujícími pohyby jsou stah a rotace. První je předpokladem pro ten druhý, stažení napětí je potenciálem pro expandování, rozšíření vědomí skrze prvotní chaos.

Vezmeme to od píky?

Dvacátý pátý únor 2002 zůstane zapsán v české polistopadové historii pozoruhodným způsobem. Ten den – na výročí komunistického převratu v roce 1948 – měl rukou atentátníka zemřít bývalý stalinistický prokurátor Karel Vaš.

V Olomouci dějí se věci

V nedávných olomouckých poměrech by nebylo pomyšlení nasadit Modrovousův hrad maďarského modernisty Bély Bartóka, i když před třiašedesáti lety (1960) tu měl českou premiéru! Za důležitější považuji zdůvodnění volby titulu projektem inscenace, tématem, které režisérka Daniela Špinar srozumitelně promítla do jevištního řešení.

Simona Šaturová: Pořád mě baví se zlepšovat

Simona Šaturová je sopranistka světového formátu. Vystupovala v předních koncertních síních, operních domech a na festivalech, které jsou pro zpěváka splněným snem. Letos se objevila i na cenách Český lev, v Rudolfinu seděla po boku Petra Václava, režiséra úspěšného snímku Il Boemo, který sklidil šest Lvů včetně titulu Nejlepší film roku. I...

Kdo tedy byl Antonín Heythum?

Resumé obvykle nenesou samostatný titul a výjimky tak nepostrádají půvab. Resumé monografie Antonína Heythuma je nadepsáno otázkou: Kdo tedy byl Antonín Heythum? Předcházejí mu čtyři stovky stran přesvědčivých odpovědí a samotná poslední věta resumé jasně pojmenovává, o čem jsou: Právě proto můžeme Heythumovo dílo považovat za vskutku...

Ženský hlas rozeznívá vesmír jinak

O výstavy žen věnujících se výtvarnému umění není v dnešní době nouze, dominují i na různých přehlídkách a dostávají ceny. Nejsem si jistý, jestli se stalo jejich umění fenoménem, nicméně ženy jsou dnes na české umělecké scéně vidět více než kdy předtím.

Kostlivci z almary Jana Rejžka

Potkal jsem onehdy na udílení literární ceny českého PEN klubu Jana Rejžka. Na otázku, jak se mu dýchá po volbách, vystřelil od boku: Už jsi čet moje paměti? A hned mi jedny za tři stovky střelil. Aby se neřeklo, začal jsem je i číst. Vzápětí jsem ale zbystřil a už o pár stránek dál jsem si poručil napsat o nich. Nakladatelství Galén Lubomíra...

Anne-Marie Cardin: Loutky jsou věrné své povaze

Loutkářku, která vystupuje pod uměleckým jménem Anne-Marionnette, jsem potkala v jejím ateliéru v kanadském městě Quebec. Byla jsem zvědavá, jak Kanaďanka s českými kořeny žije a tvoří.

Patrick-Jude Oteh: Do vaší země jsme se zamilovali

Jos Repertory Theatre ze severu centrální Nigérie se věnuje řadě a aktivit a specializuje se na českou dramatiku. Domorodému publiku dosud představilo Havlovu Audienci, Erbenovu Kytici, Čapkovo R.U.R. i cimrmanovskou hru Dobytí severního pólu.

Opera Lucerna na Slovensku

Divadelní fotografie z fondů Národního muzea (VI)

Petr Smyczek

Dotazník aneb Vyhlížení divadelního času

Pozdní rytířská

Láry – fáry, a ty mě budeš balamutit, že balustrádu si tu zrobíš!

Blížení se pravdě

Pouštět se do polemiky je marná snaha. Nezažil jsem nikdy diskusi, v níž by někdo přesvědčil toho druhého o své pravdě.

Výročí 16.−30. dubna

Elefteriadu Tena, zpěvačka (16. 4. 1948) △ Tunová Hana, herečka (16. 4. 1973) △ Rozehnalová Hana, sólistka baletu (17. 4. 1953) △ Grafnetterová Marie, sólistka operety (18. 4. 1933) △ Procházka Aleš, herec (18. 4. 1963) △ Kalvoda Radim, herec (19. 4. 1973) △ Křenková Mahulena, tanečnice (19. 4. 1958) (Pokračování textu…)

Zemřeli

Kenzaburó Óe (31. 1. 1935 Osehigashi, Prefektura Ehime, Japonsko – 3. 3. 2023 Tokio, Japonsko) Spisovatel, po Jasunarim Kawabatovi druhý japonský nositel Nobelovy ceny za literaturu (1994). Marek Kopelent (28. 4. 1932 Praha – 12. 3. 2023 Praha) Hudební skladatel, klavírista, publicista a organizátor, jedna z nejvýznamnějších postav českého hudebního...

dvě oznámení

Zhruba dvě desítky našich čtenářů si předplatily letošní ročník Divadelních novin prostřednictvím portálu predplatit.cz. Až 29. března jsme od pracovníků portálu obdrželi oznámení, že s okamžitou platností končí činnost, neboť přetrvávající složitá ekonomická situace nám neumožňuje pokračovat v provozování portálu. Portál už...

Roztáhnout křídla a letět (XI)

Ne každý titul klasického repertoáru je vhodný pro loutkové divadlo. Proto každá volba inscenovaného titulu vždy vyžadovala precizní znalost předlohy a jejích inscenačních možností.

Dopis „Dismančat“ Růženě Naskové (1949).

Přání kolektivu Dismanova rozhlasového dětského souboru Růženě Naskové k 65. narozeninám je současně ilustrativním dokumentem své doby. Pozoruhodné jsou také podpisy členů souboru. (Pokračování textu…)

Fagi a divadlo

(Pokračování textu…)

Alexej N. Tolstoj / Eva Borisová: Zlatý klíček

(Městské divadlo mladých Ostrava, režie Karel Dittler, premiéra 29. prosince 1948, zhlédnuto v roce 1949 v Loutkovém divadle Radost, Brno)

Lenka Dombrovská: Kontextové prohloubení programu divadla Komedie

Rozhovor s kurátorkou festivalu Nová komedie