Obsah Divadelních novin 2023

Dáme to!

Vstupujeme do 32. ročníku Divadelních novin v době válečné, v době, která nám hrozí nejrůznějšími krizemi, v době, kdy je ve společnosti skoro třetina malověrných, kteří by se, vystrašeni poměry, prodali i peklu.

Jurij Andruchovyč: Moskoviáda, dramatizace

režie, scéna Dušan David Pařízek, premiéra 18. prosince 2022, Divadlo X10, Praha.

Libuše Habartová: Dát o sobě vědět

Rozhovor s ředitelkou Slováckého divadla v Uherském Hradišti o přehlídce Zaráz 2023

O kandidatuře a skvrnách

Tak máme ty svátky všechny šťastně za sebou. Slunovrat proběhl podle dohody, genocida kaprů zanechala na chodnících krvavé skvrny a silvestrovské oslavy několikacentimetrovou vrstvu střepů na Karlově mostě.

PF 2023

(Pokračování textu…)

Co s českou klasikou?

V předvánočním čase měly na Moravě premiéru dvě nejznámější a „nejnárodnější“ opery: Prodaná nevěsta a Rusalka. Obě v podobě, která polemizuje se zavedeným formátem líbivých tklivých příběhů.

Česká hra o trůny v retro kabátě

Bájný přemyslovský kníže Neklan, jeden z mytologických potomků našeho národního praotce Přemysla Oráče, vstoupil ve stejnojmenném dramatu Julia Zeyera a úpravě Jaroslava Vostrého po mnoha letech na jeviště Mahenovy činohry. Inscenace Štěpána Pácla vyvolává mnoho otázek, které se dají smrsknout do jediné. Co z této bájné mytické tragédie...

Mluvme (s dětmi) na rovinu!

Jedno z nejpalčivějších témat, které se dotýká dětského diváka, je rozvod rodičů. Na vlastní kůži ho zažije každé druhé dítě. Kupodivu se mu však inscenace pro děti příliš často nevěnují. Je to takový slon v místnosti, kterého raději opatrně ignorujeme.

Zbytečně realistický Hordubal

Román Hordubal Karla Čapka z roku 1933 dodnes působí poetičností jazyka a tematickou přitažlivostí Podkarpatské Rusi, ohromující přírodními krásami a otřásající sociálními poměry. Čapek se na pozadí hospodářské krize, která věstí radikální zlom ve všech aspektech lidského života, ovšem nezabývá sociálními poměry, ale dopouští se...

Škola k ničemu, Mistr taky

Kde se vzal, tu se vzal Učitel (Hynek Chmelař), aby mladého muže, Žáka (Vojtěch Hrabák), měkce, ale důsledně odřízl od jeho nervnosti, aby jej vyňal ze všudypřítomných informačních ataků (ty zde symbolizuje mobil) do jiného světa.

Cestou ke smrti

Film Šepoty a výkřiky Ingmara Bergmana ze sedmdesátých let minulého století patří ke kultovním a poskytuje bohatý materiál k psychologickým analýzám. Jeho scénická podoba se v Čechách objevila poprvé poměrně nedávno, v Divadle Disk kde ho pro absolventský ročník činoherního herectví DAMU adaptovali Norbert Závodský a Kateřina Slezáková.

Černá celebrace. Penetrace bohem

Tanečník, performer a choreograf Martin Talaga v nové sólové produkci Headless Mule detabuizuje tělo. Tělesnost zbavuje zakonzervované rituality kléru, který přes deklarovanou asexualitu čelí rozsáhlým skandálům zneužívání na lokální úrovni i nejvyšších místech. V intimní megashow hledá performer vztah těla a spirituality očištěné od...

Robert Lepage: Divadlo je strom

Robert Lepage (*12. prosince 1957) patří k nejvýznamnějším divadelním tvůrcům současnosti. Jeho inscenaci Snu noci svatojánské v RNT v Londýně (1992) považuji za jedno z nejlepších představení, jaké jsem kdy viděl, stejně jako klipy a koncerty britského zpěváka Petera Gabriela a produkce Cirque du Soleil, které režíroval. Navíc vystupoval ve...

Překvapují dodnes aneb O dvaceti pozapomenutých sešitech Nezávislé scény

Asi v polovině sedmdesátých let minulého století jsem v jednom pražském antikvariátu zakoupil divadelní časopis, o jehož existenci jsem do té doby neměl vůbec tušení. Měl lákavý vzhled, grafická úprava jednotlivých sešitů už z dálky dýchala atmosférou meziválečné avantgardy a také název celého tohoto komplexu sliboval, že by jeho četba pro...

Umění a diktatura

Kdo ve skutečnosti likviduje ruskou kulturu a jak tomu kultura vzdoruje

Zemřeli

Karel Špelina (2. 11. 1936 Plzeň – 13. 12. 2022 Praha) Dlouholetý violista České filharmonie, člen Klavírního kvarteta Bohuslava Martinů a pedagog Pražské konzervatoře. V letech 1966–1970 hráč na violu v operním orchestru plzeňského Divadla J. K. Tyla. Hilda Augustovičová (6. 8. 1934 Budmerice, Československo – 18. 12. 2022 Nitra, (Pokračování...

Výročí 16.−31. ledna

Mikšaník Vratislav, sólista baletu (16. 1. 1943) △ Studénka Rostislav, herec (16. 1. 1973) △ Březka Vítězslav, loutkoherec (17. 1. 1973) △ Cigánek Ladislav, herec (17. 1. 1963) △ Havel Zdeněk, scénický výtvarník (17. 1. 1948) △ Konečná Iveta, kostýmní výtvarnice (17. 1. 1968) △ Jurečková Kateřina, sólistka opery (18. (Pokračování...

Inscenace roku 2022

Pro letošní anketu Inscenace roku bylo osloveno 200 respondentů, kteří mají nějaké profesionální vztahy k tuzemskému divadlu. Odpovědělo 90 respondentů, „volební účast“ tedy máme 45 %. Málo? Dost? Do statistik započítávám i hlas Petra Oslzlého pro inscenaci Vykouření, který již nebylo možné zařadit do vysázené stránky. Každý respondent...

Dopis Karla Jerneka mamince (1939)

V roce 1939 bylo Karlu Jernekovi devětadvacet let, měl za sebou dvanáct inscenací ve Švandově divadle, jednu v Národním (Trampoty s rodinou) a právě získal angažmá v brněnském Zemském divadle. Debutoval zde Prodanou nevěstou, kterou nastudoval spolu s novým šéfem opery, teprve pětadvacetiletým Rafaelem Kubelíkem. Inscenace byla jeho prvním krokem...

Fagi a divadlo

(Pokračování textu…)

Kdybych mohl, svlékal bych herce pořád

Tento můj citát vybral před pár lety editor Divadelních novin jako titulek rozhovoru se mnou. Tušil jsem, že to zavání průšvihem. A taky že ano. Od té doby zaručeně poznám, jestli novinář, který se mnou dělá interview, tento dávný článek četl. Většinou ne, titulek ovšem ano.

KaprKód (Kapr Code)

dokumentární opera o rozporuplném životě pokrokového skladatele a významného komunisty Jana Kapra

Josef Morávek: Mou největší chybou bylo, že jsem si nepřivedl na klíčová místa své kolegy

Rozhovor s odvolaným ředitelem Josefem Morávkem

O rozdílu mezi bezdomovcem, tulákem a mnou

Nedávno jsem byl v Praze na Smíchově svědkem tichého dramatu. Projížděl jsem pomalu Zborovskou ulicí ve šňůře, která se vytvořila za popelářským vozem, po chodníku mou rychlost kopíroval bezdomovec s modrou plastovou taškou značky Ikea přes rameno.

Miloš Horanský: Litanie o svatém Jidášovi a hladu po lásce

Závěrečná pasáž z poslední vydané poemy Miloše Horanského Litanie o svatém Jidášovi a hladu po lásce

Kritický žebříček – Tanec, balet

5 zážitek / 4 nenechte si ujít / 3 je dobré vidět / 2 na vlastní nebezpečí / 1 vhodné pro derniéru Marcela Benoniová Jana Bohutínská Lucie Dercsényiová Vladimír Hulec Ivana Kloubková Lucie Kocourková Ivanka Kubicová Zdeněk Prokeš Roman Vašek Národní divadlo, Praha – Tramvaj do stanice Touha (J. Neumeier) 3 (Pokračování textu…)

Paměť národa připomene romský holokaust

Na výročí osvobození Osvětimi připomene Divadlo Paměti národa přes pět tisíc romských obětí holokaustu z Čech a Moravy představením Paměť jsme my: Silnice č. 19. Spolu se studentkami Pražské taneční konzervatoře v choreografii Nely Štarkové je uvede 27. ledna od 19 hodin v Domě U Kamenného zvonu, 31. ledna pak (Pokračování textu…)

Petr nebo Pavel

Říká ve Stroupežnického Našich furiantech oud obecního vejboru Šmejkal při volbě ponocného: Jen když mi dá dobrý pozor na mý včeličky, aby mi je zlodějové v noci nevyloupali!

Jak opustit Rusko

Když za sebou Dušan D. Pařízek v roce 2012 naposledy zavřel dveře divadla Komedie, kde pod značkou Pražské komorní divadlo vybudoval nejen na tehdejší poměry nevídaně originální a především herecky, režijně i dramaturgicky komplexní scénu, dozajista tušil, že končí něco neopakovatelného.

Tramvaj do stanice Minulost

Přední osobnosti dějového baletu druhé poloviny 20. století se postupně dostávají na repertoár Národního divadla – John Cranko, Jurij Grigorovič, Frederick Ashton, nejnověji John Neumeier…

Tři roky terénních průzkumů na poli performativního umění

Terén, pole performativního umění, oslavil na konci září 2022 tři roky působení na (nejen) brněnské kulturní mapě. Svou činnost tato dramaturgická a produkční platforma oficiálně zahájila v říjnu 2019 jako třetí scéna Centra experimentálního divadla (CED) vedle Divadla Husa na provázku a HaDivadla.

Musí nás zdánlivé radosti jen těšit?

Zatímco o depresích slýcháváme díky dnes už poměrně funkční osvětě často, chronická úzkost bývá mnohdy opomíjena či podceňována. V nové inscenaci divadla Masopust Tisíce radostí se však ocitá v hlavní roli.

Strkat prsty do vlastních ran

V toliko třech speciálních předvánočních uvedeních představilo HaDivadlo nový projekt Než skončí válka, v němž pět ukrajinských uprchlíků reflektovalo svůj život v Česku. Dokumentární inscenaci režíroval jejich krajan a student Divadelní fakulty JAMU Max Nowotarski. Válečný exodus takto získal až nepříjemně hodnověrnou...

Natálie Holíková: Na jevišti i v životě chci autenticitu

Na podzim roku 2021 se centrem Hradce Králové proháněl bílý jelen a ve Studiu Beseda měla premiéru inscenace Prolomit vlny. Mentálně narušenou dívku v příběhu o sebezničující lásce ztvárnila herečka Natálie Holíková.

Miloš Horanský, jeden z nejbližších přátel

Miloš Horanský se zapsal silně do našich vzpomínek. V letech 1970–1972 spoluvytvářel jako režisér podobu takzvaného Bílého divadla, které působilo v Praze (nejdéle v břevnovském zámečku Kajetánka) a v Chebu, kde v té době Horanský vedl jako umělecký šéf tamější divadelní soubor.

Budeme si pracovně ležet v náručí

A těším se, jak si budeme pracovně ležet v náručí… Tak končil dopis, kterým mě v létě 1980 vítal Miloš Horanský na prahu naší spolupráce v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, kam jsem nastupovala jako čerstvá absolventka divadelní a hudební vědy na FF UK. Na liberecké angažmá jsem se těšila. Nicméně po Horanského pracovní náruči jsem nijak...

Jak moc jsme zlobili? aneb Vánoční pohádkový program České televize

Pohádková vánoční nadílka v ČT bohužel i v minulém roce pokračovala v režimu menšího počtu premiér nastaveném v posledních letech, v jehož rámci je programové schéma prvního programu obohaceno dvojicí nových filmů vysílaných na Štědrý den, respektive v první svátek vánoční. Štěpán pak slouží coby odbytiště repríz. Kvantita nicméně...

Bohéma je z Brna…

Kniha Bůh je z Brna…, s podtitulem Karel Fuksa o brněnské bohémě, Arnoštu Goldflamovi, Frantovi Kocourkovi, Janu Novákovi, sobě a dalších, byla pokřtěna v Kongresovém sále Divadla Husa na provázku. Kromě autorů knihy a šéfredaktora nakladatelství Mladá fronta se aktu zúčastnili také Arnošt Goldflam a Miloš Štědroň.

Racek minimalistický

Britský režisér Jamie Lloyd se proslavil rapovou verzí Cyrana z Bergeracu s Jamesem McAvoyem a podobně zpracoval i Čechovova Racka v Harold Pinter Theatre v novodobé adaptaci Anyi Reiss. V Praze byla inscenace k vidění v rámci NT Live, já si však za tím pravým divadelním zážitkem zaletěla do Londýna.

Božský výběr z polského divadla

V Krakově se na začátku prosince odehrál 15. ročník Mezinárodního divadelního festivalu Božská Komedie. Mezinárodní je díky porotě, která zde má nahlédnout s patřičným odstupem to nejlepší z polské divadelní tvorby za poslední rok. Letos byl jejím členem mimo jiné Martin Glaser.