Divadelní noviny > Názory – Glosy
Výlet do Plzně
Nejdřív jsem si na kole jel k Vietnamcům do večerky pro pivo v plechu, aby se snadno vezlo; tížila mne hlava, a další zátěž, ač by to i byla zátěž vratná… ne, ne, žádné sklo!
Poté, po návratu od Vietnamců: Milá prázdná chatko, dím. Domníval jsem se, že pivo po návratu otevru a v lůno své uložím, leč nyní…
Uložil jsem pivo do lednice místo do žaludku, načež jsem vyšel před chatku, usedl a odšlapal – již podruhé v té bolestné, netrpělivé odpolední půlhodině – zpátky do městysu, kde jsem poté v nádražní restauraci pojal dvoje svijany a čekal jsem, zda ke mně promluví plzeňská inscenace Tylova Flamendra. Snad pěnou, dohadoval jsem se, snad pěnou ke mně to představení nenápadně promluví… Leč ani po dvojité pěně nic. Plzeňský Flamendr, jehož premiéru jsem před týdnem zhlédl, toť nic, ani pěna ne, jen zbytečnost.
A to jsem měl vůle víc než piva! Tuhle inscenaci přijmeš za svou, říkal jsem si zprvu. Najdeš pozitiva! Vždyť je to milé, když si město na západě Čech, které jednou bude městem kultury, postaví a otevře krásné nové divadlo, zvané Nové divadlo, a když pak coby první premiéru v této bezvadné budově (na vady té budovy zapomeneš, přikázal jsem si) milí Plzeňáci uvedou Tylova Pražského flamendra, lišácky upraveného pro Plzeň… Prostě: pěkné to je! Pěkné a milé to je, a ty v tom najdeš samé klady, nakázal jsem si, načež jsem s dobrou vůlí začal.
Josefa Kajetána Tyla k Plzni váže fakt, psal jsem, že v Plzni zdechl (první laps!), načež po něm pojmenovali místní scénu, načež si léta Páně 2014 režisérka Deáková a dramaturgyně Špičková vzaly Tylova Flamendra a pro Plzeňský deník o něm prohlásily: Plzeňský flamendr nabídne inspirativní pohled na prostředí, které nejen divadelníci, ale i diváci dobře znají. Flamendr v češtině označuje člověka, který rád pije a ponocuje. V Tylově hře se mu dostane pěkné životní lekce. Ta ho naučí nejen objevit skutečné schopnosti, ale i rozpoznat charaktery lidí a najít velkou životní lásku.
No tedy, takové hlouposti! A dobré vůli byl konec, milí zlatí. Ne, ne, třikrát ne. Ty to představení nebudeš chválit, nebudeš v něm hledat, co v něm není. Ty naopak bez vytáček prohlásíš, že kamenem úrazu této inscenace není Tyl, jakkoli špatný by byl jeho moralistní text, nýbrž snaha výše jmenovaných dam Tyla přepsat, dopsat a bůhví co, a to celé s výsledkem – hlouposti na hlouposti! Zábavička na zábavičku! Někde je šev evidentní, ale jinde – a mnohem častěji –, abys ten šev lupou hledal. Cos dostal, byla kopečková zmrzlina: hloupost na hloupost (tehdejší na dnešní), zábavička na zábavičku (tehdejší moralistní zábavička na dnešní trochu méně moralistní zábavičku), neosobitost na neosobitost; načež se kopečky roztekly.
Ergo kladívko moje teze zní: Pokud chceš Tyla pouze užívat, pokud chceš Tyla doplnit (posunout, přiblížit, přepracovat, rozvrtat, roubovat, zahustit…), musíš sám být… geniální! Musíš to umět, jinými slovy, a musíš vědět, proč to děláš, to především. A když už jsme v tom – je libo ještě jedno nakopnutí? Inu, musíš vědět, proč to děláš, jak řečeno – avšak předem! Pokud důvody, proč to děláš, vymýšlíš až následně, a pokud přitom doufáš, že to nikdo nepozná, pak se pleteš.
To všechno lze říct i úplně stručně: Viděl jsem před časem v Národním Tylova Dudáka, proti němuž člověk může mít výhrady; v každém případě je to ale představení sdostatek osobité čili – pro stručnost – umění. O plzeňském kusu se nic takového říct nedá, neb o tom, co jsem viděl v Plzni, lze říct jen tolik: takové divadlo krom diváků, jimž vyhovuje takové divadlo, může vyhovovat jen jednomu druhu lidí: těm, jimž během méně uřvaných kusů hlasitě kručí v břiše.
Inu, voilà! Jeďte na Flamendra do Plzně, vy, kdož před divadlem pořádně nejíte, načež už v prvním dějství rušíte sousedy a sami se propadáte studem!
Komentáře k článku: Výlet do Plzně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
