Výlet za nevídanými dovednostmi

Třetí hraný film režiséra Roberta Sedláčka Největší z Čechů se na první pohled zabývá méně závažným tématem než oba jeho hrané filmy předchozí, Pravidla lži (v komunitě odvykacího zařízení se řeší základní vztahové a další existenciální problémy) a Muži v říji (demaskovaní politici při výjezdu mezi „lid“). Ale ani v posledním snímku nezahazuje zkušený dokumentarista flintu „hlubšího významu“ do žita a přesto, že se mu nepodařilo sehnat prostředky na realizaci filmu o souvislostech kauzy Čunek, jeví se jeho novinka o bizarních přebornících v různých nesmyslných aktivitách jako podstatnější výpověď o podivných zákrutech i motivacích našich aktivit. Příběh začíná ostatně před slyšením u Fondu pro českou kinematografii (jednoho z posuzovatelů si střihnul Jan Hřebejk), kde se dramaturgyně (Simona Babčáková) s režisérem (Jaroslav Plesl) snaží obhájit svůj projekt. Jde tedy o úhel pohledu v kinematografii ne sice zcela nový, u nás však zatím nepříliš využitý: sledujeme film o filmování, mladí tvůrci jedou točit polohraný dokument. Jejich cesta míří do Pelhřimova, města, které je zavedeno na pořádání mistrovství v neslýchaných oborech. Natáčení sponzoruje jakýsi pivovar (reprezentanta ztvárňuje Michal Bumbálek, zde jde nepochybně o vtipný výběr brněnského herce s případným příjmením). Štáb se vejde do jednoho osobního auta, se dvěma jmenovanými jede pochopitelně kameraman (Jiří Vyorálek) a začínající zvukařka (Johana Švarcová). Putování za bizarnostmi doprovázejí i osobní problémy filmařů, nejdramatičtěji je prožívá v profesi ne zcela odpovědný kameraman, který si je nejistý stran paternity dítěte, očekávaného jeho manželkou. Líbezný kolorit české krajiny (kamera Petr Koblovský) vytváří kontrapunkt s existenčními starostmi filmařů a především se zcela šílenými soutěžními koníčky snímaných přeborníků. Ve filmu účinkují jak skuteční „pelhřimovští“ laureáti (různí siláci), tak profesionální herci. Z jejich kreací rozhodně nezapomeneme na náckovsky orientovaného pivaře, který je schopen otevřít a vypít „lahváče“ pod vodou v kašně (Marek Taclík), akurátního sběratele čtyřlístků, který si nalezené přírodní odchylky v herbáři katalogizuje a kvantifikuje (Martin Myšička), a především „běsovského“ prudiče, který se chce do filmu dostat za každou cenu (Robert Mikluš). Zprvu sice narazí na nezájem filmařů s prezentací jakéhosi miniaturního hmyzu, nabídne však náhradní dovednost, konzumaci stovky uzenek na jeden zátah. Jak to dopadne, nebudu prozrazovat. Groteskní pinožení kontrastuje s profesními problémy i se starosvětskou atmosférou města na Vysočině, kde všechna ta podivná prezentace probíhá. Lokalita vlastně napomáhá osvědčenému mixu „vysokého a nízkého“. Čtveřice hlavních postav je ztvárněna s mimořádnou autenticitou, Babčáková je ve své roli drtivě věcná, Plesl představuje režiséra, v němž ještě stále doutná jiskérka naděje ve smysl vlastního počínání. Vyorálek ztvárnil vichřičně rozervaného profesionála a Švarcová reprezentuje v kvartetu sympaticky somnambulního člena, který ovšem svou práci dělá rád a bere ji vážně. V epizodách se objevují další hvězdy, především Aňa Geislerová v partu servírky v hluboce noční restauraci, kdy ataky sexuálně loudivého kameramana dlouhými výmluvnými pohledy sice zvažuje, ale nakonec odmítne. Za umělecky problematičtější považuji „fór“ s participací folkové star Wabiho Daňka, který je – ve finále – sám za sebe též „jakoby“ členem Fondu pro kinematografii a do běžících závěrečných titulků živě zpívá svůj už značně obehraný Outsider waltz. Ale to je jediná maličkost – škoda, že právě ve finále – která mi na filmu vadí. Jinak nenápadná, invenčně natočená výpověď o zdánlivě okrajových jevech působí účinněji než některé projekty s proklamovaně velkým tématem.