Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Kritika

    Výprava za lovci zážitků

    V novince ústeckého Činoherního studia Bílý karibu, pod níž jsou podepsáni režisér Tomáš Loužný a dramaturgyně Marie Nováková také jako autoři textu, se ocitáme na severu Kanady mezi Inuity. Však nás také na začátku hrdelním rituálním „zpěvem“ vítají dvě bytosti v maskách. Obří bílý krmelec, na jehož konstrukci se pohybují, by přiléhavěji charakterizoval okolí šumavského wellness hotelu, protože Eskymáci stáda divokých karibů nejspíš senem nepřikrmují, ale budiž. Na to, že jde o střet divočiny, původní kultury a zpovykaných bohatých snobů, kteří se předhánějí v lovu turistických zážitků po celé zeměkouli, asi i tak přistoupit lze. Otázka je, jak výstižně se dokázali autoři této současné hororové komedie, která si střílí z lidské pýchy, bohorovnosti a arogance obnažované při střetu s magickou a mýtickou silou přírody, na své téma podívat.

    Tomáš Čapek, Jiří Černý, Nataša Gáčová a Annette Nesvadbová coby snobští turisté, za nimi Andrea Uhlík Berecková v roli domorodé pokojské FOTO MARTIN ŠPELDA

    První třetina zhruba třicetistránkového textu, jehož dramatický potenciál vydá spíš na anekdotu než regulérní inscenaci, má výrazně satirický charakter. Eva a David, dobře zajištěný pár se dvěma dětmi (příznačně přenášenými v tašce v podobě dřevěné skládačky) vyznává snad všechny „správné“ trendy, které v jeho civilizačním okruhu právě frčí, počínaje výchovou dětí k hyperkorektnosti a konče extrémní hygienou a bezlepkovou stravou. Mlčící domorodou pokojskou zahrnují salvou otázek, a nakonec se dosti směšnou formou pokoušejí své děti vzdělat v inuitské mytologii a zákonech lovu a při tom se natáčejí na mobil. Pointa je, že se při setkání s místním pastevcem chovají jako žoviální pitomci, když na ně v žertu namíří zbraň, David zbaběle uteče a nechá mu Evu s dětmi napospas.

    Druhá část hry připomíná osvědčený a velmi konvenční dramatický model: sejdou se po čase staří známí a v nějaké vyhrocené situaci (tady vše odstartuje Davidův úprk) vyplouvají na povrch jejich vztahy i skutečné povahy. Do hotelu dorazí Michal – Davidův kamarád, někdejší společník v podnikání a Evin bývalý partner – s přítelkyní Kamilou, kterou poznal na Galapágách. Všichni mají společně vyrazit na lov bílého karibu. Co se vyvalí na povrch, není nic pěkného. Odhalení z minulosti postav jsou až nepravděpodobně pestrá, počínaje opuštěním rodiny a sexuálním útokem konče.

    Divadelní tvar, až dosud udržovaný v psychologicko-surreálné nadsázce, v poslední části zlomí do vážné, skoro tragické polohy postava Kamily, jež je profesí novinářka. Vystrčí před publikum dosud mlčící pokojskou a vybídne ji, aby vyprávěla svůj příběh: Teď promluv ty. Žena s odevzdanou pokorou popisuje domácí násilí, kterému čelila a jež manžel završil vraždou jejich dětí. Případ jako z černé kroniky autoři patrně použili coby kontrast k neautentickým vztahům čtyř snobských lovců, ale hodně přestřelili. Jako by tahle pasáž na jeviště zabloudila z jiné hry.

    A pak už je ráno, v němž turisté vyrazí na lov. Jejich kratičké dialogy nad mrtvým karibu, které se tváří významně a symbolicky, jsou ovšem stejně jako závěr představení k nesrozumitelnosti zahaleny v jakési magicko-mytické mlze.

    Text má očividně vyšší ambice, než jakým může dostát. Inscenace téma nezkoumá, pouze ho s mírně bizarní nadsázkou ilustruje. Autoři se vysmívají konzumentům zážitkového turismu, ale při zacházení s prvky původní kultury, šamanstvím atp. na scéně se chovají stejně legračně jako oni. Dýchavičné rituální zvuky, jež vydávají „domorodci“ na začátku a na konci jako evokaci původní kultury, působí vlastně stejně kýčovitě jako představy lovců cestovatelských trofejí o čistotě a neposkvrněnosti místní přírody. Pro pořádek je třeba zmínit, že herci v limitech letmo nahozeného, nevyrovnaného textu vytvořili typově uvěřitelné, byť nepříliš komplikované postavy, které je možné se zájmem sledovat. Povedená je stylizace kostýmů, rozkročená mezi folklórní prvky a současnou módu.

    Činoherní studio Ústí nad Labem – Marie Nováková a Tomáš Loužný: Bílý karibu. Režie Tomáš Loužný, dramaturgie Marie Nováková, výprava Erika Majdišová, hudba Ivo Sedláček. Premiéra 8. prosince 2023 (psáno z představení v pražském divadle Komedie 29. ledna 2024).


    Komentáře k článku: Výprava za lovci zážitků

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,