Výroční borcení kulis v Ypsilonce

Ypsilonka oslavila své pětačtyřicátiny opulentním tříapůlhodinovým večírkem typu „na přidanou“, uvolněným sledem písniček, výstupů, neformálních gratulací i filmově dochovaných připomínek z bohaté historie souboru. Sešli se skoro všichni jeho současní i bývalí členové, ale také třeba jednorázoví hosté z některých inscenací i teoretici se souborem spojení (Zdeněk Hořínek, Bohumil Nuska). Velmi uvolněně, ale kvalitně se muzicírovalo a zpívalo, kromě Miroslava Kořínka přesvědčili o svých instrumentálních schopnostech i někteří představitelé mladší generace. O šťavnatý, především swingem tepající vokál nebyla nouze, perfektně pěli jako vždy Jaroslava Kretschmerová a Ondřej Havelka, pochopitelně i písničkáři z lůna Ypsilonky, přiřaditelní spíš k folku, Marek Eben a Jiří Schmitzer. Nezklamali zpívající hosté Roman Janál a Josef Zíma (pro mě jedno z nejmilejších překvapení večírku). Ale mimořádně dobře se intonačně orientoval také Vladimír Kratina v Ebenově songu Já se v tom nevyznám, já se v tom neorientuju, naivisticky – a též intonačně čistě – perlil Luděk Sobota, do toho všeho pak dobře pasovala brutální nemuzikálnost Václava Helšuse (neodhadnu, do jaké míry přirozená či přehnaná).

Už se v divadle málokdy nahlas směju, ale stalo se mi u Lábusovy parodie televizního hlasatele či vynalézavé Kořínkovy úpravy proslulé árie Královny noci z Mozartovy Kouzelné flétny pro ypsilonský sbor. Po jevišti se stále agilně pohyboval principál Jan Schmid, hlídal čas a temporytmus, sem tam nějakého účinkujícího přiměl ke „krácení“, občas ho napadlo přidat ještě to, co patrně nebylo v původním scénáři. Začátek a konec produkce patřily ukázkám z Schormova zfilmování rané produkce Ypsilonky Carmen nejen podle Bizeta, ve finále tedy došlo na promítacím plátně ke zborcení kulis a ocitnutí se herců na větrné, zasněžené a nehostinné pláni. Jako by při všem tom radostném vzpomínání přece jen hrozilo memento neradostného „komediantského“ údělu.