Vysílá Přední Kopanina (No. 6)
Vážení a milí,
posílám dnešní Vysílání z Přední Kopaniny:
A pro zájemce také „aktuální“ fejeton z dneška:
Poezie (480)
Uprostřed celonárodního šití roušek, nakupování, domácího věznění a občasného sledování nekompetentního chování představitelů státu ke mně dorazily dvě zprávy jakoby z jiného světa. První hlásala, že Česká republika postoupila v žebříčku nejšťastnějších zemí světa na devatenácté místo, dokonce prý před Belgii. Hned jsem byl šťastnější a moje domácí protivirové vězení se mi snášelo lépe. S kocourem, nejšťastnějším příslušníkem naší rodiny, ta zpráva celkem nic neudělala, jen mrskl ocasem a dál si hověl rozvalen přes půlku mého psacího stolu. Druhá zpráva byla na Facebooku: dnes, 21. března, slavíme Světový den poezie! Já se sice považuji za básníka, ale o tomhle svátku jsem ještě neslyšel, což je ostuda. Hned mě napadlo, jak by se to dalo hezky oslavit, kdybychom mohli bez roušek a beze strachu vyrazit do ulic! Nad hlavami by se nám krásně vyjímaly transparenty a fotografie Karla Hynka Máchy nebo Magora Jirouse, radostně bychom v průvodu vykřikovali dvojverší Jana Vodňanského Až ti začne harašit, pomůže ti arašid! nebo skandovali Těšíme se s básněmi jako vepři s bahnem, čím více jich přečteme, tím víc po nich prahnem, což konstatoval Jiří Dědeček. Třeba bychom si vzpomněli i na Karla Havlíčka Borovského: Bože milý! Jsi-li?! Chraň duši mou! Mám-li jakou!?
Takhle jsem se zasnil, než mi došlo, že už třetí týden vlastně oslavuji poezii ve svém bytě, kam mě zahnal koronavirus. Denně přečtu minimálně jednu knihu básní a uklízím si v knihovně i v hlavě. Když už se přihodila ta nemilá věc, že jsme ohroženi pandemií, takže mi odpadly zahraniční zájezdy, na nichž jsem měl provázet turisty, a nejmíň dvacet koncertů, musím se nějak zabavit. Pročítám proto svou sbírku knih poezie, o níž jsem byl ještě před pár týdny přesvědčen, že už ji nikdy přelouskat nestihnu. Začal jsem podle nálady a podle abecedy: Bass, Biebl, Borkovec, Brousek… Po týdnu už jsem ale přeskakoval, jak se mi chtělo, a denně si připomněl nebo pro sebe objevil alespoň jednoho autora. Hodlám v tom pokračovat, jen si říkám, že ta karanténa by přece jen měla skončit dřív, než celou knihovnu zvládnu. Slibuju si pro jistotu, že budu číst i poté, co se odloží roušky, koronavirus se unaví a národu dojde, že by to chtělo v čele státu někoho méně zahleděného do sebe. Na druhou stranu i předseda vlády mívá ve svých současných vystoupeních řadu poetických míst. Když třeba před pár dny prohlásil, že nás asi čeká zákaz vycházení. To zlehčující básnické slůvko asi mě zaujalo víc než skutečnost, že se nedostanu z baráku. Asi jako slovo vladaře! Jako bych slyšel krále Richarda, jak volá Království asi za koně!, nebo Julia Caesara prohlašujícího Kostky jsou asi vrženy! Ačkoli poezie nechtěného se možná dneska mezinárodně neslaví…
Ale co to je vlastně ta poezie? Doporučil bych vysvětlující báseň Jiřího Koláře, jehož knížky jsem si četl včera celé odpoledne:
Poezie
Jsem obraz pro sluch
A hudba pro oči
Ztracený ráj kdy vracejí se ptáci
V hledání na dluh trdluji
Jsem ústa beze rtů
A ruka bez prstů
Popelka s prázdným oříškem
Zrozením nežádoucí časem zabrumlám si
Jsem živá mrtvá voda
///
Každý den v poledne přibude další ze Zpěvů pro dobrou náladu. Nejlépe ho najdete když si na youtube.cz dáte do vyhledavače Jan Burian Přední, a tam to je a bude.
Srdečně zdravím a přeju dobrou náladu v devatenácté nejšťastnější zemi na světě 🙂
Komentáře k článku: Vysílá Přední Kopanina (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
