Vysílá Přední Kopanina (No. 9-13)
Vážení a milí
Posílám Vám kromě pozdravů z vnitřního exilu svůj každodenní pořad na YouTube.com:
Díl 8:
Díl 9:
Díl 11:
Díl 12:
a díl dnešní – 13:
Vysílání z Přední Kopany bude pokračovat každý den ve 12.00 novým dílem.
Pro Vás, co rádi cestujete, posílám odkaz na svůj mnohadílný rozhlasový seriál o Portugalsku a jeho kultuře a hudbě, který vysílala pod názvem JMÉNA A MÍSTA Vltava. Najdete ho zdarma ke stažení zde: Jména a místa – Portugalsko.
Svou materiální podporu můžete případně vyjádřit zde: https://www.donio.cz/JanBurian
Což rozhodně není podmínkou!
…
Současně posílám dnešní fejeton:
V exilu (481)
Patřím do rizikové skupiny občanů. Zrovna mi bylo šedesát osm a oslavovali jsme to. Přes internet. Moji nejbližší v touze mě uchránit před nákazou na Skypu vtipkovali a byli milí. To by ale samo o sobě k mé záchraně nestačilo. Já musím něco dělat. Nemůžu se přece jen tak zavřít ve svém vnitřním exilu v Přední Kopanině a čekat, až nastane konec světa, nebo aspoň z funkce odejdou premiér a jeho ministr zdravotnictví.
Jsem povoláním písničkář a průvodce, zároveň jsem do důchodu nestihl splatit různé splátky a hypotéky; musím něco vymyslet! A tak jsem začal natáčet na kameru ve svém mobilu každodenní výstupy s písničkami a básněmi a zveřejňovat je pro přátele na Facebooku a pro všechny ostatní na YouTube. A protože jsem na to byl sám, začal jsem se potýkat s úplně novými problémy. S tím, že klavír je moc hlasitý, zato s mým hlasem je to naopak, že odrazy světla mi občas dělají na hlavě bílé fleky, že neumím stříhat filmy v počítači, a tak musím natáčet vcelku: stačí totiž jedno přeřeknutí a můžu začít znovu. Mezitím vylepšuju zatemnění oken, zkouším zpívat z větší či menší vzdálenosti… Čtu si pak i e-maily od diváků, teď mi třeba napsala paní Marie, která to moje každodenní „vysílání“ sleduje: Mám hned pocit, že jsem skočila do jiného světa, a tak si tam chvilku lebedím. Když není možné dělat koncerty, což mi zatraceně chybí, musí mi stačit alespoň tohle; navíc mě to baví.
Sledování televize nebo poslech rozhlasu mě často po chvíli rozladí, občas i vyděsí, a tak si raději čtu zprávy na internetu a přehrabuji se v knihovně. Teď za časů koronaviru přečtu každý den jednu nebo i více básnických sbírek a sám se divím, jak mě to uklidňuje a kolik mi to dává síly, abych si pak mohl poslechnout, co nám zase zakazují naši mnou nevolení zástupci. Ta nekompetentnost a arogance, vypočítavost a také deformovaný jazyk, kterým k nám hovoří, to všechno dohromady by mě možná docela zlomilo, kdybych si nepomáhal básněmi. Nejspíš bych dávno propadl trudnomyslnosti, kdybych se denně nepotkával s lidmi úplně jiného druhu, s básníky, kteří věnovali tolik energie tomu, aby svým vlastním způsobem vyprávěli o sobě a o světě. Mnohdy psali složitě a téměř nesrozumitelně, jindy naivně nebo jen tak hravě. Ale všichni živí i zemřelí obyvatelé mé knihovny věděli, co říkají a proč. Není mezi nimi žádný arogantní idiot, který by vyhlásil, že si lékaři v době epidemie nesmějí vybírat dovolenou, ani pokrytec, který s maskou ochránce lidu likviduje drobné podnikatele a ničí všechno, co mu stojí v cestě.
Moje knihovna poezie, ten babylon slov a metafor, vzdechů a myšlenek, jazyka, který se nedá spoutat, to je moje duchovní dezinfekce… Rozhodně dobrý doplněk všech roušek, respirátorů, rukavic či hovorů s rodinou přes internet. Třeba tahle báseň, kterou napsal japonský modernista Šigedži Cuboi, mi teď připadá opravdu aktuální. Jmenuje se Kámen:
Miliardy let
kámen
mlčky
žil a trval
A zatím
se obloha
střídavě jasnila
a zatahovala
Přeju klid a dobrou náladu. Srdečně zdravím.
///
Díly pořadů Vysílá Přední Kopanina 1-7 a 10 najdete na i-DN v předchozích příspěvcích Jana Buriana. (pozn.red,)
Komentáře k článku: Vysílá Přední Kopanina (No. 9-13)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
