Vysněná Sarah
Po Audienci u královny ve Stavovském divadle se znovu setkala Iva Janžurová s režisérkou Alicí Nellis, tentokrát ve své vysněné hře Božská Sarah. Dramatik John Murrell se v ní inspiroval životem slavné francouzské herečky Sarah Bernhardtové, která ve své době svými výkony i skandály odpovídala plně podobě současné celebrity. A to celebrity překračující daleko hranice své vlasti.
Igor Orozovič a Iva Janžurová v inscenaci Božská Sarah FOTO ARCHIV DIVADLA
Murrell ji uvádí na scénu v pětasedmdesáti letech, kdy už jí věk a zdravotní problémy donutily opustit jeviště. Herečka však pořád srší nezdolnou energií, i když jí už vlastně zbývají jen vzpomínky. K tomu, aby si je oživila, jí slouží tajemník – a trochu služka pro všechno – Pitou, který těžko snáší její nálady, ale přitom ji vlastně chápe a obdivuje. Bohužel Murrell také nešetří sentimentem a úvahy o smyslu herectví a o divadle vůbec notně šustí papírem. Nellis hru také přeložila a možná by větší odstup zabránil jeho mnohoslovnosti. Navíc škoda, že režisérka občas podlehla právě sentimentalitě předlohy a někdy ji ještě zbytečně podtrhla hudbou a světlem.
Nic to ale nemění na tom, že Janžurová dokáže všemi nástrahami textu projít tak suverénně, že je do značné míry zastře.
Janžurová skvěle vystihuje proměnlivost postavy, její náladovost, nevypočitatelnost reakcí, lehký cynismus i sarkastické komentáře. Jen lehce zdůrazňuje její handicap – amputaci nohy –, který ji upoutal do pojízdného křesla. Ale nezlomný duch umí překonat i toto omezení. A hereččina přímo sálající energie jí dovolí připomínat si s pomocí Pitoua úspěšné role i podstatné životní momenty. Sarah Ivy Janžurové je rozmarná, komická i nesnesitelná, zdatná manipulátorka, ale také hořce věcná, ztichlá i vědoucí, hvězda i člověk, který se blíží svému konci, uvědomuje si to a nežije v iluzích. I když iluze byla součástí její existence. Proto si v různých časových skocích musí odehrát nejen vztah k matce, partnerům nebo manželovi, ale také své nejslavnější role. Janžurová je jemně odstiňuje, od patosu velkých hrdinek, přes citový prožitek Dámy s kaméliemi až po dojemného starého mima. Vrcholem jejích výkonů je pak naprosto přesvědčivě předvedená vlastní smrt, z níž pak s novou energií vykročí do života. Nejde tady o hereckou exhibici, ale o dokonalé splynutí s rolí, které je zároveň zcela osobní výpovědí. V mnohém jí pomáhá chápavé partnerství Igora Orozoviče jako tajemníka Pitoua, který je zatím nejjistější ve chvílích, kdy podléhá své rozmarné velitelce a s obtížemi se vtěluje do postav, které herečka nekompromisně režíruje. Někdy se přece jen trochu mění pouze v přihrávače, ale ani přes herecký temperament Janžurové, kterému se těžce odolává, není inscenace pouze jejím sólem.
Divadlo Kalich – John Murrell: Božská Sarah. Překlad a režie Alice Nellis, scéna Matěj Cibulka, kostýmy Kateřina Štefková, hudba Jan Ponocný. Premiéra 15. prosince 2015.
Komentáře k článku: Vysněná Sarah
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
