Vyzkoušet si vlastní život
Sdružení Depresivní děti touží po penězích zve návštěvníky na průřezovou exkurzi po Zemi v době jejího posledního tažení – čili dnes. Prostřednictvím vybraných artefaktů z posledního období života na planetě jsou před našima očima (coby očima mimozemského návštěvníka) rekonstruovány představy lidstva o nesmrtelnosti, mystice a životě před smrtí i po ní.
Jak to bude vypadat po smrti? Aneb nejnovější projekt Depresivních dětí… FOTO ARCHIV
Prohlídka je pojata jako několikero zastavení na cestě do rekonstruované lidské duše. Fantastičtí průvodci vám představí různé podoby vysněných lidských rájů, v nichž se biblické jablko poznání nápadně podobá tomu od Apple, zasvětí vás do problematiky nové evangelizace šířící se ze svatého lesa (Holly Woodu) do stmívajících se srdcí mladých dívek a vysvětlí vám, jak fungovala teologie pozdního lidského věku – posvátná Ekonomie.
Počiny Depresivních dětí obvykle radostně využívají charakteristického trendu postmoderního divadla, v němž si jako divák nemůžete být nikdy jist svou nedotknutelností. Někdy můžete dokonce nabýt dojmu, že se z diváka stáváte experimentálním materiálem, na němž si škodolibí performeři testují vlastnosti návštěvníků divadel. Stejně tak ani v novém projektu Depresivních dětí se tvůrci nespokojí s pasivními návštěvníky. Kromě dívání se a poslouchání vás čeká drápání se po požárních schodištích, klopýtání potmě po nerovné podlaze, a v neposlední řadě zkoušení vybraných činností a představ na vašem vlastním, donedávna diváckém těle.
Žádný divák si nemůže být jist svou nedotknutelností. FOTO ARCHIV
K realizaci svého činu využili autoři třípatrový prostor Karlín Studios – bývalou tovární halu, nyní (stále dosti tajemný) výstavní prostor, ve kterém se nachází komplex uměleckých ateliérů a galerií. V současné době je 16 ateliérů pronajato vybraným umělcům, velkorysé prostory galerií slouží ke zviditelnění tvorby mladé generace českých i zahraničních výtvarníků a alternativních umělců. Celý komplex, za jehož vznikem stojí OS FUTURA, tedy slouží jako platforma pro vznikání i prezentaci současné umělecké tvorby.
Prostor, který svou změtí schodišť, trámů a otlučených zdí přímo vyzývá k site–specific performancím, ještě nezaručuje uspokojivý výsledek konané akce. Tvůrci toto nebezpečí naštěstí dobře odhalili a na výzvu v podobě lákavého prostoru odpověděli smrští bizarních, avšak účelných nápadů, jejichž množství, stejně jako možnosti jejich realizace se, zdají být v případě Depresivních dětí stále nevyčerpatelné. Každému místu propůjčili svébytnou atmosféru za pomoci rozličných zdrojů světla a zvuku či audiovizuální projekce a do takto fantaskního prostředí umístili všednodenní předměty ze života na Zemi. Ve světle svíček pod zářícím zlatým obrazem návštěvník snadno uvěří tlumeným slovům sugestivního mimozemského průvodce o tajemné spojitosti židovské mystiky a oděvní značky Levi Strauss. Hostie i dolarová mince jsou stejně kulaté…
V Muzeu všednosti nechybí ani audiovizuální projekce. FOTO ARCHIV
Vědecky pojatá exkurze uvádí do překvapivých a někdy až zarážejících souvislostí tradiční křesťanskou víru s moderními civilizačními kulty. Ze všeho myslitelného množství „archeologického“ materiálu dneška vybrali průvodci artefakty, usvědčující vyhynulé lidstvo z ne zrovna moudrých věcí. Zlobit a urážet se ale návštěvníci nemohou – vždyť tu zdánlivě promlouvají samy předměty z našeho života, jen s trochu svéráznou interpretací. Přechody mezi jednotlivými zastaveními jsou, pravda, místy trochu násilné (snaha je za každou cenu propojit přeci jen není nutná), ale jednotlivé části expozice už jsou zcela podřízeny svému účelu. Každé téma (teologie současnosti, kult svatých dětí, evangelium Twilight,…) nejen přinášelo novou atmosféru v nových prostorách, ale pokaždé pracovalo jinak také se zapojením příchozích. Ti byli zezačátku pouhými diváky, poté pohybujícími se návštěvníky exkurze, až se stali terčem útoků rozdováděných dětí a pokusnými králíky, co se vysněného ráje týče.
Ovšem nezapomínejme na to, že kromě všech zmíněných úloh, které návštěvníci výstavy podstupují, jsou to opět oni, – obyčejní lidé začátku 21. století – kdo je tématem celé expozice. Úloha divadla jako zrcadla lidských osudů a starostí tu dostupuje svého vrcholu, a to nikterak zastřeně. Život a hodnoty současného lidského věku tu jsou naopak až nepříjemně obnaženy. Ale tak, vždyť je to všechno jenom hra, že? Nicméně smyšlený archeologický výzkum nasvědčující kromě jiných kuriozit tomu, že v inkriminované době byl na Zemi rozšířen kult posvátných papírků, je v některých chvílích až mrazivě trefný.
Depresivní děti touží po penězích: Muzeum všednosti: Víra. Performují: Matěj Beneš, Jakub Čermák, Martin Falář, Viktor Filip, Janusz Hummel, Sára el Maghrabi, Barbora Mitošinková, Jiří Ratajčík, technická podpora: Vojtěch Kopta, film: Jakub Čermák, Marta Gregušová, Ramon Hofman, Vojtěch Kopta, Martin Třešňák. Psáno z reprízy 6. 6. 2012 v Karlín Studios.
Komentáře k článku: Vyzkoušet si vlastní život
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
