Vyznání lásky na spodním prádle
Shakespearova komedie Marná lásky snaha se v Čechách moc nehraje, její obliba i v Anglii procházela od jejího zrození na počátku 17. století různými peripetiemi. Milostná tematika je ještě víc než v jiných mistrových dramatických opusech především verbalizována, autor v ní – podle překladatele Martina Hilského – virtuózně předvedl summu renesanční rétoriky a poetiky jako strhující divadlo. V jeho kongeniálním, šťavnatém převodu nastudoval tuto z dnešního hlediska poněkud zvláštní hru Braňo Mazúch v hradeckém Klicperově divadle. V čem zvláštní? Čtveřice mladých mužů, aspirujících na krasoduchy, se chce kultivovat bez ženského vlivu (a uloží si v tom smyslu jakýsi půst), v jejich blízkosti se ovšem objeví čtveřice atraktivních mladých dam, jiskry přeskočí či, chcete-li, Amorovy šípy zaútočí, dojde ke komplikovanému namlouvání nenamlouvání, to vše v nápaditých jazykových „přeborech“. Erotickou akčnost komplementárně představují plebejští „zahradníci“ Kotrba a Žakeneta. Jevištní situace tedy naplňují dlouhé, i když vynalézavé a duchaplné „řeči o“, žádné „jde se na věc“, jak je dnes u většiny mladých zvykem. Části Shakespearova textu jsou v hradecké inscenaci zhudebněny Danielem Fikejzem, a to jak formou lyrických songů, tak divoce rapovaných „ansámblů“. Scénograf Jan Polívka umístil před skleník květináče s okrasnými jehličnany do výše člověka, jejichž přeskupováním vznikají působivé míchanice protagonistů a rostlin, občas také pevnější geometrický řád. Také kostymérka Tereza Ujevičová participuje na výsledném tvaru nezanedbatelným podílem, nadsázka a humor se tu uplatňují v míře na českých jevištích neobvyklé. Tak například ve vydařené scéně, kdy všichni čtyři mladí muži zjišťují, že je zasáhl Amorův šíp, pokoušejí se potrefení z poloobnažených těl jakoby vyjímat skutečné šípy a na jejich slipech, šortkách, ale i vázance (u každého jinak) se na bílém materiálu objevují dobře čitelné úryvky ze „zamilovaných“ textů.
Hravost textu zprostředkovávají herci na velmi solidní úrovni, někteří suverénně. Platí to především o Janu Sklenářovi v roli Birona, který ke svému mladistvému drivu přidává tentokrát větší procento skepse a přesně timovaných zámlk, rustikálně temperamentnímu Vojtěchu Dvořákovi v partu zahradníka Kotrby a Lence Loubalové jako profesorce Holofernové, která k pedantickému tónu „jazykářky“ přidává erotické jihnutí v situacích, kdy je nablízku muž. Kvarteto dobrovolných poustevníků dotvářejí Tomáš Lněnička jako lehce rozšafný koordinátor akce (Král), rošťácky rtuťovitý David Smečka (Longaville) a téměř andělsky rozkochaný Josef Čepeka (Dumaine). Mladé dámské kvarteto, soustředěné kolem francouzské princezny (Kristýna Kociánová, Pavlína Štorková, Izabela Smečková Bencová, Barbara Humel), si vede v prezentaci textu také dobře, divákovu pozornost však poněkud rozptyluje přemíra režijně výtvarných nápadů (tance, převleky, záměny paruk). Energií nabitou inscenaci rozhodně nikdo nekazí, pro Fikejzův požadavek živého muzicírování byla do role Kotrbovy partnerky Žakenety obsazena na saxofon hrající inspicientka Magdalena Ebba Pavlíčková.
Marná lásky snaha nekončí šťastně či standardně komediálně, princezna je zpravena o úmrtí otce a započaté „námluvy“ všech osmi se o rok odkládají. Dění na jevišti ztichne a zastaví se, dámy odcházejí s cestovními kufry, zní posmutnělý Bironův komentář. Na prázdné zahradě udělá za vším tečku Kotrbův pád po uklouznutí, korunovaný srážkou s portálem při úprku do zákulisí.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – William Shakespeare: Marná lásky snaha. Přeložil Martin Hilský. Režie Braňo Mazúch, dramaturgie Magdalena Frydrych Gregorová, scéna Jan Polívka, kostýmy Tereza Ujevičová, hudba Daniel Fikejz. Premiéra 23. října 2010.
Komentáře k článku: Vyznání lásky na spodním prádle
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
