Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky
VZPOMÍNÁNÍ: Odešel Jaroslav Vostrý
Teatrolog a zakladatel Činoherního klubu Jaroslav Vostrý, který dnes zemřel ve věku 94 let, patřil k těm výjimečným osobnostem, které byly rozkročené mezi teorií a praxí a brilantně ovládaly obojí. Žil dlouhý, plodný a spravedlivý život. Jeho význam pro české divadlo je mimořádný, byl z generace tvůrců, kteří v šedesátých letech proslavili československé divadlo v zahraničí a po sovětské okupaci byli s nástupem normalizace „odměněni“ vyhazovem a následným vyhnanstvím na oblast. Jaroslav Vostrý musel v roce 1972 odejít z Činoherního klubu, který o sedm let dříve společně s Ladislavem Smočkem založil. Vznik divadla Ve Smečkách byl – jak píše Milan Lukeš – „nestandardní i v nadstandardních poměrech šedesátých let“ a Vostrý jako jeho umělecký šéf měl jasnou vizi a také vytvořil jeho strukturu a koncepci. Veden skvělou intuicí uměl dát dohromady jedinečný soubor. S Ladislavem Smočkem se výborně doplňovali, doménou Činoheráku byla od počátku práce s hercem, což také Vostrý později zúročil v hereckých monografiích a teoretických studiích. „Po dlouhém přemýšlení jsem vypotil název Klub, to se ale Hercíkovi nezdálo. Tehdy by to mohl být i závodní klub, ale pak Jaroslav bez okolků vyslovil přídomek Činoherní a bylo to,“ osvětlil Smoček zrod názvu. K zakladatelské dvojici se připojil ještě Jan Kačer a herci z ostravského Divadla Petra Bezruče.
Jaroslav Vostrý (vpravo) s dramatikem a režisérem Ladislavem Smočkem FOTO PAVEL KOLSKÝ
Jaroslav Vostrý mi kdysi v rozhovoru vyprávěl, že už jako dítě rád četl divadelní hry a v septimě jej okouzlil Frejkův vinohradský Sen noci svatojanské. Po roce 1948 skončil dokonce na nějakou dobu v dole Kaňk u Kutné Hory, kde měl být uran, ale nebyl. Ovšem dostal tam výborný posudek od předsedy závodní rady, takže se nakonec dostal na DAMU. Po studiích na začátku šedesátých let se stal šéfredaktorem časopisu Divadlo, tehdy tam už psal i Jan Grossman a Vostrý přivedl další důležité teoretiky a kritiky – Jana Císaře, Milana Lukeše a Ivana Vojtěcha. Posléze sem přispívali i Jindřich Černý, Zdeněk Hořínek, Leoš Suchařípa, Václav Havel… Vostrý to komentoval slovy, že od roku 1956 bylo o čem psát, a to čím dál víc. Pořád ale vládli komunisté. „Všechno šlo pomalu a s ústupy i úlitbami, ale z původního režimního Divadla se nám podařilo udělat časopis, kam psal Jan Patočka,“ vzpomínal. I časopis Divadlo skončil na začátku normalizace.
Profesor Jaroslav Vostrý. Foto DAMU
Vostrého generace, tedy ta část, která se odmítala podřídit režimu, byla nucena začínat stále znovu. Jaroslav byl vyhozen i z Divadelní fakulty a oficiálně nesměl pracovat jako dramaturg. Ale patřil k lidem, kteří se nevzdávají, třeba pro herce Činoherního klubu napsal Tři v tom, hravou montáž z motivů commedie dell’arte, Jiří Menzel ho jako autora „pokryl“ a inscenaci také režíroval. Vostrý pak putoval po regionálních divadlech v Kladně, Pardubicích, do ústeckého Činoherního studia. Režíroval, psal, dramaturgoval. Na DAMU se mu jako pedagogovi podařilo vrátit ještě před listopadem, ale plné rehabilitace se dočkal až po roce 1990. Vrátil se i do Činoherního klubu, kam angažoval Jana Nebeského, posléze odešel a věnoval se především pedagogické činnosti a psaní. V letech 1993–1995 se stal rektorem AMU a prosadil přípravu a schválení doktorského studia a rozvoj vědeckovýzkumné činnosti, jeho zásluhou se z AMU se stala vysoká škola se statusem univerzity. Zasloužil se o vznik Katedry teorie a kritiky, kterou vedl pět let. Založil Ústav dramatické a scénické tvorby (dnes Ústav teorie scénické tvorby).
Po roce 1990 vydal řadu důležitých statí, monografií, v malé i velké řadě edice Disk, vydávané DAMU, vyšly různé studie, mnohé napsal ve spolupráci se svou spolupracovnicí a manželkou Zuzanou Sílovou. Byly to studie o Jiřím Frejkovi, Karlu Hugu Hilarovi, Bertoltu Brechtovi, Otu Ornestovi a Městských divadlech pražských a další. Významná je jeho kniha o Činoherním klubu a monografie Zdeňka Štěpánka a Petra Čepka. Kontinuálně se také věnoval teorii, psal o českém dramatu, herectví, režii, scénování. Působení na DAMU ho naplňovalo a své studenty inspiroval, třeba jeden ročník jeho studentů (režiséři Jiří Pokorný, Michal Lang, dramaturgyně Markéta Bláhová a Lenka Havlíková) společně odešel do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Vzpomínám, že jsem se ho ptala, zda existuje recept na úspěšné divadlo. Podle něj bylo nejdůležitější vytvořit tvůrčí ovzduší, které stimuluje tvůrčí schopnosti zúčastněných. Včetně těch, kterých si sami dotyční a dotyčné třeba nejsou vědomi. Je to svatá pravda, jen dnes je to čím dál těžší, totální pohroužení se do divadelní tvorby je skoro nemožné z mnoha důvodů. Jaroslav Vostrý byl ale člověk, který byl zvyklý své profesi dávat maximum, a i proto se pod jeho vedením zrodil zázrak Činoherního klubu. U lidí jeho nasazení si člověk nutně musí položit otázku, kolik času museli ztrácet kvůli hnusnému režimu, který svobodné myšlení nesnášel a neustále jim házel klacky pod nohy.
Komentáře k článku: VZPOMÍNÁNÍ: Odešel Jaroslav Vostrý
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Marie Reslová
Aniž bych chtěla zlehčovat pronásledování Jaroslava Vostrého komunistickým režimem, kterému bezpochyby čelil, dovolím si upřesnit tvrzení, že byl za normalizace vyhozen z Divadelní fakulty. Když jsem v roce 1977 na DAMU nastoupila, působil jako ročníkový vedoucí tehdejších čtvrťáků (Bělohradská, Žantovská, Šrámek, Uhrin, Kališová), které vedl od roku 1973.
19.03.2025 (23.22), , Trvalý odkaz komentáře,
Radvan Pácl
Dobrý den, doporučuji si – pokud budete mít čas – poslechnout Osudy Jaroslava Vostrého / Český rozhlas, zvláště kapitolu 6. Post-faktická a post-dramatická doba přece jenom zaniká, je-li svědectví o sobě samém skutečné od osoby, které se to týká.
22.03.2025 (14.54), , Trvalý odkaz komentáře,