Vzpomínka

Habaděj aneb Jak mi Jan Skácel telefonicky nadiktoval text písničky

Režisérka, pro niž jsem napsal drtivou většinu scénických hudeb k jejím inscenacím – tedy Eva Tálská –, připravovala pohádku v Divadle Na provázku. Scénář si napsala sama a inscenace byla uvedena 1. června 1984 pod názvem Svolávám všechny skřítky. Královna. Psal jsem hudbu – jako obvykle. Režisérce chyběla závěrečná písnička skřítků – jakási apoteóza a současně, jak už to často bývá, pochod s děkovačkou. Básník Jan Skácel byl požádán o text této písně. Zavolal jsem mu a on mi nadiktoval tato slova:

Heja, heja, heja, hej,

zlý čaroděj Habaděj

zkameněl a kruté zlo

do rokle se propadlo.

Pryč je bída, pryč je strast,

koníček se půjde pást

na louku a heja hou

za koníčkem skřítci jdou.

Poděkoval jsem, Mistra jsem dobře znal, dovolil mi vícekrát zhudebňovat své texty, a v červenci 1989 dokonce přišel do rozhlasového studia, aby si poslechl, jak natáčíme songy z inscenace Na dávném prosu na jeho texty. Byl už unavený a visel nad ním stín konce. To jsem samozřejmě netušil, že za čtyři měsíce budu chystat hudbu na jeho pohřeb.

Ale veseleji: Jan Skácel psal více takových textů a vymyslel nám do kouzelné inscenace Evy Tálské Svět snů podle pohádky Boženy Němcové Jabloňová panna jméno pro Čarodějnici – HATARAJDA – složenina Ha, ta rajda, v nezapomenutelném podání Ivy Bittové, jež se měnila z krásné mladé ženy na ohavnou babu.

Požádal jsem svou kamarádku, bilingvní muzikoložku Magdalenu Havlovou, jeden z největších talentů naší doby ukrytý do skromnosti neoficiality, o překlad do němčiny, kterou cítila jako druhý rodný jazyk. Poslala mi tento text pro fungování inscenace v Němcích:

Heia, heia, heia, hei,

Boeser Zauber brach entzwei, –

Fiel in tiefste Schlucht hinein,

Hexenmeister ward zum Stein.

Fort ist Elend ohne Mass,

Kleines Pferdchen steht im Gras;

Auch die Zwerge kommen bald,

von den Wiesen, aus dem Wald.

A k tomu Magdalena připsala čtyřverší:

Znejmilejší Štědroni,

zde máš báseň o koni,

nechť Tě Pánbůh zachová,