Divadelní noviny > Paměti, záznamy a deníky

Vzpomínky antihrdiny (No. 4)

Pokračujeme s ukázkami ze vzpomínek herce a bývalého uměleckého šéfa Divadla na provázku a HaDivadla a vedoucího Studia Marta, jež právě vydává nakladatelství Barrister a Principal. (Předchozí díly nejdete v  rubrice Paměti-záznamy-a-deníky nebo v sekci Seriály a blogy.)

S Otou na České

Ahoj, ještě šéfe, tak jak se vede? Kamaráde, slyším od kluků nepěkné věci. Jsou na tebe strašně nasraní. Nemysli si, já jsem taky pod palbou. Ve Večerním Brně děláme odvážnou dramaturgii zrovna jako vy a jsme za to kritizováni. Ale my nehrajeme s nenávistí v srdci, my máme na mysli kritiku problémů v duchu lásky k socialismu. V tom je velký rozdíl. Situace není vůbec jednoduchá, tobě to snad říkat nemusím, je to bruslení po tenkém ledu. Gorbačov nám říká, vy musíte jinak. Ale jak jinak? Prý už je to naše věc. Brežněv také říkal, éto váše ďélo, a pak přijely tanky.

Nedivím se Husákovi, že je opatrný a v perestrojku ani v Gorbačova nevěří. Štrougal sice změny v řízení naznačil, ale tvrdé jádro strany přestavbu nechce. Jo, Jardo, začíná zmatek! Je to taky pičovina, chtít po lidech na stará kolena změnu v myšlení. Celý život jeli hot a teď najednou mají táhnout čehý, leda kulový! Po osmašedesátém hodně komunistů ze strany vypadlo, mladý se mezi nás nehrnou a ti, co ve straně zůstali, jsou opatrní jako Husák. Hlídají si své jisté.

Četl si knížku o perestrojce? Gorbačov jde tak daleko, že válcuje i třídní boj. Třídní pohled přestává platit, třídnost snad vymizí i ze slovníků. Nevím, nevím, fakt se mi to nezdá. Komunisté jsou perestrojkou zaskočení, nerozumí tomu, nechápou, o co vlastně jde, nemůžou se s perestrojkou srovnat. Šíří se hlasy, že perestrojka je trojským koněm imperialismu. To mám od kamarádů z Moskvy! Do prdele, aby to u nás nakonec nedopadlo jako v Maďarsku! Tam komunisty věšeli na kandelábry… Tak se drž, ještě šéfe, a pamatuj, jsme na jedné lodi. Když tě vyhodí, taky dobře, budeš mít svatý pokoj a čas na rodinu.

Patálie s oceněním

Za Projekt scénických čtení byl režisér Peter Scherhaufer po zásluze oceněn prémií Českého literárního fondu. Vyzvedl si ho v tichosti, ani se mi nepochlubil.

Nedlouho nato přišlo pozvání z Prahy: Dostavte se do Hrzánského paláce, kde bude Divadlu na provázku předáno vysoké vyznamenání Ústředního výboru Svazu československo-sovětského přátelství. Pozvánku mi předal ředitel Majer: Ať se ti vaši svěřenci slušně oblečou a jeďte vyznamenání převzít. Dostanete zaplacenou služební cestu.

Do pracovny u věčně hrčícího výtahu vletěl režisér Scherhaufer: „Jarošu, ty pojedeš autobusem, že? My s Oskú máme ráno v Praze dajaké jednání, tak pojedeme mojím autem. Zídeme sa až na předávání. Vyfešákuj sa, ať neděláme ostudu… Keby sme to nestihli, vem cenu sám!

Na předávání jsem viděl mnoho významných českých osobností, též oceněných cenami přátelství. Baletní umělci, muzikanti, choreografové, dirigenti, režiséři, jen provázkovské Petry jsem vyhlížel marně.

Převzal jsem ocenění z rukou šéfredaktora Rudého práva Hořeního, symbolicky si se všemi připil a po vyslechnutí společenských i ryze uměleckých témat jsem z Hrzánského paláce vypadl jako cukrář.

V Brně na ředitelství mně bylo řečeno: „Diplom si vyvěste u vás v divadle, co my tady s tím…

U výtahu uronil mistr Štolfa věty: Tedy Jardo, to vám teď zajisté zvednou plat. Co s těmi penězi budete dělat?

Peter Scherhaufer diplom přečetl: No, vidíš, zvládnul si to aj bez nás. Daj si to k sebe do ajnclíka!

Jardo, zastav se

Na dveře kanceláře zaklepala Mirka: Jardo, zastav se na kafe, mám něco důležitého! Spěchá to.

Odpoledne jsem usedl do starodávného křesla a Mirka spustila: Podařilo se nám, mně a Jarce Krátké, prosadit tvou výuku na JAMU. Od října začneš učit herecký ročník Jury Tomka umělecký přednes a po mně převezmeš studenty, které jsem měla na jevištní řeč. Jarka Krátká přechází do týmu rektora, já po ní přebrala šéfování katedry syntetických žánrů, takže se uvolnilo místo pro externistu. Přemluvila jsem Milana Páska, který ti pořád nemůže odpustit, že jsi od něho odešel k Bezručům, ale na druhé straně, viděl na konzervatoři tvé studenty v Nebi na zemi a velmi tě chválil, takže se nakonec přemohl. Ředitel Majer s tvou výukou také souhlasí. I on zná tvou práci z konzervatoře, chodil na tvé výukové prověrky. Dokonce si myslí, že bys měl šéfování pověsit na hřebík a věnovat se pedagogické práci soustavně. Smlouvu budeš mít na JAMU k podpisu příští týden.

Nějaké výukové materiály máš po Skrbkové, něco ti půjčím já, do uměleckého přednesu si připrav básně českých básníků, nejlépe z klasického odkazu. Všechno si nech projít hlavou, promysli si to a ničeho se neboj! Zkušenosti máš bohaté, vždyť ti to na konzervatoři šlo. Na JAMU budeš mít studenty talentované a pilné, na to jsem pamatovala. A teď už utíkej, za chvíli mám hodinu.

Petrova meditace o souboru

Do pracovny u výtahu přišel režisér Scherhaufer, natáhl si nohy napříč: Jarošu, máš to tady tak malé, že ti jednú prošlápnu zeď. Co to máš s tím Vaškem Svobodú, říkáš, že je dobrý? No dobře, ale je ti jasné, že to není jenom tak, kohosi vzít do souboru. Já ťa chválím, že máš starost, že sháníš u ředitela možnosti pro nákup akvizic, že dáváš tipy. Taky jsme toho využili. Z konzervatoře jsme už vzali Dulavu, nohatou Visnarku, dvojčata Ivanu a Hanu Kaslovy. A vidíš, sestry spolu dlouho nevydržely, Hana odešla do kamenné Opavy. Jó, Jarošu, Provázek není pro každého. Tady vydržet néni jednoduché. Víš sám. Myslíš, že by ten Vašek zapadl do skládačky?

Myslím, že ano. Má vrozený smysl pro humor a je to uličník. Dobře mluví, výborně zpívá…

No dobře, dobře. Podívej, dát dohromady dobrou kome­diantskou partu je běh na dlouhou trať. To musí každý dobrý šéf vědět. Důležitý je základ, Jarošu, protože k základu se už dají dosadit další osobnosti, které si vybíráš tak, aby ti s tím základem ladily. Vzhledově i hlasově, Jarošu, i hlasově! Vidíš, jak tě respektuji! Ale to musíš mít ten zlatý základ.

Je v tom základu Bolek Polívka nebo Iva Bittová?

Bolek je solitér. Vyhovuje mu volnost. Inscenace dělá tak, že se na soubor neváže, aby se špíly mohl jezdit ven. Když potřebujeme, tak jezdí na zájezdy i s námi, nebo svá představení hraje tady v Procházkovce. Je to výhodné pro obě strany.

Ivuša je velice dobrá herečka, Provázek ji urobil a ona to ví. Ale má v sobě dost neklidnú krev. Po tatovi. Ivuša chce dělat svoju muziku. Tak ať ju dělá.

Otevřel jsem zásuvku, položil před Petra nožku klobásy a krajíc chleba.

„No teda, Jarošu! Vidím, že chceš být dobrým šéfem, to ti chválím! Režisér se zakousl do čabajky.

Vem si Mahenku, kamaráde, to je kvalitní soubor, ale pohříchu kamenný. Samá partička, intriky, žárlivosti, nenávisti. V Mahence můžeš poznat přímo generační vrstvy. Tam hrají herci, kteří pamatují ještě režiséra Podhorského. Vedle nich sú Hajdovi koně, hynštovci, kaločovci i ti, co je kupoval náš ročníkový kolega Pavka Hradil. Režírovat v Mahence je o hubu. V dobách studií jsem já, Eva i Pospa dělali asistenty režisérům v kamenných divadlech, tak vím, o čem mluvím. My traja sme snili o teátru, kde by tyto kamenné praktiky nebyly, rozumíš… Když sme dali pod střechu Provázek, tak sme sa domluvili na nákupy takto: Keď sa jednému z nás herec nepozdává, tak v souboru neostane. Také sme ale nikomu nebránili v odchodu. Třeba Bartoška mně řekl: Čmaňa, vole, Zedníček, znáš, ne, pak Heřmánek a já, my sme kočároví koně, Provázek je nám málo. A šli dělat divadlo svých snů do Ústí. Proč ne?

Procházkovkou prošlo hodně jamáků — Dáša Veškrnová, Sváťa Skopal, Gábina Wilhelmová, Eliška Balzerová, Olda Navrátil, prostě co bylo na JAMU dobré, to tady hrálo. Nikdy sme nikeho nedržali, keď chtěl odejít, tak šel. My sme vytvořili základ, zlatú hereckú osu, Peca, Dádulička, Dóňa, Pavel Zatloukal, Láry Hauser, a na ni přiberáme další. To víš, Jarošu, herecký soubor je klíčem k úspěchu. Do divadla se chodí na herce. Herec plus divák, to je divadlo. Ovšem hlavní je vždycky tvůrčí program divadla. Pamatuj si, první je režie, druhá dramaturgie, třetí scénografie, čtvrtá muzika a potom herci. K tomu zvuk a světla. Soubor musí program divadla ctít a naplňovat. Kdo ide proti programu, Jarošu, ten musí preč, to dá rozum. Šéf musí být neustále ve střehu, a jak sa objeví nespokojený, intrikující herec, von s ním, rozumíš! Neboj sa, toto dělám za tebe, možeš být klidný. Divadlu vládnou režiséři a přes to nejede vlak. Myslet si cosi jiné, tak to by si byl u mňa vůl, to bys mal nula bodou.

Peter dožvýkal čabajku i chleba a zmačkal papír: „Kurva, Jarošu, dyť ty tu nemáš ani odpadový koš…

Nevešel se, Peter.

No nic. Zkušební otázka, Jarošu, který špíl Bolka Polívky je najlepší? Nenamáhej se, odpovím sám. Commedia dell’arte! A kdo to vymyslel a režíroval? No přece Peterko, správně kýváš hlavou, máš za jedna. Představ si, že mi Eva Tálská říkala, že najlepší Bolkův špíl je Šašek a královna, protože tam je všecko. Tak to vidíš…

/Pokračování v pondělí 10. 12./

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 7. prosince 2012

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Vzpomínky antihrdiny (No. 4)

1. Petr Pavlovský

   

   Memoáry
   jsou naše (moje a mé ženy) hobby, obzvlášť ty české.
   Sbíráme je půl století, máme jich na chalupě asi 5 metrů, od napoleonských válek do současnosti.
   Vždycky jsem byl zvědav na to, jaké budou memoáry mojí generace, i esej jsem o tom publikoval. Že je ale napíše exkomunista a navíc skvěle, to jsem nečekal.
   J. Tučka samozřejmě znám, nijak důvěrně, ale přes 30 let. Vždycky jen jako šéfa: Provázku, Marty. Nevěděl jsem, že je to tak múzický člověk. Jako vyhlášený antikomunista do morku kostí – smekám!

   08.12.2012 (5.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ