Studentský Oscar patří i Jiřímu Štěpničkovi. Jeho pohled řekl víc než slova, vzpomíná režisér Viktor Horák
Veronika Bednářová
Jeho výkon se nedá zapomenout. Táhlé záběry, silné historické téma z 2. světové války, nezaměnitelný hlas, obrovské charisma hereckého pohledu. Herec JIŘÍ ŠTĚPNIČKA získal jednu ze svých posledních velkých hereckých příležitostí v hlavní roli (spolu s Pavlem Batěkem) krátkého českého studentského filmu KRAJAN (2023) režisérů Pavla Sýkory a Viktora Horáka. Zajímavé je, že historické drama získalo v roce 2024 Studentského Oscara (Student Academy Awards) v kategorii hraných filmů a stalo se vůbec prvním českým hraným snímkem oceněným touto prestižní cenou. Krajan je dnes k vidění na platformě Prima+. Jeden z jeho režisérů, VIKTOR HORÁK, vzpomíná pro Divadelní noviny na mimořádné profesní i lidské setkání s Jiřím Štěpničkou i natáčení, které vyvrcholilo mezinárodním úspěchem.

Jiří Štěpnička (16. dubna 1947 Londýn – 11. října 2026 Praha) patřil k nejvýraznějším osobnostem českého divadelního, filmového, televizního a dabingového herectví. Od roku 1975 byl členem Činohry Národního divadla, kde během téměř pěti desetiletí vytvořil bezmála stovku rolí. Patřili k nim Petruccio ve Zkrocení zlé ženy, Francek a Vávra v Maryše, Shylock v Kupci benátském nebo Raymond v inscenaci Blackbird, za něhož získal Cenu Thálie. Filmoví diváci si jej mohou připomenout například ze snímků Pasáček z doliny, Jak básníci přicházejí o iluze či Ve stínu. Nezaměnitelnou součástí jeho hereckého mistrovství byl také hlas: daboval především Harrisona Forda, mimo jiné ve filmech o Indianu Jonesovi. Za dabing získal Cenu Františka Filipovského.
Jeho život byl taky jedno velké drama
Jednu ze svých posledních velkých filmových rolí vytvořil ve studentském snímku Krajan, historickém dramatu odehrávajícím se na Silvestra roku 1944 na odlehlé horské chatě. Setkávají se zde český vdovec Petr Bernát (Jiří Štěpnička) a důstojník SS Konrad Neumann (Pavel Batěk), které pojí společný sudetský původ. Film vznikl v produkci Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO).

Pro režiséry Pavla Sýkoru a Viktora Horáka byl Jiří Štěpnička od počátku jasnou volbou: „O obsazení jsme uvažovali od začátku, jenže pan Štěpnička neměl žádného agenta, žádný dostupný kontakt neexistoval ani v otevřených databázích. Tak jsme šli normálně do Národního divadla. Tam nám pomohla paní recepční, která řekla, že pan Štěpnička zrovna před chvilkou prošel, ale ať jí ten scénář pošleme e-mailem, že mu ho vytiskne a předá. A on se buď ozve, nebo neozve,“ vzpomíná Viktor Horák.
Jiří Štěpnička se po několika dnech skutečně ozval. Scénář ho zaujal a nabídku mladých neznámých filmařů z FAMO přijal. „Zavolal, že se mu scénář líbí, že se studenty dlouho nedělal, že už dlouho netočil ani film, ale že do toho s námi půjde. Říkal, že rád točí s mladými lidmi.“ Krátce nato se oba režiséři sešli s Jiřím Štěpničkou a Pavlem Baťekem – a tam se ukázalo, jak osobní vztah si Jiří Štěpnička k příběhu vytvořil. „Pan Štěpnička nám říkal, že ho scénář zaujal, protože jeho život byl taky jedno velké drama. Poznával v něm některé úryvky ze svého vlastního příběhu. Bylo to nedlouho poté, co mu zemřela manželka, která měla také židovské kořeny, stejně jako postava zemřelé ženy hrdiny ve filmu,“ vysvětluje režisér.
Navzdory svému hereckému renomé i zkušenostem z Národního divadla se Jiří Štěpnička bez výhrad přizpůsobil podmínkám studentského natáčení. „Byl strašně přátelský. Na to, že to byl herec tak velkého formátu, mezi nás zapadl úplně přirozeně. Bydlel s námi při natáčení ve skansenu v Chanovicích, na ubytovně. Odmítl hotel a byl tam s námi celou dobu. Přitom to byly opravdu punkové a náročné podmínky. Byl konec zimy, ještě sněžilo a mrzlo. Měli jsme jenom nočky, klasické dvanáctihodinové natáčení od sedmi večer do sedmi ráno. Z toho byl trochu překvapený, ale i s tím se elegantně a velice gentlemansky popral. A to byl v obležení dvaceti- až třicetiletých studentů,“ vzpomíná Horák.

Krajan je komorní, převážně konverzační drama, jehož tíha spočívá především na obou hereckých představitelích. „On v tom filmu nesleze z plátna, takže jeho nasazení muselo být stoprocentní. Je to hodně konverzační drama v jedné místnosti, text nebyl vůbec jednoduchý – musel se ho naučit všechno do slovíčka. A v rámci těch podmínek studentského natáčení, všechna čest,“ oceňuje režisér.
Největší síla Štěpničkova hereckého výkonu však podle Horáka nespočívala v dokonale zvládnutém textu. Byla v tom, co dokázal před kamerou vyjádřit beze slov. V dlouhých záběrech na jeho tvář a oči se koncentrovala životní zkušenost, bolest i citlivost postavy. „V jeho tváři, v těch záběrech, je znát životní traumatická zkušenost. Někdy ani nemusel pořádně hrát. Ty jeho oči řekly víc, než kdyby mluvil. Nechávali jsme jeho pohled ještě chvíli před stopkou a ten pohled řekl víc než slova. Ty jeho uslzené oči v sobě měly něco strašně citlivého. A asi to bylo právě kvůli tomu příběhu,“ přibližuje Viktor Horák chvíle, kdy se Štěpničkovo herectví před kamerou stávalo unikátním.

Vedle pohledu byla dalším nezaměnitelným nástrojem jeho herectví práce s hlasem. Desítky let zkušeností z divadla, filmu i dabingu se podle režiséra promítaly do každé scény, dokonce i ve chvílích, kdy Štěpnička nebyl přímo v obraze. „Je zajímavé, jak byl protřelý dabingový herec, tak i když nebyl vidět na kameře, jeho hlas nesmírně hrál. Naučil jsem se, že když máte na place člověka, který hraje na divadle, ve filmu a zároveň má velkou dabingovou zkušenost, je to fantastická kombinace pro herecký výkon. Odnesl jsem si z toho i to, že když má herec s rolí, kterou ztvárňuje, něco společného ze života, tak už z padesáti procent ví, co hrát. Nemusíte mu potom všechno vysvětlovat.“
Výjimečné setkání mladých tvůrců s hereckou osobností nakonec vyústilo v mezinárodní úspěch. Krajan získal v roce 2024 Studentského Oscara a stal se prvním českým hraným filmem, který toto ocenění obdržel. Pro Viktora Horáka je přitom Jiří Štěpnička neoddělitelnou součástí tohoto úspěchu. „Nám samozřejmě strašně pomohlo, že jsme mohli dát do traileru a na plakát jméno Jiří Štěpnička. A to vyvrcholení Studentským Oscarem bylo skvělé. Ten Oscar byl rozhodně i jeho,“ zdůrazňuje režisér.
Pro mladé filmaře však mělo toto ocenění ještě další rozměr. Mohli díky němu připomenout mimořádné herectví Jiřího Štěpničky i v době, kdy už podle Horáka nedostával tolik příležitostí před kamerou ani na jevišti Národního divadla. „Ke konci začal trochu odcházet z veřejného života. Nebyl tolik obsazovaný, v Národním divadle nebyl až tak spokojený, těch příležitostí neměl tolik. Jsem proto rád, že tu roli v Krajanovi přijal a že jsme ho mohli zase vytáhnout zpátky na filmové plátno. Ten Studentský Oscar je opravdu i jeho,“ říká Viktor Horák.
Jako osobní připomínku úspěchu předali režiséři Jiřímu Štěpničkovi zarámovaný oscarový plakát přivezený z Londýna.
„Aby měl i svoji památku,“ uzavírá Horák.