Werner Schwab prizmatem citů
Před prvním vstupem do divadla v nové sezoně jsem pravidelně nervózní jako prvnička před večerem, a volbu inscenace tudíž zásadně neponechávám náhodě. Tento slavnostní akt jest totiž mou vlastní divadelní variantou proslulého rčení „jak na Nový rok, tak po celý rok“. Jak volil jsem v září letošním? Pokud by aktuálně nejčerstvější inscenace brněnského HaDivadla Prezidentky měla udávat umělecký standard sezoně 2019/2020, nemáme se čeho obávat.
Zleva Marie Ludvíková jako upjatá držgrešle Erna, Kamila Valůšková coby jurodivá čistička záchodů Marjánka a Monika Maláčová v roli ordinérní postkrasavice Grety FOTO KATEŘINA BARVÍŘOVÁ
I když exaktně vzato je to s tímto „startovním projektem sezony“ složitější, protože jde o jeden z dvojice titulů, jejichž premiéra byla do nové sezony přesunuta z jara (Doktorand Jan Faust si v režii Jana Lepšíka svou odloženou premiéru odbyl 28. září). Komplikace z přesunu vyplývající se však na inscenaci nikterak negativně nepodepsaly a výsledkem vespolných snah týmu vedeného režisérkou Kamilou Polívkovou je moderní, konzistentní a interpretačně odvážná tvůrčí vize tuzemsky nejhranějšího dramatu rakouského bouřlivce Wernera Schwaba.
Jistě, některým schwabovským puristům patrně nebude po chuti lokální a časová transpozice děje do Brna roku 2009, kdy jihomoravskou metropoli navštívil Papež Benedikt XVI. Úprava sice ulamuje hrot provokativní útočnosti namířené proti maloměšťáctví rakouského národa, zato logicky obrací pozornost k našim vlastním, výsostně aktuálním domácím peklíčkům. To ale neznamená, že by se zde odkaz autora, dříve opovrhovaného, dnes vzývaného, stal obětí zvůle. Empatická dramaturgie Viktorie Knotkové naopak zdůraznila Schwabovy jevištně často opomíjené charakteristické rysy – enormní citlivost, sugestivní obrazivost slova i nekompromisní smysl pro komplexní vztahovou vivisekci. Inscenace tedy neakcentuje rovinu politickou, nýbrž sociální, a to nejen prostřednictvím postav, ale i autora samého. Ten je na jevišti zpřítomněn v podobě alter ega Heřmana Červa, které Mark Kristián Hochman obdařil všudypřítomnou, potměšile soustředěnou kutilskou energií sveřepého demiurga, s níž jevištní dění konstruuje coby vlastní konceptuální triumf.
V epicentru Červova tvůrčího zájmu se nachází trio rozdílných, vlastní samotou značně determinovaných žen: jeho matka, modlářsky upjatá, lidově filosofující držgrešle Erna, ordinérní postkrasavice s ultrapravicovými sklony Greta a jurodivá čistička záchodů Marjánka. Jejich rozdílné životní postoje, názorové rozepře, komplikovaná vztahová hierarchie i postupně odhalovaná tajemství se stávají symbolickým minovým polem, jehož ohledávání je zábavné, plné tragigroteskní komiky i pitoreskních hrůz. Režisérka naštěstí preferuje imaginaci před explicitností a nešlape zbytečně na plyn – pod jejím vlivem se Schwab vyjevuje jako spřízněnec Becketta i Fassbindera. Zběsilost, jež si dává na čas, se v Prezidentkách stává překvapivým zdrojem hluboce zasahující divadelní magie. Tu dotváří i náznaková scénografie Antonína Šilara, kombinující prvky kuchyňsky realistické, sakrálně kýčovité i industriální, a rovněž šik devadesátkové retro kostýmy Anny Chrtkové (Erniny silonové podkolenky mne ze snu budí ještě dnes!). Ivan Acher pak s gustem namíchal notový odvar z kostelní hudby i pokleslého popu.
Prim však hraje vynikající herecké obsazení. Marie Ludvíková (Erna) a hostující Monika Maláčová (Greta) svou mladistvou energií úspěšně relativizují existenci času a dokazují při tom, že schopnost vzájemné herecké souhry se s odloučením nevytrácí. První jmenovaná je navíc živoucí definicí filigránského timingu i obdivuhodně přesné jevištní zkratky, druhá dáma zase jasně prokazuje znovuobjevené dispozice pro komorní divadelní prostor a svou precizní jevištní existencí potvrzuje, že soubor činohry Národního divadla Brno, jehož je členkou, by její umělecké přednosti neměl opomíjet. Vrcholem hereckého triumvirátu Prezidentek je ovšem Kamila Valůšková. Její Marjánka je strhující, niternými hereckými prostředky pokorně oživenou studií světla, jež je zprvu nepochopeno, přehlíženo i soustavně dušeno, aby později naplno zazářilo, všechnu krásu světa pohltilo a zdrojem očištění i spásy se stalo. Neznalým neprozradím. Zažít se musí!
HaDivadlo, Brno – Werner Schwab: Prezidentky. Překlad Josef Balvín, režie Kamila Polívková, dramaturgie Viktorie Knotková, scéna Antonín Šilar, kostýmy Anna Chrtková, zvukový design Ivan Acher. Premiéra 6. září 2019 (psáno z premiéry a první reprízy 9. září).
Komentáře k článku: Werner Schwab prizmatem citů
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
